Pracovní vztahy

Co jsem změnila práci, tak si nemohu stěžovat, jsme dobrá parta, co si rozumí

Já teďko skvělý. Jsme v kanceláři sami dva s kolegou a dle mého jsme si super sedli. Ale dřív, v bývalém zaměstnání, jsem si tedy zažila neuvěřitelný věci. Dodatečně jsem za to ráda, protože jinak bych se nerozhoupala k odchodu. Ženský byly mrchy, který se na mě snažily přehodit všechnu práci, která se jim nechtěla a chlapi mi dělali dosti nevhodné návrhy.

Já mám v kanceláři taky potvoru. Makat se jí nechce, pořád jsem tu sama, práce nad hlavu, ona je samý doktor a lázně.Navíc je to nehorázná štěkna. A co nejhorší chráněnka vedoucího. Takže samý lepší. Snáším to už 11 let,ale konečně jsem si řekla "dost" a hledám si novou práci.Jde to ztuha,ale trpělivost přináší růže,tak snad to bude OK.

Bohužel pod to se můžu podepsat. Ještě bych dodala, že si na vše stěžuje a všichni dělají vše špatně a jsou blbci - podle ní.

U nás je skoro každý rok nový kolektiv a mění se i vedení, takže každý rok je to tam změna někdy k lepšímu, někdy k horšímu, ale zatím se držím a práce sama o sobě mi vyhovuje a většinu dne nejsem úzce ve styku s kolegyněmi ani kolegy, to jen někdy a v určitý čas a to většinou jen chvíli Takže to jde..

Od doby co nám vedoucí odešla do důchodu a máme novou je to peklo.. Nechá i lézt do zadku, je na ní hrozně vidět koho má ráda, koho naopak.. Dvě její chráněnky (jedna je zástup vedoucí) se po mě docela vozí, pořád rejpou..
Na každým rohu pomluvy, drby, pořád si další kolegyně mezi sebou říkají jak se s nima vůbec nebavim, jak si při práci nechci povídat atd.
Jsem tam s jednou kolegyní za černou ovci.. V září mi končí smlouva, tak snad najdu něco jinýho abych jim mohla s úsměvem oznámit že o prodloužení nestojím.
To je totiž tak, když pracujeme v ženském kolektivu.. chlapů pomálu - možná tak 7 a kolem 30 ženských mezi 20 a 60 roky

Příjde mi to smutné, že některé starší ženy mají potřebu se něco dokazovat a chovat se tak k mladším holkám. Co poslední dobou vidím kolem sebe a i co řeknou známý, tak je to běžný sport... a pokud je ta holčina navíc hezká, tak má daleko větší problém... smutné

Jj, mám pocit, že ty, co si stěžují jsou nejvíce oblíbené

Závist je sviňa. Ono asi v každým kolektivu se najde někdo takový, pak záleží jak moc s ním člověk musí přijít do styku.

No jsou to ženský 35 a 40 let.. O vzhledu to u mě nebude.. nejsem žádná ošklivka, pečuju o sebe, ale žádný terno taky nejsem navíc ta co se po mě vozí víc je podle mě hezká ženská a rozhodně nevypadá na svůj věk.. u mě to spíš bude moji povahou.. nejsem nijak hádací typ takže většinou radši mlčim a pak pochopitelně lituju že jsem se neozvala.. a hlavně se s ní nehodlam hádat, protože až bude zastupovat vedoucí tak bych měla vyložený peklo i další kolegyně (25let) mi řekla že to je docela hustý, že to co si dovolí ke mě si k ní nikdy ani jedna nedovolila ale souhlasím, že všude je něco.. v minulé práci i ve školách jsem prostě vždycky měla nějakou "rivalku" se kterou jsme se moc nemusely

Přesně jako já, držím hubu a krok. Jenže ta moje kolegyně je fakt štěkna a hrozně mně to všechno vyčerpává.

to je jedno... mladá nebo stará...
Někdy je právě i mlaďas/ka fracek, který byl všude dvakrát a všechno ví.

to mám podobně a lidi to vycítí... jenže ona i klidná voda břehy mele a jednou je pošle do pr...le.

Někdy si teď říkám, že bych radši podnikala nebo byla už na mateřský než řešit určitý krav.ny v práci.

tak tak.. a toho se bojim.. jsem taková, že ze začátku si nechám líbit hodně, ale po nějaký době mě vytočí (přiznávám) maličkost, bouchnu a je zle.. toho se v práci chci vyvarovat, ale už to ve mě chvílema dost bublá

je to těžký. Já to mám hodně podobně... nemám ráda konflikty a říkám si, že na pod.lání vztahů na pracovišti je brzo nebo že se neohradím kvůli každé pitomosti.... jenže někteří lidé tímto testují hranice, co si mohou dovolit. Najít střední cestu jak si to nenechat líbit, asertivnost, je umění. Navíc na každého platí něco jiného....

Já třeba zažila nedávno někde to, že týpek, který jakoby povýšil (blbě se to vysvětluje, ale ano, dá se říct, že povýšil), ale v naší sekci je v podstatě nový (v jiných tam byl tedy déle než já, i když je mladší)... tak najednou jakoby mávnutím proutku je z milého kolegy někdo, kdo ví všechno líp...... musím říct, že je to zas jeden z dalších šoků a škola života pro mě. Navíc teď nedávno udělal něco co by se fakt nemělo, ale neměla jsem sílu si na něj stěžovat a vyvolávat rozbroje hned na začátku, tak jsem mu jen řekla, že tohle by dělat neměl a on že ví co dělá, že to má pod kontrolou..... atd, na dlouhé vyprávění. Každopádně to takhle dál nepůjde, protože s tímto přístupem se brzy stane ****** a ještě to třeba hodí na mě....