Jak řešit financování společného bydlení - spory s přítelem, který má peníze od rodičů

To je strašný, nechápu chování jak tvého přítele, tak jeho rodičů. Kolik mu je, že mu pořád rodiče lezou za zadkem a naopak a musí za něj tohle řešit? Asi něco jiného to je u "puberťáků" kterým je 18 a chtějí nějakou svou první garsonku, tak tam se dá tohle montování od rodičů přežít. Ale že jste spolu osm let navíc s dítětem na cestě a takhle se k tomu staví, je podle mě k zvracení. Já přítelovi rodiče taky moc nemusím, nerozumím si s nimi (jsme spolu 3 roky), ale chováme se k sobě navzájem slušně a oni respektují naše rozhodnutí nejen co se bydlení týče, ale také to nebylo jen tak - stálo za tím pár hádek a výměn názorů. Mě bylo osmnáct, když jsme se sestěhovali (příteli 22). Byt máme v dvougeneračním rodinném domě, kde žijí rodiče přítelovy matky. Bohužel když jsme tam ještě nebydleli na trvalo, ale dělali různé stavební práce, malování apod., tak tam neustále lezla kdykoliv šla ke svým rodičům, kolikrát mi pošlapala den předtím vytřenou podlahu botami od bahna ze zahrady, kdy jsem lezla po čtyřech a drhla čtvereček po čtverečku, přerovnávala čisté ručníky a povlečení v šuplíkách, vystavovala tam svoje výrobky (vyrábí takové pletené košíčky), také svým kamarádkám ten byt fotila, apod.. Sice ta bytová jednotka byla napsaná na ni, protože ji zdědila, ale jasně bylo dohodnuto, že tam bude přítel a ona tam pomalu ale jistě stěhovala krámy z jejich bytu a vše přeorganizovávala. Jak jsem z toho byla otrávená, nasr., apod. ti snad ani říkat nemusím. Stačilo dát prostě ultimátům příteli, že pokud jí to jasně neřekne, že to není normální, tak ať se tam odstěhuje a stará se o to sám, že o to nemám zájem. Párkrát jsme se takhle všichni zhádali a nakonec to bylo vyřešeno a ona pochopila, že jsme dospělí a že je to prostě naše věc. Teď je naštěstí vzduch čistý a naše vztahy pokračují tak, že jednou za měsíc přijdou na oběd a po hodině odchází. Na závěr, úplná rada na to není, přece jenom situace není k smíchu, jedině to opravdu vyřešit mezi tebou, přítelem a jeho rodiči, prostě si to vše vyříkat a také by mě zajímalo, jak budou reagovat když tam bude přítomen i tvůj přítel..

Nedokážete se shodnout na základní věci jako je bydlení,ale hlavně,že jsi těhotná.
Je nesmysl brát si hypo na byt,když za tu cenu postavíš dům a třeba partnerovi rodiče nevěří ve vaší budoucnost a nechtějí ho zablokovat do budoucnosti dluhem.

Vždyť už tolik let víš, jaký tvůj přítel je rozmazlený, sobecký, jak přijímá peníze od rodičů jako samozřejmost...
Spíš se divím, že jsi v tom vztahu vydržela a ještě sis s ním pořídila dítě.

jelikož bydlíme v bytě, který patří přítelovým rodičům, chtěla jsem, aby mi sem dali trvalý pobyt Moc nechápu, proč tolik povyku kvůli trvalému bydlišti. Tak bys ho holt měla i dítě jinde. Nebo je to dnes komplikace kvůli dítěti? Netuším, nejsem v tom zběhlá. Navíc jestli ti jeho rodiče nedávali najevo, že tam nejsi doma, tak bych to brala jako výhodu. Můžete šetřit a pak si vzít co nejmenší hypo na vlastní bydlení. To že rodiče nechtějí, aby se jejich syn zadlužil, když oni finance mají, to chápu.

