Pracovní vztahy

p.r.ů.s.e.r...

Ono je potřeba se naučit zachovat klid, ale zároveň dát najevo, že si všechno nenechám líbit. Není to o nějakém dohadování se nebo tak, spíš o tom, že když se vyskytne problém nebo "problém", tak prostě trvat na vysvětlení, jít za dotyčným a slušně, ale důrazně po něm chtít vědět, co se jako děje. Většina těchto "testátorů" toho pak nechá, protože vidí, že se nedáš. Na druhou stranu dělat nějaké scény apod., to je by je akorát nabudilo, měli by radost, jak člověka vytočili. Takže žádné breky ani skřeky, ale klid a pevnost. A taky slušnost. Ono i největšímu idiotovi se líp řve na někoho, kdo se s ním hádá, než na někoho, kdo je korektní a chová se k němu přese všechno mile.
Ještě bych ale dodala, že právě někteří z těch, co testují, co si můžou dovolit, se pak po zjištění, že si moc dovolit zase nemůžou, naopak stanou tvými ochránci a kupodivu se k tobě chovají líp než k ostatním. Zkrátka lidi si k člověku dovolí jenom to, co si dovolit můžou a co jim projde. A velmi dobře do dokážou poznat a vycítit... Takže to chce sebevědomí, klid, odvahu a rozvahu a taky určitou splachovačnost, kdy se člověk zbytečně nenervuje výpadama, který mu můžou být v podstatě ukradený... radši si pomyslet něco o k.r.á.v.á.ch, v.o.l.e.ch a jejich nedůležitosti.

jj to je ideální stav

Já na tom stále ještě pracuju.... Najít ten správný střed...

ano, ale tento typ lidí obecně moc nemusím.... takže i když si na ponižování apod vyberou slabší oběť než jsem já, v duchu je nikdy respektovat či obdivovat nebudu..... a obávám se, že to ze mne sálá.

Reaguji na Kaja555:
Víš co, moje osobní zkušenost je taková, že já s lidmi, co platí za postrach okolí, vycházím naopak dobře. Ono je to totiž o tom, že někoho prostě iritují osoby, co se bojí a nechají si sr.t na hlavu. Ale tyhle tzv. bestie často nejsou tak špatný lidi, jak působí na první pohled, jenom je dráždí určitý druh chování, což si někdo může vysvětlovat jako šikanu.
Ale zase mám i zkušenost s opravdovými duševními mrzáky, kteří prostě útočili jenom proto, že je to těšilo a že se tím tak nějak realizovali (asi neměli lepší možnost...) nebo že měli nějaké komplexy, které jsem jim zrcadlila. Ty se prostě vyplatí opravdu jenom ignorovat, protože ti jsou prostě někde jinde... Ty skutečně respektovat nelze, ale mít s nimi soucit možná jo. I to někdy pomůže - začneš se na ně dívat trochu jinak, jakože jsou to lidi jako ty, akorát mají nějaký problém... Oni sice prudit zřejmě nepřestanou, ale ty to budeš brát jinak a nebude tě to tak drásat.

jj, rozumím..
Já taky někdy vycházím dobře s těmi, kteří jsou za prudiče, protože si řeknu, že je to taky jen člověk a nehodlám se ho bát.... ale jak píšeš, záleží co má pod tou svou skořápkou.
Např. v práci (doufám teda, že již brzy budu říkat minulá práce! ) máme několik manažerů a pár z nich si na lidech vysloveně smlsne. Jeden buzeruje a i za blbé hlášky někoho vyhodil, či zařídil vyhazov.... a přesto se ho ani nějak nedokážu bát. A on to ví. Ale je pravda, že tomu předcházelo, že mi jednou naložil příliš práce a pak přišel a vynadal mi, že to nestíhám a vyčetl chyby ještě nekoho jiného.... no a já neměla zrovna nejlepší den, takže jsem si vůbec nehlídala co říkám, ale jak jsem byla unavená, tak i se slzama... takže to nebylo tak ofenzivní. Tak se mi omluvil. A od té doby mě už nebuzeruje... nějaké poznámky má, já taky na něj, ale je to takové spíš přátelské. No ale k věci - u něj to jsou asi spíš nějaké komplexy a tak si je na někom trošku poléčí.... ovšem někdo je možná i vysloveně zlej nebo prostě z něj jde fakt nechutná energie. To cítím z jiného manažera a ten mě neošálí ani úsměvem.... )) Stejně tak když tenhle druhý vysloví nějaké pochvaly, tak tomu člověk absolutně nevěří, že je to míněno upřímně. No a do té krásné sbírky nám tam taky nějakou dobu zapadal týpek, který nesnášel ženy (podle mne gay, ale ne zrovna srovnaný se svou orientací)... ale ten si už teď taky netroufne. Aspoň na mě, na ostatní nevím. Lidi jsou někdy fakt jak zvířátka.....