Chci navázat vztah s bratrem svého přítele

S přítelem jsem se poznali před 6 lety, mě bylo 19 a jemu 25. Já už nějaké zkušenosti měla, zatím co on byl stále panic a navíc se ještě strašně styděl. Byla jsem k němu milá a ohleduplná. Napoprvé byl vyděšený a i když jsem ho uklidnila, že se mu nic špatného neděje byl nervózní a dalo by se snad říct, že se bál. Myslela jsem si, že je to normální při první styku, sama jsem nevěděla, co mě tenkrát čeká. Stále co se týče intimností, tak se stydí a navíc mám pocit, že se chce spíš mazlit a líbat, než milovat. Zkoušela jsem různá oživení (pouta, prádlo), ale bez většího úspěchu. Oba jsme vysokoškoláci a zatím, co já se prosadila a mohu říct, že vydělám i dost peněz, on skončil v kanceláři jako IT inženýr ve firmě. On se nedokáže prosadit jak ve vztahu, tak v práci. Jinak je velice pozorný, nikdy by mě nepodvedl. Kdybychom mohli mít děti vím, že táta by byl naprosto skvělý a obětoval by rodině, co nejvíce času. Ovšem od našeho vztahu bych čekala trochu divočejší průběh, připadám si jak žena po 30 letech v manželství.
Když jsem měla poznat jeho rodinu neměla jsem naprosto žádné obavy, protože s většinou jsem se znala už z dřívějška. Jeho máma mě dokonce učila ve škole. S bratrem se znám z dob studií a upřímně mohu říct, že mě vždy docela přitahoval a nutno říct, že i já jeho. Bohužel také věděl, že jsem se vždy líbila jeho bráchovy. Rodiče v tomto problému podporovali mého přítele, protože věděli, že on by měl jednou daleko větší problém se s někým seznámit než bratr. Občas mě přepadnou takové myšlenky, že se ho vlastně zbavili. Jeho brácha je velice chytrý, také vysokoškolák, má dobrou práci a kariéru. Byl vždy sportovní nadšenec, když byl mladší dokonce závodil v silniční cyklistice. Líbil se mi, ale jeho brácha si mě získal, protože se mnou dokázal být v těžké situaci a podržet mě. Před maturitou mi zjistili nádor na vaječníku, prožívala jsem dost těžké chvíle a on byl se mnou. Pak jsme spolu začali chodit a jsme spolu stále, dokonce mohu tvrdit, že by mě chtěl dohledné době požádat o ruku.
Mám, ale stále cit k jeho bratrovi, vždy jsem doufala, že bychom se mohli více sblížit. On chce, vidím mu to na očích a hlavně vím že bych se na něj také mohla spolehnou, přece je to jen o něco starší vyspělejší muž. On vlastně od té doby, co jsme se poznali s nikým nechodil a u žen nikdy moc velké úspěchy neměl, vlastně v životě měl jen jedem vážnější vztah, mimochodem ošklivý vůbec není.
Mám to s ním zkusit? Nebo zůstat a najít jiné řešení, případně, co by jste mi doporučili?
Jaká by byla asi reakce rodiny a přátel? (Mám totiž strach, že tím jak je citlivý, aby si něco neudělal)
Nemáte někdo zkušenost?
PSmlouvám se, že je to dlouhý.
Případně děkuji, za odpovědi!