Ahoj, chtěla bych se někomu svěřit a taky hlavně poprosit o radu.
Mám nejlepší kamarádku, se kterou si opravdu rozumím. Kdo nás zná, říká, že jsme ty nejlepší kamarádky, co kdy potkal. Problém je v jedné věci, se kterou se už 12 let (od první třídy, kdy jsme se potklaly) nemůžu smířit.
Ta kamarádka je strašně krásná. A nejen to, je vtipná, chytrá a zábavná. Má ohromné charisma, protože ať to bylo na základní škole nebo teď na střední, vždycky je centerm pozornosti a všichni ji mají raději. Já nejsem nějaká šeredka, ale po tolika letech přátelství s holkou, která je považována za nejhezčího tvora ve městě, mé sebevědomí je nízké jak jen může být. Co jsme na střední, začaly jsme se bavit s jedním klukem.
Byl to opravdu dobrý kamarád a všude jsme chodili ve třech, ale on ji potom pozval na rande a ona ho odmítla. Z velké části určitě kvůli mně. A teď se cítím trapně když si vybavím každou chvíli, když jsme byli venku nebo u některého z nás doma.
Vím skoro jistě že ona o něho v tomhle smyslu nestála, vyříkali si to a prý jsou v pohodě....Jenže co já?!
Nikoho z nich ani nenapadlo, že pro mě by to měl být problém, ale je!
Jsem na oba dva příšerně naštvaná ani nevím proč. Možná je to v tom, že se mi ten kluk líbil, ale (teď to zní fakt blbě) tím si vůbec nejsem jistá.
Vím, že se s nima už nemůžu bavit jako dřív. A jsme zase u toho...ona mě připravila o dobrého kamaráda! Vím, že za to nemůže a nic neudělala, ale už toho mám plné zuby. Je to to stejné, jako když mi bylo 15 a měla jsem opravdu dobrého kamaráda, se kterým jsem se bavila denně hodiny a strašně jsme si rozuměli a pak přišla ona a všechno zkazila. I když ona o ně zájem nejeví, ona je vždycky učaruje.
Teď vůbec nevím, jak se mám chovat.
Můžu dělat, že se nic nestalo a bavit se s nima jako třetí blbec, křen, páté kolo u vozu, o které nikdo nestojí, ale připadá mi to pod mojí důstojnist a popravdě nemám vůbec chuť se s nima bavit, protože jsem fakt naštvaná.
Nebo se s nima můžu bavit míň, teda alespoň dohromady, což bude taky trapné, protože jsme chodili často společně ven a mně brzy dojdou výmluvy.
Jiné možnosti mě nenapadjí.
Někdy mám sto chutí přestat se bavit i s tou kamarádkou, jenže je to člověk, se kterým si rozumím nejvíc na světě a mám ji strašně moc ráda a když se nad tím zamyslím, přijde mi škoda přátelství zahodit kvůli chlapům....jenže tady nejde ani tak o toho jednoho. Bojím se, že to tak bude celý život. Máme spolu jít na výšku, ale nevím jestli to zvládnu. Co když se můj někdejší manžel do ní taky zamiluje?
Zatím jsme nepotkaly člověka, kterému bych se líbila víc já. Takový neexistuje.
Nevím co mám dělat. Nevím, jak se mám chovat k těm dvěma. Nevím, co mi na tom tak strašně vadí, ale vadí mi to. A nejvíc mi vadí, že je ani nenapadlo, že by mi to mohlo vadit!
Omlouvám se za překlepy a špatnou srozumitelnost. Jsem smutná a vytočená a chtěla jsem co nejlépe vyjádřit, jak se cítím, ale stejně se mi to asi nepovedlo.
Děkuji mnohokrát za případné rady a nápady.