Manuál asertivní holky

No vidíš, přinejhorším taky dobrá odpověď Píšu na seznam ...

Skvělý nápad na manuál! Takže já bych zařadila další neomalenou otázku, která zní:

Kdy už se vdáš a budeš mít děti?

Zdá se to jako banalita, ale když je vám dost přes třicet, vztah jde do loje a všechny, ale fakt všechny kamarádky a spolužačky rodí ostošet, není lehké to ustát. Žádnou závratnou kariéru nemám, takže tím argumentovat nemůžu. Vlastně se vždycky spíš snažím nebrečet, ale to nijak zvlášť elegantní řešení situace není...

Já sama od sebe lidi nehodnotím - jasně, něco si pomyslím, občas s nejlepší kamarádkou i zdrbnu, že támhletý leze špek z bokovek, ale abych někomu vpalovala svoje názory jen tak, to nedělám.

Ale co když mám třeba silnější kamarádku, která je z toho fakt celkem nešťastná, řekne i, že bude držet dietu a pak si dá při první příležitosti McDonalda? A druhý den má deprese z váhy. Já se držím, abych jí neřekla, ať už prostě nejí, že přejídáním nezhubne. A co odpovědět, když se dokonce zeptá, jestli je tlustá? .. Když jí řeknu, že jo, logicky bude naštvaná. Ach jo...

Taky mě fascinuje, jak jsou někteří lidé opravdu netaktní.. byly časy, kdy jsem na takové blbé poznámky nereagovala.. nemám ráda sebemenší konflikty, tak jsem raději držela hubu a krok... ale život mě naučil, že "uzemnit" se dá i slušně...já jsem zase nějakou dobu zpět zhubla a nic jiného jsem neposlouchala...ale když mi skoro cizí holka řekne, že bych měla začít něco jíst, přijde mi to hrozná nevychovanost...každopádně vždy je třeba reagovat...a když se neomalená paní odvedle i urazí, tím líp, o jednu prostořekou a drzou ženskou, která mě bude hodnotit, míň....

Z hlediska globálního aspektu je to principiální bazírování na mentalitě humánního kompromisu a tudíž si připouštíme extravagantní alternativu zcela nereálného řešení, ale naopak tvé mozkové pochody jsou dynamické erupce tryskající z přetlaku bezedného fondu naakumulovaných subtilentabilních inverbací konstelace duální evokace zpětně vázané na ornitoritu reflexních systémů řešeno na bázi syntézní hemapostaplikace a umocněno mezními signály geniální koanalýzy.

No co, na blbou otázku, blbá odpověď

Reaguji na Nicolata: Ježiši, obávám se, že na tohle bych si musela napsat tahák, abych byla schopná to říct

Každopádně tahle otázka je ta nejpitomější, stejně jako: Kdy si najdeš chlapa?

tuhle otázku miluju.. pravidelně mě s ní otravují tety - teď jsem nějakou dobu sama.
Naposledy jsem se naštvala a povídám jí: Teto, já jsem hezká, tak si někoho najdu vždycky. A byl klid

Tahle otázka je na ránu...Stejně jako poznámky typu: ''Však támhle ten tvůj kamarád je vcelku fešák, ne?'' Jako by to bylo jenom o kráse...
A jinak

tohle slyším taky pořád, ale jsem v naší rodině ''jediná svého druhu'', takže se ani nemůžu vymluvit na geny...

Mně zase každý říká, jak jsem zhubla, přitom to je úplný nesmysl. Tři čtyři kila neberu jako že jsem zhubla. Prostě jednou jsou nahoře, jednou dole. Nejlepší je, když to kamarádka vytasí u stolu, kde sedí dalších pět chlapů a ženských..to mi je pak vážně trapně. Nebo o silvestru před plným stolem za mnou přiběhla paní od nás a říká mi "Já jsem tě vůbec nepoznala, ty jsi nějak zhubla nebo nevim co" ...jak kdybych někdy v životě vážila metrák či co....Na záchodě na plese si mě odchytly dvě kamarádky a "Páni ty jsi tak zhubla, já si tě pamatuju před rokem a to jsi byla taková (a ukázala rukama) a teď jsi mnohem hubenější" (pozn. přitom jsem na sobě měla ty samé kalhoty jako tenkrát a záchod byl plný ostatních ženských a každej na mě čučel) ....a to je furt dokola...taky nevím, co odpovídat. Jen řeknu, že to není pravda.

Ale na nemoc se vymluvit můžeš Já vždycky řeknu že s tím nic nenadělám, že mám anémii (nebo depigmentaci) a tím každého totálně uzemním- úplně je vidět jak je jim hanba, že se posmívali nemocnému

Reaguji na Mia_Sofia:
Klidně bych řekla že jsem podstoupila liposukci- ta otevřenost je umlčí

Reaguji na lentilkah:
to mě nikdy nenapadlo

Hahaha, taky jsem měla kamarádku, která počkala, až se sejde větší společnost, pak vždycky teatrálně vytřeštila oči a zařvala na celou místnost: "Jééééžiši, ty jsi TAK zhubla! TAK STRAŠNĚ MOC! TEĎ ti to TAK sluší!" Takže ona před ostatníma vypadala jako ta hodná kámoška co je přejícná a chválí ostatní ženy... A já jsem vypadala jako obézní prase, co nedávno zázrakem zhublo polovinu své váhy... Uf. No už se s ní nevídám

Mnooo, děkuji . Ale pro případ, že bych se to nazpaměť nenaučila... nemá nikdo nějakou jinou radu?

přesně tak! Vůbec neví, co je to TAKT..to se pak člověk úplně bojí vstát od stolu, protože se na něj všechny pohledy sesypou a všichni budou sledovat, jak jsem teda zázračně shodila...trapas fakt.