Má to cenu? Co mám dělat, či zlepšit? Je to pouze má chyba nebo chyba přítele?

Myslím, že tě má na háku a když rozumná domluva nezabírá a jste spolu takhle dlouho, pochybuju, že se změní. Záleží, jestli je to pro tebe dostatečný důvod začít hledat štěstí s někým jiným, nebo si na to zvykneš Osobně bych tohle netolerovala a buď zkusila poslední ultimátum (změna nebo konec) a pak to ukončila.

Jinak jestli to takhle bylo vždycky, je tvoje chyba, žes to snášela. Pravidla jak chceš, aby vztah vypadal, je potřeba nastavit od samého začátku, později je velmi těžké něco měnit.

Děkuji za váš názor, opravdu si toho cením. Sama si už nevím rady. Od samého začátku to tak nebylo. Jde o to, že mi přijde, že ultimátum nepomáhá, jelikož dává vinu pořád jen mě, neuvědomí si sám chybu. On to vidí tak, že já ho nechápu, že chce dělat někdy něco i on, ale tak to není, když někam chce, tak jde, vždy se nějak domluvíme, ale je chyba chtít se vídat více? Myslím, že ne.

Tohle mi připomíná bohužel jeden můj bývalý vztah. Taky jsem dělala první poslední, ale on byl neskutečný sobec, všechno mu přišlo samozřejmé, neuměl mi ani pořádně poděkovat nebo mě za něco pochválit. Na všem našel něco, co bylo špatně. Ovšem když jsem parkrát odešla (už jsme spolu bydleli) hned mě bombardoval sms a telfonáty a přemlouval, ať se vrátím. Pak to bylo zase to stejný dokola. Vydržela jsem to necelé tři roky. Nedokážu si moc přesně představit, jak si rozumíte a o čem si vykládáte, když na tebe v podstatě nemá čas? Nebo spíš přesněji řečeno - neudělá si ho?

Reaguji na vilima: Je to tak. Max. 2-3 (většinou o víkendu) do týdne se vídáme a to se jedem projet na kole nebo tak. A to si dokážeme hezky povykládat. Přes týden si voláme večer, ale bohužel tráví víc a víc času v práci, tak už si ani nevoláme, proto mi chybí si s někým povykládat... a přítele to už nějak netrápí. A nesnaží se třeba mě nějak překvapit i v jiný den, než je pátek a sobota. Nezajímá ho, co budu dělat... on prostě čas nemá a tečka. To je to co mi vadí. Co vás donutilo nakonec ten vztah ukončit?

Reaguji na verka.matej: No už mi došla trpělivost. Už jsem k němu nic necítila a pak jednou - a na to tedy nejsem hrdá, ale holt stalo se - jsme hodně pili a jeho kamarád po mně vyjel. A tak jsem ho podvedla a byl konec. I když on mě pak ještě stejně přemlouval, že mi to odpustí. Ale já už jsem neměla zájem ani trochu. Ale to už je pár let zpátky no, říkám si, že teď se možná chová jinak - co vím, tak má přítelkyni už pár let a nedávno se jim narodilo dítě. Buď se opravdu změnil, anebo ona je prostě jiná (hloupá) a snáší to, co já jsem nevydržela.

Reaguji na vilima: Tak to jste měla o něco lehčí a to v tom, že jste k němu nic necítila, jenže já k němu pořád něco cítím, ale nebaví mě to jeho chování a vím, že bavit nebude. Nemám ráda ten takový pocit, kdy se trápím a přítelovi je to tak nějak jedno i když říká, že ne.

Vždyť sis sama odpovědela v tom úvodu . Dělám pro něj první poslední = má mne na háku.
Zkus pro něj přestat dělat první i to poslední, naplánuj si nějaký program pro sebe a uvidíš, že se najednou bude moct zalknout samým zájmem. Tak to půjde dál a dál dokolečka, až dostaneš rozum a najdeš si někoho kontaktnějšího - pokud jej ovšem zase neodpudíš svou zjevnou touhou rozebírat váš vztah, to by asi lezlo časem na nervy každému

Reaguji na dadabus: Myslím, že je lepší rozebrat náš vztah, co mi vadí a ne, než se trápit a rozejít se s někým, koho miluješ. A pak vlastně zjistit, že by to bylo v pořádku, kdybych jen s přítelem rozebrala, co mi vadí a co ne. Resp. neřešila bych to, kdyby se tak přítel nechoval.

Reaguji na verka.matej:
Rozebrat jednou pro vyjasnění ano - ale ne chtít rozebírat dokola i přes nechuť toho druhého a evidentně bez účinku

Reaguji na dadabus: Tak to potom ano. Ale co potom dělat, když nepomáhá ani to jednou pro vyjasnění?

Rozchod ... pokud investuješ mnohem vice energie do vztahu než ten druhý, tak to prostě neni správně a měli byste to ukončit!

Tvůj přítel nemá evidentně zájem na vztahu pracovat a když nemá zájem, měla bych ses na něj vykašlat.

Ano! Sice to teď nerada slyšíš, ale je to prostě tak. Sama jsem si to prožila s bývalým. Sice jsme to měli ještě trochu divočejší, ale tento problém s tím, že nechtěl nic řešit a odmítal se mnou komunikovat jsme měli taky. Větu "Nechci to řešit" apod. jsem slýchala opravdu velmi často. Pořád jsem si nalhávala, že se to třeba zlepší, nejrůzněji ho omlouvala a snažila se ho pochopit (myslím, že o tom tady mám i téma). Ale nyní vidím, že byl jen strašný sobec a že jsem mu byla já i moje snaha ukradená. Měl dojem, že mě má jistou, tak proč se snažit, že.... Zakladatelko opravdu se s ním rozejdi, jsi mladá, máš právo být s někým mnohem lepším

Z toho, co o přítelovi píšeš, se mi jeví jako děsný sobec. Možná máte společné zájmy....když se chce pobavit, tak se s tebou sejde a strávíte spolu hezký den. Jinak mi ale připadá, že si hraje na svým písečku a obávám se, že to bude jen horší. Zdá se, že mu navíc chybí sociální cítění, když už nic jiného. Možná ani neví, že ti tím ubližuje, ale to ho vůbec neomlouvá. Také nechce nic řešit, protože proč? Protože jemu to takhle vyhovuje. I kdyby on problém neviděl, měl by zbystřit, že něco trápí tebe, ale jemu je to jedno. ON je takhle spokojený, a to mu ke štěstí stačí.

V jedné větě píšeš, že ho vlastně nezajímá, co ty děláš, protože má zrovna svojí zábavu a v druhé části věty se ptáš, co vede člověka k ukončení vztahu?
Mně by vadilo, kdybych přítele nezajímala a tobě zdá se též...

PS: onsall to s tou energií vystihla...