Odsouzení, když nechce mít dítě

Souhlasím s holkama, že je každého věc, jestli dítě chce, ale tvoje sestra ho evidentně chce.. Sice jsem ještě nerodila, ale myslím, že v případě volby epidurálu a porodní asistentky to nic tak šíleného nebude... Je škoda se o dítě připravit kvůli (dost možná) zbytečnému strachu. Já se teda bojím taky no. Ale víc strií, ke kterým mám bohužel sklony a které nepřejdou za pár desítek minut.. Každopádně neznám ženu pro kterou by zážitek z porodu byl důvodem nepořídit si další.

Tak zhlediska současného životního stylu sice není nic špatného na tom, mít dítě až ve 38, ale co se fyzické možnosti ženy to dítě počít a donosit, která po třicítce prostě klesá, tak tam je úplně jedno, jestli je rok 1930 nebo 2015, tak to prostě je. Už se sice objevilo pár názorů, že se díky vývoji fyzicky posunula i tahle hranice, ale stejně tak to mnoho odborníků popírá a trvá na hranici třicítky.

Druhá věc je, že když člověk dítě nechce mít nikdy, tak na tom není nic odsouzeníhodného.

Dotyčná dítě chce, manžel po něm touží, ona lže... Nakonec bude bez dítěte i bez manžela...

Pokud by dítě nechtěla, je to jen její věc a nikomu do toho nic není. Ale pokud ho chce a v cestě stojí "jen" strach z porodu, asi by to měla řešit, aby pak v pětačtyřiceti nelitovala, že se tím nezačala včas zabývat..

Taky jsem se bála, ale asi ne tak moc, jako tvá sestra.. Pomohlo mi: 1. když mi jedna známá o svém porodu řekla, že to nebylo zdaleka tak hrozné, jak očekávala (do té doby jsem slyšela jen samé hororové příběhy), 2. když jsem si pak na emimino.cz přečetla spoustu deníčků, kde jsou popsány porody "v pohodě", 3. když jsem otěhotněla - nevím, jak je to možné, ale když jsem věděla, že už je jisté, že porod proběhne a nic jiného nezbývá, přestala jsem se bát. Nakonec i já jsem měla fajn porod, a to jsem neměla ani epidurál, na který jsem původně spoléhala, ani nic jiného proti bolesti.

Jinak co se týče toho císaře, vím o případu, kdy ho paní provedli právě kvůli tomu, že měla obrovský strach z přirozeného porodu (nevím ale, jestli neměla nějaké doporučení od psychologa).

No, já bych si to zase tak neidealizovala. Zatímco při porodu (přirozeně začínajícím, ne vyvolávaném) bolest narůstá postupně a Ty si na ní postupně zvykáš, v případě jakékoliv operace jsi okamžitě vržena do bolesti velké intenzity. Navíc každá břišní operace představuje určité riziko v podobě hrozby infekce, nikdo Ti nezaručí, že se budeš dobře hojit (kor v létě) etc. A navíc po břišní operaci se doporučuje 6 týdnů nezvedat nic těžšího než 2 kila, jinak je zde riziko vzniku kýly v místě jizvy (stehy povolí a rozjedou se než tkáně stačí srůst), což vede k nutnosti další operace. A zrovna po císaři se toto doporučení dodržuje dost blbě, když se musíš postarat o minimálně tříkilového prcka..... Já teda odstoupila operaci slepého střeva ještě klasicky a představa císaře s jizvou cca 3x tak dlouhou - děkuji, dobrovolně nechci

K zakladatelce - situace je složitá. Podle mého to není o tom, že by Tvá sestra vyloženě nechtěla děti, ale spíš o tom až moc přemýšlí a děsí jí to. Tím, že bere HA navíc musí učinit vědomý krok k tomu mít dítě a asi jí to spíše děsí..... Pokud dítě chce a jen se bojí porodu, tak bych se snažila jí vysvětlit, že ne všechny zážitky jsou hororové a že to jde i jinak (například císař se dá udělat i z psychických důvodů, protože je tam velké riziko, že by se vaginální porod mohl zkomplikovat už jen v důsledku stresu rodičky - pak jí ale nedávej číst řádky výše o rizicích císaře ). Porod je silně individuální věc, ze zkušenosti jednoho člověka nemůžeš vyvozovat závěry. Ani ze zkušenosti stovek žen, protože zrovna Ty to můžeš mít jinak ......

