Dobrý den, v poslední době je toho všeho na mě moc. V rodině brácha trpí dlouho trvající nemocí (není smrtelná, jen má delší průběh , než se vyléčí, takže se teď u nás mluví jen o doktorech, do toho mamka má taky zdravotní problémy, takže se teď u nás o ničem jiném moc nemluví. já vím, že za to nemůžou, a byli by radši zdraví, já to chápu, ale prostě na to asi nejsem zvyklá, na takové situace a pak mě napadají různé pochmurné myšlenky. Do toho já chodím na vysokou, mám toho teď strašně moc, teď ve zkouškovém mě čeká 17 zkoušek (opakuji jen jednu) a ve škole jsem od rána do večera, kdy příjdu domů, navečeřím se, kouknu na tv, kde usnu a pak ráno na novo, o víkendu si buď dělám seminárky, nebo učím na průběžáky. Je to hold náročné, a to se netěším na zkouškové, mám 4 zkoušky v jednom týdnu, to je jinak stíhat nedá. Navíc jsem velký fanoušek hokeje, na poslední chvíli jsem doufala, že získám lístky na MS do Prahy ale nic. tak mě to trošku mrzí, tak aspoň zajdu do fanzony do Ostravy. Myslela jsem, že tam pujdem s mamkou, jenže jí teď není moc dobře(zdravotně). Tak jsem z toho celá smutná, bez nálady atd, nevyčítám jí to, vím, že za to nemůže, jen mě mrzí, že se na všechno připravuju dopředu, jak bude hokéj, že zajdu do Ostravy s našima atd. a najednou taková překážka, Zašla bych s tatou, jenže on buď nemá čas kvůli práci, nebo se mu nechce. A žádné jiné přátele neznám, co by s semnou šli, protože s nikým nejsem tak přirozená a neumím se bavit jako s mamkou. A když někam jdu sama, tak mě po chvilce přepadlou myšlenky, že proč ostatní tam jsou s někým jen já sama. A to jsem si to mistrovství v hokeji chtěla náramně užít, když je to tady. navíc mám strach o mamku. Chtěla jsem si oddechnout na chvilku od školy, že se budu koukat na všechny zápasy, ale prostě na to nemám moc náladu , dneska jsem několik krát brečela. Fakt nevím, čím to je. Říkám si, že to snad odezní, ale chci to co nejdříve hodit za hlavu a prožívat atmosféru hokeje a neprožívat tak moc ostatní věci (neříkám, že zdraví). Prominte za tak dlouhý text, ale potřebovala jsem se vypsat, doufám, že mi tady někdo poradí jak tuto situaci (vše kolem) zvládnout, nebo jak se s tím smířit, vyrovnat. děkuji moc, přeji hezký zbytek dne.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Poslat SZ
Galerie obrázků
Měla by jsi být víc empatická vůči nemocným v rodině.
Sice píše, že mamce nic nevyčítáš (no, ještě aby!) ale z Tvých slov vnímám výčitky.
Ty se divíš, že jsi dnes brečela a chceš to hodit, co nejdříve za hlavu.
Opravdu zvláštní postoj.
Já to aji chápu. Člověk je naštvanej na věci, který ostatním nevyčítá (ani nemůže, žejo) a nemůže s nima ani nic udělat. Je to takový zoufalství nad celou situací, kterou nemá jak ovlivnit, ale která zároveň masivně ovlivňuje jeho. Zvlášť psychicky náročný to je, když se to táhne dlouhodobě a ubíjí to a ubíjí...pak se objeví světýlko, který ale kvůli okolnostem člověk musí udupat. Nic moc.
Všichni jsou empatičtí k nemocným, ale málokdo řekne na plnou pusu, že ho ta nemoc bližního vlastně taky dost ovlivňuje, někdy i omezuje, když tomu tak je. Není to o tom, že by to vyčítal nemocnýmu, ale spíš té nemoci. A nemluví se o tom, protože to vyznívá sobecky, ale někdy je dobrý si to připustit - samo o sobě na tom nevidím nic špatnýho a když si dotyčnej postěžuje, tak se mu i uleví.
Já myslím, že tyhle pocity jsou normální. Zakladatelka toho má sama o sobě dost, na to se nabaluje jen samo nepříjemný záležitosti v rodině, moc veselýho toho asi taky neprožívají a samozřejmě má o svý příbuzný i strach. Člověk má někdy pocit, že je v černé díře, ze které se nikdy nevyhrabe a vidí jenom jak si všichni ostatní užívají všeho skvělýho, jak jsou šťastní a mají úžasnej život (což je asi většinou dost jen iluzivní představa, ale je to tak no) a jenom on/ona nemá nic a strádá. Týden se potom může zdát jako rok neštěstí...
