Ahoj, je mi 22 let a studuju dálkově ekonomku. První rok jsem byla na prezenčním, pak se objevila dobrá nabídka práce, tak jsem přešla na dálkové studium, kde jsem teda musela na té samé škole začít od prváku. Jinak to bohužel nešlo, ale já si aspon dodělala to, co mi chybělo. Teď dodělávám druhák a příští rok mě čekají státnice.
Moje první práce ale byla příšerná a skončila jsem v ní po 7 měsících, dva měsíce jsem nepracovala a pak jsem nastoupila přes agenturu do jiné práce, kde jsem za plný uvazek brala 11000 hrubýho. no strašný, práce to byla teda dobrá ale za ty peníze. Po 7 měsících jsem skončila i tady a řekla si že pujdu na brigádu do zahraničí. Jenže dálkové studium je o víkendech a tady jsem dělala každý víkend od PÁ-NE. Do školy jsem třeba jezdila v sobotu a přitom jsem dělala v práci v pátek do 1 do rána a než jsem přijela tak byly 2. Ta práce nebyla hrozná, ale přes týden jsem měla volno a víkendy pracovní- prostě to je obráceně než většina normálních lidí. Trápilo mě že nikam nemůžu s přáteli chodit tak jsem si začala hledat opět plný úvazek tady v ČR a poštěstilo se mi. Dokonce jsem si mohla vybírat mezi dvěma prácema. Nakonec jsem si vybrala trošku hůř placenou kvůli tomu, že ta pozice nebude tak náročná a já se tak budu moct soustředit i na tu školu.
Jde mi teda o to, že rodiče mi první rok prezenčního studia podporovali, byli pak i moc rádi že jsem si našla práci a začnu dálkově. Nenutili mi nikdy do ničeho. Jenže pak se stalo dost věcí. Mý rodiče měli několik let firmu, která zkrachovala. No a tady to začalo. Dělají ted oba v zahraničí a od té doby s nima není moc řeč. Moc se nedivím ale i tak mě to mrzí. Neptají se mi jak se mi ve škole daří, na zkoušky, na nic. Když jsem tenkrát 2 měsíce nepracovala a pak až jsem šla přes tu agenturu, tak jsem každej den akorát slyšela že mě nemůžou živit a že tohle dál nejde. Ted když jsem skončila v zahraničí s brigádou tak slyším pořád že oni si taky museli pořád vydělávat sami, že muj táta měl kdysi i 2 brigády apod. S brigádou jsem skončila ted v květnu. Měsíc mám volnej kvůli zkouškovému a v červenci nastupuju do práce. Vejplatu teda dostanu až v srpnu a já fakt nevím jak to finančně zvládnu. Nechci se rodičů doprošovat o peníze. Strašně mi mrzí to, že moji spolužáci studujou a nemusí pracovat a rodiče je nenutí ani na brigády, jen je podporujou. Štve mi, že se mi v tomhle nepoštěstilo 
Ne že bych byla nemakačenko, ale já se jen bojím že příští rok při plným úvazku školu nedodělám. Rodiče mi na to řekli at si teda přerušim. Ale to asi není dobrej nápad.
Jak jste to měli při studiu vy?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Podpora rodičů při studiu VŠ
Studuji Vš, našim přispívám na nájem (už celkem dlouho - mamka má na sebe brigádu a já ji s ní pomáhám, vzhledem k tomu, s jakou části, tak ty peníze stačí na můj podíl nájmu + částečně na jídlo) a od 18 mi nepřispívají více méně na nic. Z 90 % se stravuji jinde.
Nejvíc mě na tom štve, že je má škola nezajímá, chtěli by abych pracovala a část mzdy jim odevzdávala. A ano, občas závidím dětičkám co nic nemusí, nemusí se stresovat, jestli si můžou koupit skripta, nebo radši nové boty. Nemusí řešti, že když si koupí nové dioptrické brýle, tak se pár měsíců budou muset omezovat, aby nedošli na nulu. Po brigádách lítám sotva jsem nastoupila na střední. Dost často to dopadá tak, že těm "lemrám" pak rodiče dohodí práci po známých a ti ostatní se perou o těch pár vypsaných míst (pokud chtějí práci v oboru a ne úklid, pokladna, doplňování...).
Neříkám, že bych po brigádách nechodila, vadilo by mi vyset rodičům na krku, ale jde mi spíše o ten přístup. Zakladatelce vadí přístup rodičů, nevypadá, že by chtěla, aby jí vše propláceli. Babička mi nedávno řekla, že i kdybych měla žrát suchý chleba, tak ať hlavně nenechám školu.