Co je ale problém je to, že manželovi zatajuje, že bere HA. Teď se z toho totiž bude jen těžko dostávat, manželovi začne být divné, proč se nedaří, začne jí honit na vyšetření a ****** je na světě. Je zde velké riziko, že se manželství rozpadne a to i když teď půjde dobrovolně s pravdou ven, neb manžel se bude po právu cítit podveden a nebude už jí moct věřit. Takhle se problémy fakt neřeší, měla si o tom s manželem promluvit hned na začátku na rovinu. S kým jiným by měla mluvit otevřeně než s ním? Ona ho v podstatě podvádí, lže mu a to je cesta o pekla. Takže dle mého pokud se nerozhodne teď vysadit HA a tvářit se, že jí nebrala celou dobu, tak stejně nemusí žádné dítě řešit, protože až se to manžel domákne, tak nebude mít s kým to dítě mít....... Celkově mě to připomíná jeden díl cyklu Nevinné lži, kde ta ženská zjistila, že chce děti až ve chvíli, kdy už je mít nemohla.....

Shrnutí: Není nic odsouzeníhodného kdy se ženská rozhodne nemít děti. Je ale odsouzeníhodné vodit za nos svého manžela a tvářit se, že děti chci a snažíme se o ně byť je nechci. Pokud nechci děti, musím podstoupit to riziko, že manžel je chtít bude a půjde si to realizovat někde jinde.

Pochybuju, že by šlo o idealizaci, ale ochota podstoupit "tohle" je tím vyšší, čím větší je strach z přirozenýho porodu.
Znám z okolí dvě ženský, který po porodu z různých důvodů (ani jedno nebyl císař) vyloženě nemohly prakticky vůbec nic dělat několik týdnů, možná i měsíců ta jedna - halt se musel postarat manžel a pomoct nějaká ta babička. Samozřejmě dotyčná někoho takovýho okolo sebe musí taky mít, aby jí vůbec kdo pomoct měl... Ona tahle situace může nastat nakonec právě i při volbě přirozené cesty, kdy se "něco" pokazí...

Ono jde spíš o to, že v případě vaginálního porodu tu máš riziko, že takhle skončíš, tak v případě císaře je to v podstatě jistota. Jistota, že buď budeš 6 týdnů nepoužitelná, nebo to budeš porušovat a zvyšovat tak riziko další operace. Hele já mám po břiše 4 malé jizvičky po laparoskopické operaci a ten klidový režim a nezvedání ničeho těžkého plus pokud možno minimální zapojování břišních svalů mi doktoři dost zdůrazňovali.....

osobně si myslím, že strach z vaginálního porodu je daný spíš tím, že se o tom všude kolem dost mluví. Jak mi někdo říkal - ženské historky o porodu jsou to samé jako chlapské z vojny. Vaginální porod si zažije velké % žen, takže to je poměrně běžné konverzační téma a někdy mám pocit, že se prostě snaží se trumfovat. Zatímco třeba císaře si tolik žen neprožije, takže se o něm moc nemluví......Jinak si myslím, že většinu žen představa porodu děsí jen proto, že vědí, že si ho holt budou muset zažít. Abych pravdu řekla, mě mnohem víc děsí teda zubař...

Jako ano, chápu, že někdo má panickou hrůzu z porodu (já jí mám ze zubaře a je mi to houby platné, nevyhnu se mu) a tak volí císařský řez. Ale je taky dobré vědět, že i ten císař má nějaká rizika a pravděpodobnost komplikací pro matku je tam o dost vyšší.....

Ahoj, jsem zrovna "ten případ", který se moc bál porodu. Po dětech jsem nijak zvlášť netoužila, otěhotnění přišlo neplánovaně v mých 31. Brala jsem to tak, že to tak má být, na porod jsem raději moc nemyslela. S mužem jsme masírovali hráz. Akorát můj doktor alergolog mě vystrašil, že kvůli astma porod neudýchám. Přitom nejsem žádný těžký astmatik. Chtěla jsem se objednat k jedné léčitelce, ta mi po telefonu řekla, ať si pořídím tablety Vitamarin od firmy Energy, že jsou jak na vývoj mozku dítěte, tak i ochrana proti alergiím a pomáhají při stresu a zmírňují strach z porodu a poporodní deprese. Porod jsem přežila vcelku v pohodě. Bylo to sice 12 hodin, bolesti v zádech děsné, ale zas tak nic strašného, manžel byl se mnou, vodil mě do sprchy, do vany, mohla jsem se na něj věšet. Samotné tlačení pak už bylo v pohodě. Kdybych dopředu věděla, že to tak strašné nebude, tak to tak neřeším.
Co se týče císaře, kamarádka rodila císařem, protože malý byl špatně natočený. Je to už rok, doteď má problémy s jizvou a zůstalo jí břicho.

