Přítel nemá rád mého psa

elissabeth
já to mám tak že většinou když mluvím s kýmkoliv a s kýmkoliv novým se seznamuju (s chlapama už teda neee) moje druhá třetí věta je " a mám psy, je jim tolik a tolik a sou takový a makový" a to nejen proto, že to sou moji miláčkové ale i proto že je to můj největší koníček. Ve chvíli, kdy by se na to ten chlap zatvářil jako že "eeeee" neměl by šanci od tý chvíle na víc než na to být můj známej...
Ale vztahy nejsou prostě jednoduchý to je jasný. Já bych se toho psa nevzdala už jen proto že byla moje volba si ho pořídit a ne jeho! Jen proto že on je na mně závislej a záleží jen na mně jakej bude mít život. Chlap se o sebe postarat dokáže, ale nemám ráda takový to - jde do tuhýho(změna práce, bydlení, narození dítěte) tak první koho se zbavíme bude ten nejslabší... Člověk by měl bejt od určitýho věku zodpovědnej za svoje rozhodnutí! Prostě za duše který si k sobě připoutáme za ty máme zodpovědnost.
I když to už nemluvím vyloženě o problému tý slečny.

Naprosto souhlasím !!

Malika, Veruskha
holky, tak ta naše zase si zas kolečka po zahradě dává s obrovským nadšením. Už má vyběhanou svojí dostihovou dráhu, zahradu máme sice velkou, ale taky bych jí tam nikdy nenechala bez dozoru. Nikdy nemůžu vědět, kdo půjde kolem. Stejně většinu času trávíme spolu venku na procházkách.

Náš táta má zlatýho retrievra a je venku na zahradě, ale když tam nikdo není s ním tak se jen nudně válí a občas štěkne, když jde kolem listonoš, jinak nic. Ale jakmile jsme s ním na zahradě, tak rázem ožije a stačí na něj párkrát zadupat a taky líta furt dokola jak prdlouš
Souhlasila jsem s Malinkou, protože když je pesan venku, ale sám tak opravdu jen leží a nudí se. Je něco jiného když jsme s ním na zahradě mi

Lenka l
a co máte za torpédo?

já sem na ty naše psy až je "hodíme" na zahradu celkem zvědavá - pitbulík možná bude taky řádit - to je mlaďas a hlavně prdlouš. No myslím že retrivřice bude jako první hledat vchod zpátky do domu aby náhodou nepřišla o granule... to by byla její životní tragédie... Jen mám jako bytovej zdegenerovanej člověk pocit, že je prostě na tý zahradě nemůžu nechat... ale řikám to je ve mně prostě strach... piťas navíc skáče přes dva metry vysoko a nerada bych aby se šel třeba projít po okolí nebo nás hledat. Byli dycky zvyklí být zavřený a nevim co by se v těch jejich kebulkách zrodilo za nápad...

malika,
tak to je přesný název, torpédo, ale s velkým T mám chrta

danyjelka a Ada, pokud je pejskem váš, tak si k němu vytvoříte citové pouto a navíc si ho vychováte, aby byl poslušný..., tak je to jiné než cizí pejsci a kočky. Mrzí mě, že tu stále traduje přežitek, že pes do paneláku nepatří. Pokud se mu věnujete, tak je pejsek mnohem šťastnější a spokojenější než většina psů, kteří jsou celý život zavření na zahradě a mnohdy pánečka vidí jen když odchází do práce a večer se vrátí. A to v lepším případě, pokud má pro sebe zahradu, většinou jsou zavření v kotci nebo uvázaní u boudy. Já jsem měla v paneláku Rhodéského ridgebacka a denně jsme s ním byli venku minimálně 3 hodiny, chodili jsme na dlouhé procházky, výlety, do lesa, běhat, za kolem...
A protože jsem jezdila na koni, tak jsem ho brávala na vyjížďky, o víkendu na celodenní výlety... A jsou vyloženě velká plemena psů, které špatně snáší samotu a na zahradu se nehodí.

Lenka l
no jo no tak to vysvětluje vše vid tak to je asi jediný plemeno u kterýho si dokážu představit, že si ty kolečka na zahradě doopravdy dává jak sem psala my máme retrivera a ten by se pohnul leda kdyby před nim utíkal někdo s granulema a pitbula a ten spíš zase skáče než běhá.... ten taky potřebuje nějakej podnět i když mu stačí málo.