Jinak teď bude den dětí, hodně se pořádají akce, tak jestli nic nemáš, zkus se podívat, většinou vyplácejí ten den na ruku. Potom budou akce k vysvědčení (to stejné), takže aspoň takové berličky, by ti mohly pomoci překonat měsíc bez financí.
Poslat SZna vysokou školu jsem tedy nechodila. Ale od počátku střední jsem veškeré víkendy, každý den všech prázdnin trávila ve fabrice a makala 12 hodin denně. Nikdy jsem si nestěžovala a na vše jsem si vydělala sama, včetně dopravy do školy, jídla, zábavy a ošacení.
Nemyslím si, že by na tom bylo něco "špatného"... je ti 22 let, to už jsem dávno 3 roky žila sama a měla 2 práce... Možná si méně stěžovat a více dělat 
Já bych slečnu tak neodsuzovala. Do práce chodila a teď se jí nedaří a ocenila by kdyby teď jí rodiče trochu finančně vypomohli.Nechce to napořád. Mně by i mrzel nezájem rodičů o školu jak prospívám a tak.
Já souhlasím s Reaguji na radana: , v první řadě by mě mrzel nezájem rodičů, přece jenom ji na začátku podporovali a když to teď už nejde finančně, nějaký zájem by aspoň projevit mohli. Navíc se slečna snaží a do práce chodí, holt každému se hned napoprvé nepodaří najít si skvěle placené zaměstnání 
Jinak školu bych určite nepřerušovala, říkáš, že v červnu nastupuješ do práce, zkusila bych si s rodiči promluvit o nějaké jednorázové výpomoci, kterou bys jim splatila, pokud by na tom trvali. A třeťák i s prací zvládneš, neboj
Předpokládám, že rodiče budou jednou od Karol čekat, že zase bude pomáhat ona jim, pokud bude třeba. A o tom rodina je - nejdřív zajistit děti, aby mohly v klidu studovat a připravit se na život, pak zase naopak, až budou mimo produktivní věk ti rodiče.
Na druhou stranu mi připadá, že oni mají asi teď dost starostí sami se sebou, tak se ani nezajímají o její škodu apod., ale nedivím se, že se to Karol dotýká. Zase by si ale mohli uvědomit, že čím lepší bude mít vzdělání, tím lepší má možnosti a nebude muset jednou někde nádeničit jako možná teď oni.
Přerušovat školu bych asi nedoporučovala, spousta lidí už se pak nevrátí. Zkusila bych najít nějaký půlúvazek, abys měla nějaký peníze, ale zároveň i čas na studium a taky na odpočinek (ten nezanedbávej, odreagovat se je potřeba).
Reaguji na cindy.:
Nemyslím si, že tohle je ideální model. Život je i tom, aby se trochu žilo, ne jenom makalo a makalo a ve volných chvílích učilo... Ona výchova k odpovědnosti a tomu, aby se člověk dokázal sám o sebe postarat, je dobrá, ale zase všeho moc škodí. Kdyby moje dítě nemělo jediný volný víkend nebo kus prázdnin, tak bych asi pátrala, jestli něco nedělám špatně... Nic ve zlém, ale tak to prostě vidím
méně než
10 příspěvků
Ahoj))
Já studuji dálkově a příští rok mě též čekají státnice. Měla jsem doteď dvě práce a teď se mi konečně poštěstilo najít jednu pořádně placenou, takže budu mít jen jednu. Chápu, že to člověka někdy štve, když vidí, že to ostatním jde po másle, ale můj názor je takovej, že se nebudu zaobírat ostatníma a oslabovat si psychiku a radši zatnu zuby a máknu. Spousta mých spolužáků je od střední pořád někde na Erasmu a v zahraničí, což je taky skvěla věc, ale ve 24 letech nikdy nepracovali a neví, co to je platit nájem, jídlo a i ten toaleťák Takže ve finále cítím velkej náskok a mám ze sebe dobrej pocit
Někdy prostě jde do tuhýho, když je zkouškový a tak, takže to znamená, že přijdeš z práce, do rána se učíš a jdeš zase na novo, ale to k tomu patří. Jednoduchý není dneska nic, takže držím palce a nic si z toho nedělej. Naši se o to taky nijak extrémně nezajímají, ale studujeme pro sebe, ne pro ostatní.
Silným ženám zdar)
Já teda nechápu, když jsi měla volno 5 dní v týdnu, proč sis nenašla nějakou práci k tomu, mohla sis našetřit peníze. Cos dělala celý týden? A když jsi byla na brigádě v zahraničí, proč sis nenašetřila na pár měsíců dopředu?