Myslím, že žena, která SKUTEČNĚ chce dítě, o tomhle neuvažuje a porodu se zase tak moc nebojí. Řekla bych, že pokud má sestra nějaký blok, tak bude někde jinde. Možná má problém s tím, že je tzv. v "určitém věku", okolí od ní očekává zabřeznutí, ona se na to necítí, a tím pádem se jí v hlavě rojí různé důvody, proč dítě "nechce". Prostě ji nechte být, na nic se jí neptejte, dejte jí v tak soukromé záležitosti pokoj a ono se to nějak vyvrbí.
Jinak jestli jí chceš v tomto ohledu fakt pomoct, tak ji naveď k informacím o skutečně přirozeném porodu, kdy může žena rodit tak, jak to pro ni příroda nastavila, a třeba ji to trochu uklidní. Ale vážně si nemyslím, že prvotní je tady v tom případě stran z porodu. Už jenom to, že lže svému manželovi... Odhadovala bych to na jiné potíže...

Jen jestli to nejsou ti samí odborníci, kteří nutí ženské rodit nepřirozeným způsobem, který pak způsobuje tyhle shora popsané fóbie (a všemožné komplikace)

Jako jistě - určitě je dobrý si o tom taky něco pozjišťovat a nevrhat se do toho bezhlavě, v tom naprosto souhlasím. Jen říkám, že se to může stát z různých důvodů (zvlášť když mají ženský nějakej zdravotní problém) i normálně a dá se to překonat s pomocí bližních, tak že to stejně tak půjde i při císaři. Že to není lážo-plážo je všem snad jasný. A jen tak z plezíru bezdůvodně si tuhle možnost snad nikdo taky nevolí...

Odsuzování někoho za to, že nechce dítě... no ....na to jsem alergická, jelikož jsem ten případ.. je mi sice teprve 23, ale po dítěti jsem nikdy netoužila a zatím ani netoužím. Je to i kvůli strachu z porodu a těm věcem kolem, tak i proto, že děti nemusim - nechci říct, že je nemam ráda, ale prostě nevyhledávám jejich přítomnost, když jsou v okolí tak jsem nesvá a hlavně když slyším jejich pisklavý křik tak chytám nervy.. všichni na mě koukají jako na blázna, ale holt to tak mam a zvykla jsem si na jejich poznámky a nijak už radši nereaguju

Nicméně tohle neni stejná situace, sestra dítě chce, jen předstírá, že ne..
V první řadě, nezlob se na mě, ale je hloupá a hodně sobecká, že manželovi zatajuje že bere HA.. Je to jednoduše podraz na toho chlapa, stejně jako by to bylo naopak - kdyby on nechtěl dítě, ona jo a tvrdila by že HA bere a přitom ne, že neví jak mohla otěhotnět atd..

S tvrzením, že to přežily všechny tak i ona bych byla opatrná.. Číslo je to oproti dřívějším dobám malé, ale i v dnešní době se stává, že matka zemře při porodu nebo brzy po něm.. Před 2 lety podle statistik zemřelo asi 10 žen na sto tisíc narozených dětí - další věc na kterou jsem alergická - veřejnost má tendenci házet všechny do jednoho pytle, ale už nepřemýšlí o tom, že každý tělo je jiný a hlavně každý snáší bolest jinou měrou.. Co jednu bolí, druhá nemusí cítit a naopak.. Argument, že porod je pro ženu přirozená záležitost a prostě ho zvládne neberu

Osobně mám z porodu strach, protože mamka měla se mnou velký problémy.. málem zůstala na sále, skoro vykrvácela.. je fakt, že to bylo před skoro 23 lety, ale i tak.. celý těhotenství bylo komplikovanější a nejsem si jistá jestli tohle nebude i dědičný..

Co mám kamarádky s dětma, tak mi většina tvrdí, že porod je bolest velká, ale že ti prckové za to stojí a že na bolest za nějakou dobu "zapomněly".. ale jedna mi upřímně říká, že ani po 4 letech druhý dítě nechce, že má z prvního porodu ještě ted trauma..

