Je mi 20 let a jsem čerstvě zamilovaná. Máme s partnerem skvělý vztah, jen se bojím, abychom na sobě nebyli závislí, jsme spolu poměrně furt. Ale když jeden chce dělat něco o samotě nebo někam jít sám s kamarády není problém, ale nějak rádi děláme věci společně.
Od některých kamarádů slýchávám "dej si pozor, pak se rozejdete a budeš trpět" bla bla bla, tohle mi jde upřímně jedním uchem dovnitř a druhým ven. Je to moje věc, zažívám nejlepší čas a nenechám si to vzít i když to může dopadnout jakkoliv.
Naopak, když jsem o tom mluvila s mamčou řikala mi "dělej si co chceš řiď se podle sebe kdykoliv se něco stane doma máš dveře otevřený"..
Jen se bojím, abychom bez sebe si pak ani neprdli(prominte mi ten výraz ).. už jsme se o tom bavili s přítelem, takže oba víme že závislost už tam trochu je..
Každopádně mě zajímá vás všech, co to čtete ať už jste taky čerstvě zamilovaný nebo máte vztah několik let, jaký na to máte názor a nebo jak to máte/ měli jste s partnerem vy