Já studovala docela náročnější školu, hlavně teda časově (povinné semináře a laborky), takže jsem první dva roky nepracovala, ale pak jsem měla brigády. Jaké máš výdaje? Bydlíš u rodičů, na kolejích nebo sama? Z polovičního úvazku bys svoje výdaje nezvládla pokrýt abys přitom měla čas i na školu?
Chápu, že studentská léta nemají být jen o dření od nevidim do nevidim, ale vydělat si na jídlo a nějaký levný nájem (pokud nebydlíš u rodičů) by přece pro mladého člověka neměl být problém.
Studovala jsem VŠ (prezenčně) a vše jsem si platila sama ze sirotčího důchodu a brigád (kolej, jídlo, učebnice, jízdenky, mobil, no prostě všechno). Od mámy jsem neviděla ani korunu, ale to bylo také dáno tím, že ona sama toho moc neměla. Že by na mě ale úplně kašlala, to ne, zajímala se o to, jak se mi daří, co zkoušky atd.
Jinak úplně chápu rodiče, že když nemají peníze a mají dospělou dceru, tak ji nebudou podporovat finančně, ale mrzelo by mě, že neprojeví ani zájem.
já tě úplně chápu, jsi v těžké situaci a máš strach, ale to, že se budeš soustředit na to, že ostatní se mají líp, ti nepomůže, naopak. Snaž se soustředit jen na sebe, myslet pozitivně a školu dodělat... budeš na sebe pyšná, žeš to zvládla, a sama .
jinak mě dojímá, nejen v téhle diskuzi, postoj, že každý, kdo si během VŠ na sebe nevydělává sám, je líný, rozmazlený apod. Já jsem měla štěstí na rodiče, co mě podporovali jak finančně, tak psychicky, a měla jsem pomalý rozjezd do samostatnosti . Ale vidím to jako výhodu, místo abych ztrácela čas brigádami jako servírka apod., tak jsem se mohla věnovat práci v oboru, buď blbě nebo úplně neplacenou, různým kurzům apod., a to si můžu dát na CV a teď mi to k něčemu je...
súhlasím s Radanou, diamond a mau - mau ... ja som študovala VŠ prezenčne s tým že som dochádzala 35 km každý deň (dva roky sme mali voľné piatky) a všetko mi to platili rodičia a ešte sa o mňa zaujímali, čo nové v škole, vždy mi hneď volali po skúške ako som dopadla a tak a nemala som pocit že ich využívam ... samozrejme prácu som si skúšala hľadať v odbore pre lepšie budúce uplatnenie ale nepodarilo sa mi to a navyše bol tam ešte ten problém s dochádzaním a naši ma od toho aj sami odhovárali že narobím sa v živote dosť ešte, že si to mám užiť ... tak som aspoň makala v škole a od prvého ročníka som mala štipko každý rok a z toho som si platila potom výlety alebo oblečenie a pod., a naši mi dali najesť a na cestovné ... je pravda že obaja majú prácu a netrpeli sme nejakým nedostatkom takže to neviem objektívne posúdiť, každopádne svoje deti budem popri štúdiu určite podporovať, aj pri hľadaní práce ale nebudem ich nútiť dokladať regály v Tescu po víkendoch aby si na seba zarobili ... niečo iné je štúdium diaľkové, tam je práca samozrejmosťou avšak keď sa nedarí nájsť prácu je normálne čakať podporu od rodičov v prípade, že na to majú ... pretože s tým prerušovaním školy to moc ružovo potom nevidím ...
Galerie obrázkůTak já jsem studovala prezenčně celé studium a musím říct, že všechno do poslední koruny mi platili rodiče. Ne, že bych svoje peníze neměla, samozřejmě jsem brigádovala, prakticky od té doby, co jsem byla na VŠ jsem ani nevěděla, co jsou to prázdniny. Ne, že bych musela, ale samé mi bylo trapné se vyvalovat doma a v podstatě jsem se i nudila. Ale všechny peníze mi zůstaly a výdaje za VŠ platili rodiče, trvali na tom. I když jsem si někdy chctěla něco zaplatit sama, odmítli to a ty peníze se mi nakonec steně objevily na účtu. Rodiče tím finančně netrpěli, takže jsem to přijala.
Zakladatelku neodsuzuju a chápu, kdyby to byla nějaká povalečka, to by byla ovšem jiná situace. Takový přístup rodičů by mě mrzel.
Reaguji na LadyMiss: Nevím, proč sem pleteš povaleče a lemry, podle toho, co zakladatelka píše to rozhodně není její případ. Tohle se mi zdá dost mimo.
Reaguji na Sewerka: naprostý souhlas 