Hodit za hlavu to nejde, smířit se s tím jakž-takž jde. Pokud to zachází do nějakých vážnějších depresí, možná bych zvážila návštěvu odborníka, nebo nějaký slabší antidepresiva. Ne každej snáší tyhle situace stejně svěže a optimisticky. A jako "řešení" jde asi snad jediný - dělat s tím co máš, tam kde jsi, to co můžeš. Takže si udělat třeba hlavní stan v obýváku a sledovat s mamkou doma, udělat si hezkej večer a nachvílu zkusit zapomenout na všechno to špatný. Vím, že doma je to potom už docela ubíjející, ale kolikrát pomůže třeba nová deka, novej hrnek, nebo něco takovýho, co vytrhne ze stereotypu a toho všeho zajetýho, něco to tam změní a uvědomíš si, že až tak nezáleží na tom, kde jsi, ale s kým jsi.
Držím Ti palce a věz, že v takové situaci určitě nejsi sama. Spousta lidí okolo prožívá nešťastný životní období. A co se pláče týče - za mě radím, poplač si! Lepší se vyřvat, klidně i vyvztekat na celej ten škaredej svět, než to v sobě dusit! 
17 zkoušek? Na jakou školu chodíš? Nějak se mi nechce věřit, že na vysoké škole máš 17 zkoušek za jeden semestr.
No nevím....přijde mi to zvláštní. Byla sem ve stejné situaci, řeka bych horší,protože jedna nemoc v naší rodině byla smrtelná a druhá hodně těžko léčitelná, když já sama sem se v 19 letech o všechny nemocné starala a do toho chodila na VŠ. Nezhroutila sem se a se vším se poprala. Všechno jde, když se chce,hlavní je se[u][/u] nelitovat!
Taky by mě zajímalo, co máš za školu, já vystudovala práva a tolik zkoušek jsme neměli ani za dva semestry....
Podle mě jsi hodně upjatá a chtělas mít všechno nalajnované - viz.půjdu s mamkou na hokej, pak se budu učit atd. Ale někdo/něco (tedy nemoc) ti narušilo plány a ty jen lituješ že není po tvém...idealizovala sis to, ale život tak nefunguje a bohužel se dějí věci, co se nedají ovlivnit. Nevidím důvod nad tím brečet, je lepší se povznést a užívat si co přijde a ne se upnout např k tomu že budeš s mamkou koukat na hokej. Ale aspoň se koukat na hokej, když tak moc chceš, i když bez mamky.
Neupínej se tak na rodiče, podle toho co píšeš, mají dost starostí.
"A žádné jiné přátele neznám, co by s semnou šli, protože s nikým nejsem tak přirozená a neumím se bavit jako s mamkou."
To je sice hezké, že spolu máte takový vztah, ale zapracovala bych na tom najít si i další kamarády a lidi, se kterými budeš trávit čas. Není dobré se na nikoho takhle upínat.
A co je na tom, že jdeš někam sama? Základem je užívat si času, který můžeš trávit sama se sebou a ne se tím ještě navíc stresovat. Soustřeď se na školu, až budeš mít zkoušky z krku, bude líp. 
Cituji diamond_: To je sice hezké, že spolu máte takový vztah, ale zapracovala bych na tom najít si i další kamarády a lidi, se kterými budeš trávit čas
Souhlasím, zdá se mi divné, že mladá holka tráví jenom s rodiči.
Cituji kacii_: Nějak se mi nechce věřit, že na vysoké škole máš 17 zkoušek za jeden semestr.
To je dost běžné, taky mám bakaláře z takové školy. Předměty po 2 kredity, to se pak nazbírá (i když já měla max. 14 zkoušek).
Zakladatelko, na jedné straně tě chápu, ale zase tvoje problémy nejsou až taková katastrofa. Brácha je sice nemocný, ale jak píšeš, není to až tak vážné. Ber to pozitivně a doufej, že se z toho brzy dostane.
Nervy ze zkoušek znám, ale zase je to jenom dočasná situace - zatni zuby a snaž se, ať to máš co nejdřív za sebou. Ten pocit pak za to stojí.
Téma Poslední dobou je toho na mě moc. je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