Tvrdili, jak ho koupí příteli a nakonec ho na poslední chvíli napsali na sebe tohle bych jim nezazlívala. Jsou to jejich peníze, tak si s nima můžou dělat co chtějí a majetek přepisovat na koho chtějí. Spíš je to od nich obezřetnost. Slyšela jsem dost příběhů, kdy rodiče přepsaly nemovitost na dítě a to ji prodalo. Ale jejich řešení taky není ok. Platit jejich hypo a až po splacení by "možná", přepsaly byt na vás/tebe.

Já naopak nechápu, proč dělají povyk kvůli trvalýmu bydlišti oni, když čekáš jejich vnouče a plánujete svatbu. Trvalým pobytem přece žádný nároky na byt nedostaneš, tak o co jim jde? Urazilo by mě to a naštvalo. Nejsi snad žádnej příživník, aby se museli bát, že ti tam dojde pošta a budeš tam platit popelnice.
Vůbec se ti nedivím a souhlasím s tím co píšeš. Jako řešení vidím leda vyhádat si svou, nebo se odstěhovat ke svým rodičům - pokud nechceš dál bydlet v "cizím". Třeba by to demonstrativně pomohlo...snad...
A v tom bytě co chcou pořád koupit na sebe bys taky neměla trvalej pobyt?

A proč se nevezmete?

No to dost silně pochybuju. S tímto přístupem partnera? Ona bude na mateřské, nebude vydělávat a z příspěvku od státu asi moc neušetří. Tohle řešení se mi jeví jako dost krátkozraké.
Pro Ivet:
Udělala jsi dobře, žes na to nekývla. Starala by ses léta o přítele (nechápu, proč není manžel), podílela se na provozu domácnosti, rodiče by ti měli roky přispívat s mlhavou vyhlídkou, že jednou byt bude váš společný? Pak od sebe odejdete a tobě a dítěti zbude holá... zadek.

Absolutně nerozumím tomu trvalému pobytu. Kde je jako problém? Proč bys nemohla trvale bydlet na adrese jako otec tvého dítěte, když spolu žijete?
Osobně to silně vnímám tak, že rodiče partnera mají problém s tvými rodiči, mají pocit, že oni váš vztah (synátora) finančně podporují maximálně a tvoji rodiče nedělají nic. To je dost strašný přístup, pokud se tví rodiče nacházejí ve zcela jiné situaci jako oni.

Dala bych příteli nůž na krk a nebudu psát, žes to měla udělat dávno před tím, než jste počali...
1) Budete mít všichni stejné příjmení
2) Budete oficiálně bydlet na jedné adrese
3) Ošetříte si právně finanční situaci a vyřešíte bydlení

Pokud má pán na to rozmnožit svůj genofond, jistě bude mít i koule na to postarat se o rodinu. Při "tom" vám snad jeho rodiče taky nesvítili, tak proč by se teď měli starat o vás a do všeho vám mluvit?

To máš pravdu, teď už nic neušetří. Napsala jsem to špatně. Šetřit měli už dřív. Ale podle toho co zakladatelka píše, tak přítel si chodí pro rady domů, tak to bude mít těžké.

Ahoj zakladatelko, Ty se hlavne teď nerozčiluj, miminko musí být v klidu . S tim trvalým pobytem to vůbec nechápu, ale asi bych to teď být Tebou neřešila a zůstala v tom bytě. Nový větší můžete koupit až za pár let..

Navíc já teda neznám vaší finanční situaci, ale předpokládám, že přítel žádný pracháč nebude a Ty také ne, když ani jeden nemáte vlastní bydlení. To jste čekali na koupi bytu až Ty budeš těhotná? Já jeho rodiče na jednu stranu chápu. Jejich návrh každý 3 tis je férový. Rozhodně lepší než Tvůj, že celých 12 tis bude platit přítel. Ty se oháníš spolecnými financemi, ale jestli jsi za těch 8 let našetřila jen 120 tis tak si nemyslím, že máš automaticky právo na půlku bytu. A teď když to koupíte tak to bude splácet pouze přítel, ptž Ty toho z mateřské moc nevymyslíš. Takže zatímco můžete bydlet zadarmo, Ty chceš, aby se přítel zadlužil a musel splácet hypotéku a ještě se staral o Tebe s dítětem..no třeba se pletu a budeš mít vysokou mateřskou.. A to vše jen proto, že teď Ti tam nepatří ani šuplík, zatímco když to bude splácet přítel - ze svých peněz, ale Tebou nazývaných společných, budeš mít půlku bytu..

