Rozloučení

Děkuji všem za projevenou soustrast. Je to tak moc těžké...

Myslím na Vás denně, vím jaký kříž si musíte svým životem nést, mohu jen tušit, jaké utrpení to musí pro ty, kteří zde zůstali. Ellenku již nic netrápí, nebolí, už není plná obav co bude či nebude - pročetla jsem si všechny její myšlenky od začátku, kdy byla zdravá, až do úplného konce. Vnímala jsem její názory a postřehy, mnohdy i výborné a zralé rady - na tak mladou dívku, těžce zkoušenou. Byla to mimořádná osobnost zde, uměla se vcítit a svým mnohdy "drsným" způsobem na rovinu říci její náhled a názor. Opravdu mne její smrt zasáhla víc, než jsem si myslela. Uz z důvodu mého příspěvku výše. Člověk si uvědomuje svoji entitu a křehkost života, až když zasáhne něco, co se ho bytostně dotkne. Ellenuschka zůstane v mém srdci i srdcích zdejších "holek" navždy - patřila sem, měla to tu ráda a většina z nás s ní našla společnou řeč, kdy ji vnímala jako rovnou, slušnou a chytrou slečnu. Kdyby jste si chtěla popovídat, klidně napište zprávu - budu za to ráda.
Myslím na Vás...

Reaguji na ellemama: Také na vás a na Elle pořád moc myslím.

I já na Ell i její maminku denně myslím. Měla jsem Ell moc rada, psaly jsme si i SZ a i když jsem o generaci starší, rozuměly jsme si.
Moc mi chybí.
ellemama,drž se, musí to být hrozné, snad trochu pomůže čas (klišé, já vím)
avaa, držím palce Tobě i dcerce

Děkuji - je to opravdu jedna z nejtěžších věcí, která může člověka potkat. Je to vnitřní boj, nápor na psychiku i obyčejný strach.

Elli, delší dobu jsem tu nebyla, tohle jsem vůbec nečekala, už je to nějaká doba co jsi pryč a nevim jak jinak ti napsat než takhle. I když jsem tě moc neznala, jen z pár diskuzí, tak mě to zasáhlo vic než bych čekala. Věřim že po životě je něco jako věčné vědomí všeho a jsi všude kolem a všechno vnímáš a vidíš nějak asi z "povzdálí" od lidi co zažili klinickou smrt vim že opustiš tělo, ale vidíš vše dál, takže si jen nemyslim, ale vim, že to četš, vidiš, nebo prostě se to k tobě dostane, pokud se o delší době duše bez těla nějak víc nerozplyne, nebo nepřevtělí či co.. to už si musí zažít pak každej sám. Jsi skvělá jak si to léčbu zvládala. Dal už nějak nemam slov, spis chudak přítel, mamka, pejsek... ale pak se všichni zase jednou sejdtete.
Vlastně sejdeme

Seznámila jsem se Helou tady....ona byla v léčbě krok napřed, díky ní jsem věděla, co mě čeká...psali jsme si soukromě, znali jsme se i osobně... Když přestala psát, bála jsem se jí ozvat...až teď jsem se odvážila podívat sem. Je mi to tak strašně líto

Reaguji na Pet51: Ano, myslívám na ni docela často. Neznala jsem ji jinak, než přes Omlazení, ale přesto mi zůstala v srdci i hlavě. Je to strašné, co se nyní děje. Je toho prostě moc...

Já na Ell taky myslím každou chvíli, je neuvěřitelné, jakou tady zanechala stopu...
Všem bojovnicím držím palce

Já si vzpomenu pokaždé, co jedu po dálnici z Prahy do Ostravy ( nebo zpátky ) kolem motorestu Melicana - jednou jsme se potkaly osobně a bylo to právě tam. Nebo když někdo použije některý z jejich nezapomenutelných slovních obratů. Vždy mi je z toho tak nějak napůl velice líto a napůl mám dobrý pocit z toho, jak silnou a dlouhotrvající památku v mysli ostatních dokáže po sobě zanechat i člověk, kterého jsme téměř ani neznali.

To je fakt neuvěřitelné ... taky na ni často myslím, občas o ní prohodím pár slov, že "jednou jedna holčina" ... A jsem ráda, že nejsem jediná

Myslíte, že byste vy, které jste ji znaly osobně nebo alespoň se viděly, mohly Ellenku popsat jak vypadala? Opravdu na ni nemůžu zapomenout a tak bych si ji chtěla alespoň trošku zhmotnit. Zemřela 5.června 2015, ale stále mi připadá, že se najednou přihlásí a napíše něco, co mne zase bude bavit číst...

Tohle téma se mi v hlavě připomělo, když mi letos v žáří zemřela blízká kamarádka na rakovinu. Znovu jsem vše od Ell přečetla a pobrečela si nad tím, jak byl ten průběh děsivě podobný, i když se jednalo o jiný druh rakoviny.

Jsem ráda, že na Elle pořád vzpomínáte. My na ni myslíme pořád a je tolik na co vzpomínat! Ta bolest je sice pořád stejná, ale nezbývá, než snažit se s tím žít. Scházíme se s její kamarádkou a její rodinou. Vídáme se občas s jejím přítelem, který na ni asi také nikdy nezapomene. Dceřina milovaná fenečka měla už třikrát štěňátka a pořád nás pozná. Přítel se o ni dobře stará.
Děkuji všem za "vánoční" vzpomínku a připojuji se k dceřině vzkazu - buďte zdravé a šťastné.