Ilon
pravdu máš

ale tohle přece nikomu neberu. jen jsem řekla názor, že někdo nemusí být na určitá zvířata zvyklý a nemusí je mít třeba vůbec rád. a pak je to o respektu a vzájemné toleranci z obou stran (u obou partnerů).
to, že máš na svěho psa tolik času a věnuješ mu ho, je super. samozřejmě chápu, že panelákový pes se může mít líp než nějaký pes uvázaný na zahradě, ale upřímně řečeno jsem to v praxi nezažila. máme na patře shodou okolností dva velké psy a když jsem přes den doma, moc mě nebaví poslouchat, jak se předhánějí v žalostném vytí (každý v jiném bytě). nehledě na to, že skákat mezi výkaly na městském chodníku není moc zábavné, ale to taky není o těch psech, ale o lidech. mazlit, venčit, to jo, ale sbírat h....., to už ne, jak to leží na chodníku, není to moje.

s názorem, že člověk, který nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi naprosto souhlasím. Chápu, že ne všichni jsou takoví pejskomilové a zvířatkomilové jako já, ale kdyby mi můj přítel oznámil já nebo pes, pakoval by si kufry hned. Navíc, jak tu někdo už poznamenal, z chování ke zvířeti se dá hodně vyčíst a pokud ti partner dává taková ultimáta, když ti předtím slíbil něco jiného, nebude vše tak růžové jak se zdá

Ahoj,
zajímalo by mě, jak to Escadě dopadlo. Já si pejska pořizovala s bývalým přítelem. Teď už bych ráda přivítala do svého života nového muže a samozřejmě pro mě bude velkou prioritou, aby měl mojí fenku rád. Ale opravdu rád, ne jen aby jí trpěl jako nutný zlo a měl k ní neutrální vztah. Ona totiž bude dál spát v posteli, všude skákat a pouštět chlupy. Je to zkrátka moje součást, kdo mě bude chtít, tak hált jsem v balíčku s ní
Problém by byl, a doufám, že se mi to nestane, kdybych se opravdu moc zamilovala do člověka, který by opravdu moc mojí fenku neměl rád. Tak trošku počítám s tím, že to by se mi stát ani nemohlo, jenže on se taky může chvíli přetvařovat že jo. To je asi taky escadin problém, miluje přítele i svého psa. A když je člověk čerstě zamilován tak leccos nevidí, nebo to překousne. Ale teda neumim si představit, že bych s pejskem už nežila. To bych se možná rychle odmilovala.
Na druhou stranu, pokud k zvířatům není člověk veden odmala, tak k nim vztah získává těžko.

...mě by to taky moc zajímalo. Manžel měl před tím, než jsme se poznali vždycky na všechno lidi , takže psa, papoucha a želvu u rodičů na venkově apod. - žádná starost jen jednou za měsíc se přijel pomuckat Tak jsem tu malou zoo jednoho dne převezla k nám domů a spolu s bafákem, kterého jsem vlastnila i já jsme začali všichni vegetit a byl to teda nářez, můj pes a já jsme nesnášeli papoucha a fenka žárlila na všechny, ale nakonec to šlo, protože jsme chtěli s partnerem oba. Osobně nemám ráda chov exotického ptactva v zajetí a nikdy bych to sama nepodporovala, navíc jsem byla nedůvěřivá, takže soužití s papouchem bylo krušné Vzhledem k tomu, že nás všechny přežije a je to pěkná vtírka jsme se skamarádit museli Bylo by strašně fajn, kdyby to Escadin přítel aspoň zkusil, prostě měsíc na zkoušku. Co až přijdou děti ? V noci (alespoň ty naše) nezavřou oči, řvou , prdí, smrdí, blejou , koušou kabely od všeho Zlatý zvířata

JulyJuli

Jojo, mám to stejně, už to u mě i proběhlo. Kdysi jsem jednou v noci vypadla z expartnerova bytu v jedný ruce igelitku, v druhý štěně a už se nevrátila...
Mám kamarádky, jejichž manželé psy až tak nemusí, ale tolerují je a jsou v případě potřeby ochotni se i postarat, to jde. Pokud ale psy vysloveně někdo nemá rád, tak s ním prostě být nemůžu a nechci.

Escada na 1. stránce napsala: Představuje si,že pes musí být naprosto vycvičený a poslouchat pomalu už jen podle výrazu tváře.

Tady by se mi rozblikaly všechny kontrolky... Tím samozřejmě nemyslím, že pes nemá mít základní poslušnost... ale spíš bych to brala jako signál, že mě čeká život s despotou

Sofie32

přesně...