Chápu, že se Ti nelíbí bydlet v cizím, ale řešit to teď, těsně před porodem mi nepřijde šťastné. Užívej si to, že bydlíš zadarmo. 2+1 je na pár let dostatečně velké. A hypo si můžete vzít společně za nějaké tři roky až se vrátíš po mateřské do práce..

Není to férové ani trochu v momentě, kdy je byt psaný na rodiče přítele. Kde má jistotu, že po 15 letech řádného placení něco z toho bytu bude její a dítěte?
Pokud by si vzali hypotéku na přítele (pravděpodobně vyšší plat) a spláceli oba (věčně na mateřské nebude) a VZALI se či to jinak ošetřili, je situace zcela jiná, proto Ivet naprosto chápu, že se jí to nezdá. A to "nezdá" mi přijdě v tomto případě velmi slabé slovo.
Nechci jakkoli podezřívat rodiče partnera, ale oni si na sebe napíší hypotéku, kterou jim pomůžou splácet děti, a na konci budou mít za relativně pěkných podmínek byt. Toto mi teda v pořádku nepřipadá, ač tam může být opravdu dobrý úmysl. A jsem přesvědčena o tom, že kdyby s touto situací zašla slečna za právníkem, nenašel by se takový, který by jí tento model doporučil.
To, že o ženskou na mateřské se chlap postará, je snad v pořádku, ne?

A proč by neměla mít nárok na půlku bytu, když spolu žijí, ona se stará o přítele, bude mu vychovávat dítě a pravděpodobně jednou půjde do práce a bude se na chodu domácnosti taky podílet? Jestli takhle holky přemýšlíte, fakt se nedivím, že je tady každý druhý deníček skoro o tomtéž.

Možná budu dost radikální, ale mě přijde naprosto na hlavu, že tvůj přítel nebyl za 8 let schopen si tě vzít, váš vztah zlegalizovat, postavit se společně na vlastní nohy a místo toho se nechá vodit rodiči jako malé dítě
Proboha, co je to za filosofii, moji rodiče dají trojku měsíčně, tvoji rodiče trojku měsíčně.. to ho hanba nefackuje ? Vy máte být rodina, máte mít vlastní život, dělat vlastní rozhodnutí a rodiče mají přijít jednou týdně na kafe pozdravit, poptat se, co je nového a potěšit se s vnoučetem! Ale aby vám diktovali, jak budete finančně i jinak fungovat dalších patnáct let, to je snad vtip, ne? Stojí vám těch pár šlupek za to, že nebudete mít žádnou svobodu rozhodování, budete se muset pořád z něčeho zpovídat a ty, zakladatelko, budeš pořád jen přistěhovalec ve své vlastní domácnosti?
Přistup na to a pokud nebudeš držet 15 let pusu a krok, tak potáhneš bytu, protože přítelovi rodiče usoudí, že nejsi hodna..

P.S.: Kdybych byla rodič, který má prachy a chce dítěti něco dát, tak mu to dám stylem: tady máš byt, je to můj vklad a pomoc do tvojí budoucnosti a nalož s tím, jak uznáš za vhodné. Ale něco "jakoby dát" a pak s tím manipulovat, vydírat a řídit své potomstvo, na to bych žaludek neměla..

Tak bohužel v tomhle je každá rada drahá. Já osobně bych si teda trvala na tom trvalém bydlišti - z toho Ti žádný právní nárok na byt neplyne a nejhorší co se jim může stát je, že budou muste jít k soudu aby Ti případně ten trvalý pobyt zrušil (což by vypadalo fakt vtipně, snažit se soudně dostat z bytu své vnouče i s jeho matkou). Prostě trvala bych na to trvalém bydlišti, jsi matka jejich vnoučete a tak bys snad měla mít nárok oficiálně bydlet na stejném místě jako budoucí manžel a ne si muset jezdit vyřizovat třeba doklady s malým dítětem mnohem dál (netuším, jak daleko bydlí Tví rodiče).

prosím Tě, jaké jsou vaše vztahy celkově? Vycházíte spolu? Nemají náhodou nějaké špatné zkušenosti? Jinak na ty investice do bytu jsi si měla minimálně sepsat smlouvu, neb takhle bys z toho fakt nemusela nic vidět...... BTW přijde mi od nich všech úžasné řešit takové věci s Tebou těhotnou a takhle si Tě "podávat"

A co Tvůj přítel/budoucí manžel, to se za tebe nepostaví?

