Vadí mi děti

Taky nemám ráda děti, s výjimkou toho vlastního

pokud jim to rodiče dovolí, moc toho nenaděláš. Tak si ty věci vždy vem s sebou a ohledně Tvého pokoje, třeba zamykat... a časem se odstěhuješ a klídek.
A pokud ty děti jsou třeba od Tvých sourozenců, tak by snad byla řeč....?

Mám pocit, že ty rodiče se na zlobení/řvaní svých potomků stávají imunní ... oni to snad neslyšej/neviděj ... Jako když bydlíš u rušné ulice a po pár dnech ruch přestaneš vnímat, tak něco takového ...

Holka jenže tohle není problém těch dětí - to je problém rodičů. Takže bych neřekla, že Ti vadí děti, ale vadí Ti jejich rodiče, které je nedokážou slušně vychovat a zpacifikovat. Opravdu není normální, aby dítě na návštěvě něco rozpatlalo a aby se s dětma chodilo na návštěvy bez ohlášení.

Jenže, jestli jsem to pochopila, bydlíš s rodiči a Tvým rodičům tohle nevadí. A nezlob se na mě, Ty jim nemůžeš diktovat, kdy jim přijde návštěva a kdy ne a co mají tolerovat a co ne. Takže máš několik možností - smíříš se se současným stavem a prostě si sklidíš vše ohrožené a sama se zamkneš v pokoji/vypadneš pryč. Nebo si seženeš vlastní bydlení a tam budou platit Tvá pravidla, která si nastolíš. Pokud hodláš využívat ten luxus, že bydlíš s rodiči, tak se holt musíš přizpůsobit. Ty prostě nemáš právo v bytě/domku rodičů nastavovat vlastní pravidla - ty si můžeš nastavovat u sebe doma.

Já nemám ráda akorát nevychovaný děti, který dělají přesně to, co popisuješ. Bohužel často to souvisí taky s benevolencí rodičů - holt ta dnešní "americká" výchova, jak se u nás doma říká. Je bohužel fakt, že těch vychovaných moc není. Nebo jich aspoň moc neznám. Snad ho jednou budu mít já

Mně se zdá, že velká většina lidí nesnáší cizí haranty a miluje svoje dětičky, je to úplně normální, zcela Tě chápu

Reaguji na bakalářka: Tohle je mi jasné a toleruju to (respektive snažím se to tolerovat), protože babička má návštěvy ráda a rodiče to taky akceptují. Nikomu nenadávám, ať tady nechodí, ale prostě i když se snažím, tak jsem dřív nebo později otrávená, když se tady všichni s dětma nahrnou. Vždycky si říkám, jak to přežiju, že to přece není nic hrozného, ale nakonec to stejně skončí tak, že se radši zavřu v pokoji, i když je venku hezky a normálně bych byla u bazénu. Stěhovat se nechci, jinak tady nemám žádný problém, na všem se všichni dokážeme domluvit a krom pro mě otravných náštěv se tady mám báječně.

Jsem jenom ráda, že v tom nejsem sama. Po přečtení vašich příspěvků je mi trochu líp. Vždycky se cítím jako nějaký vyvrhel, špatný člověk, když mi vadí děti.

Reaguji na krusta:
Njn. Jak jsem pochopila, jsou to příbuzní.
Jediné řešení by bylo, zvát si svoje kamarádky, ale ty jsi introvert a chceš klid, tak to je těžké, no.

Jak to pomůže jako ochrana proti harantům? Ještě je holkám pověsí na krk s veškerou odpovědností.
Je možná i chemie jako mezi dospělými- některé děcko je člověku sympatické a milé, když ho blíže pozná.

Ale prosimte! Ty delas, jako kdyby byt introvert byla smrtelna diagnoza!

Pravda je, ze dokud nebydlí ve vlastním, tak se musí přizpusobit. Ale! Bydlení u rodicu bych nenazvala luxusem, spíš vopruzem (pro dospeleho jedince). Nejvetší luxus je mít vlastní bydlení s pravidly, ktery si clovek nastaví sam podle sebe. Pozn. mam vlastní bydlení, k rodicum jen a pouze na navštevu (v zajmu zachovaní duševního zdraví nas všech. )

Myslím, že tohle je globální problém...
Ale zase si nemyslím, že by byly jenom dětí hodný a cizí Kolikrát narazíte na rozumnýho rodiče, kterej dítě plácne přes ruku, zakáže mu lézt kam nemá a zeptá se, než vám začne sahat na vaše věci. Bohužel takových až tak mnógo není...
Někdy je třeba trochu přitvrdit - vůči všem. Spolubydlícím, návštěvám i těm dětem. Ony jak trochu povyrostou, tak velice rychle pochopí, kde jsou hranice. Musíte být ovšem důslední a nesmí vám nikdo podkopávat autoritu. (Samozřejmě tím nemyslím nějakej teror - jednoduše říct co se smí a co nesmí, protože mi to prostě vadí a jim by se taky nelíbilo, kdybych to prováděla jejich věcem...)

Ale vůbec ne.
Jen vycházím z toho, že zakladatelka napsala, že má dost i těch pěti lidí v kanceláři a doma chce mít klid.

Když bude mít plný byt svých přátel, tak se tam zcela logicky návštěvě už tolik líbit nebude.

Dokážu si představit, že dítě zlobí, oni nereagují dost rázně a důsledně, dítě zlobí dál a zas a znovu... a rodiče postupem času ne že by to neslyšeli a nevnímali, ale už jsou z toho marného a zbytečného napomínání tak unavení, že nemají sílu na další pokusy, takže to prostě vzdají. Ale tak to už by bylo na celé téma o výchově