Co se týče přirozenýho porodu a císaře.. osobně nemůžu říct, ale z doslechu kamarádky co rodila prvně přirozeně a podruhé kvůli komplikacím císařem - bolest je to pochopitelně jiná.. přirozený porod bolí v průběhu, postupně se zesiluje (u ní 26hodin bolesti skoro vkuse) a při druhým porodu-císařem byla bolest taky velká asi skoro 2 týdny, pak to jakš takš ustávalo.. po přirozeným porodu byla dřív fit - vlastně už za pár hodin po porodu a hned lítala za malou, při císaři byla vděčná za to že má takovýho chlapa jakýho má, protože s "dírou" v břiše by se prý o prcka sotva postarala.. ona pi císaři trpěla víc

Vždycky jsem si říkala, že si vyžádám císaře, ale v ČR ho dělají opravdu jenom při komplikacích.. "jenom" kvůli strachu ho neudělají (pokud se tedy za 3roky co jsem o tom něco zjišťovala nic nezměnilo )

Někde píšou, že pokud si žena dojde za psychologem a ten jí napíše papír, tak že mohou provést císaře, ale nevím, jestli to je pravda. Ono neni o co stát asi ani v jednom případě, císař je prostě operace, ale přijde mi, že ženy se ho bojí méně, protože při tom nebudou cítit nic, ale co přijde potom musí být hrozný. On to každý bere jinak, někdo tvrdí, že císař je super, někdo, že hrůza, to samé o vaginálním porodu.

Ženy a holky, co se tak bojíte porodu, zkuste si zjistit nějaké informace o přirozeném (ale opravdu přirozeném) porodu, třeba i o tom, jak rodí ženy z tzv. necivilizovaných kultur, jak rodily Indiánky apod. Řekla bych, že problémy s porodem jsou spojené s tím, že ženy nemůžou rodit tak, jak by jim příroda velela, že jsou stresované jak často nepřívětivým nemocničním prostředím, tak právě i zkazkama už odrodivších žen, navíc často mají špatnou fyzičku (i dřív venkovské ženy, co celý den pracovaly na vzduchu a zdravě jedly, rodily skoro jako kočky, zatímco zhýčkané paničky papkající dle Rettigové při porodech běžně umíraly). Ne nadarmo bylo dle Bible řečeno, že po snězení jabka "poznání" (pokroku ) budou ženy rodit v bolestech (a muži se budou dřít do úmoru). Nejsem klasicky věřící, současný výklad Bible beru hodně moc s rezervou, ale tohle zrovna sedí, pokud to čtete tak nějak mezi řádky. Takže přirozenost, přirozenost, přirozenost... ve všem, co můžeme ovlivnit - to je jediná cesta ke snesitelnému životu i porodu
Mmch, docela by mě zajímalo procento samic volně žijících zvířat, které vydechly naposledy při porodu mláděte (a porovnání s těmi chovanými v zajetí). A to jako bez ironie, takže kdyby tu měl někdo nějaké informace v tomhle směru, tak sem s nima

Reaguji na mroskvicka:

Tak...může...může rodit v klidu přirozeně doma a pak se divit, že záchranka nestihla přijet včas Neříkám - ten přístup by měl být opravdu trošku...individuálnější a v porodnicích není řeč o soukromí a podobně, no úmrtnost jak dětí, tak rodiček bude asi podstatně nižší, než při přirozených porodech někde na poli.

Reaguji na mau-mau: Ať si každý rodí jak chce.. Pokud se někdo bojí nemocnic nebo se stresuje z nemocničního prostředí, tak at si rodí doma nebo klidně někde na poli.. ale at potom nebrečí když se něco podělá a doktoři už dítě nezachrání.. Já se bojím bolesti až to dítě poleze ven a ta bolest bude jednoduše stejná v nemocnici i doma v soukromí..

Jak jsem psala. Nebýt lékařů tak tu dnes nejsem ani já ani mamka..
Máma vyrůstala na vesnici poblíž lesa. Snad všechno měli vypěstované doma, maso měli z domácích chovů, ve vesnici jestli projela 3 auta denně, v tý době pracovala jako zahradnice, žila tak "přirozeně", že při porodu neměla snad ani nárok na sebemenší náznak bolesti a stejně se stalo co se stalo.. Bohužel ne vždycky je přirozenost to nejlepší, kdyby jo tak by zdravotnictví jako takové nebylo vůbec třeba.

Kamarádce se třeba hrozně oddychlo, když po prasknutí vody ještě stihla dojet do nemocnice. Prý pro ní bylo uklidňující, když věděla, že má u sebe už odborníky, kdežto doma při kontrakcích byla vystresovaná že se něco stane, že to nestihne apod.