Tak dle trvalého bydliště se například řeší příslušnost do školek a škol (školky spíše berou jen děti co mají v daném místě trvalé ybdliště, školu si můžeš vybrat i jinde, ale ta Tvá spádová dle trvalého bydliště dítě prostě vzít musí). Dále pak i někteří více žádaní dětští lékaři jedou hlavně dle příslušnosti a spádovosti dle trvalého bydliště - ono se hlavně předpokládá, že asi enchceš s nemocným dítětem jezdit například přes půl Prahy..... No a to nemluvím o takových věcech jako například výměna dokladů etc., které jsou komplikovanější, když s malým dítětem musíš jet dál než jak bys (kdybys měla trvalé bydliště tam kde fakt žiješ) jinak musela....A to nemluvím o tom,ž emě osobně by přišlo ponižující, že dítě se mnou dityčný chce, ale trvalé bydliště na stejném místě jako má on mi prostě nezařídí.....

Přesně. Navíc to dítě je přece i jeho a byť ona bude doma s minimem příjmu - ona přece poskytuje ten servis, díky kterému on může vydělávat. Nechápu, proč se u rodin, kde je ženská na mateřské bere, že vše táhne jen chlap. Ano, on táhne tu finanční stránku ěvci, ale bez té ženské doma by to měl o dost těžší (jen si vemte, kolik stojí chůvy...).

Opět souhlas, taky ten přístup nechápu. Vždyť to dítě je i jeho, nemá ho sama jen tak z plezíru (předpokládám, že po 8 letech se asi dohodli oba, že ho chtějí). Navíc je to ženská, která si rozhodnutím mít dítě nejvíc komplikuje život - přichází o léta praxe když je na mateřské, s nemocným dítětem je doma ona, tím pádem je pro zaměstnavatele méně zajímavá....... Za tu péči o dítě a o mnažela dle mého má nárok na půl bytu byť by fakticky přispívala na splácení méně. Ale ona přispívá už jen tou tvorbou zázemí....

Nic neřeš. A nevdávej se. Dítě už máš. Měli by Tě v hrsti a Ty sleduj své zájmy. Raď se s právníkem. Máš trumfa v rukávě a to je Tvé dítě. Kašli na ně.

Reaguji na BlackCoffee: ale to není pravda. Ten byt by byl psaný na mladé na půl a hypotéku by si na to bral její přítel. Jen rodiče jejího přítele nechtějí, aby se jejich syn zadlužil a splácel to celé sám tak jak chce zadavatelka. Proto ten návrh, že jim se splácením pomohou rodiče.. A znovu opakuji, podle mě to je fér. I když chápu, že její rodiče nemohou..a ona teď také ne.

Hele kdyby spolu nežili 8 let tak s Tebou souhlasím, ale za tu dobu už mohli něco společně koupit a splácet.. Ale tím, že to zakladatelka řeší až teď, když bude na mateřské a její přítel tím pádem bude pod tlakem, protože se bude muset starat o ni s dítětem..a do tohoby si měl brát uplně zbytečně hypotéku? A ještě tak vysokou? Proč... Pak třeba přijde o práci a co bude.. Kdyby neměli kde bydlet tak to pochopím, ale takhle ne..

Jinak já o sebe od přítele nechávám pečovat. Bydlím zadarmo, jídlo platí z 99% také on, používám jeho auto, které mi vždy ještě dotankuje.. Rozhodně nepatřím mezi ty holky co si vše chtějí platit samy.. Ale v životě by mě nenapadlo chtít po něm, aby na mě napsal půlku baráku..nebo některého z bytů.. A to jemu by to rozhodně nic neudělalo, zatímco zadavatelka chce přítele zahypotékovat...