Problémy s psychikou

Podle mě si teď už některý věci spíš sugeruješ (třeba to s tou ztracenou, resp. možná nikdy nedošlou zprávou). Moc se necháváš sama sebou vtáhnout do představy, že začínáš bláznit.
Ty změny nálad s tím asi nesouvisejí. Ty může mít za následek špatný životní styl, špatná strava, ale taky prostě jenom tvůj temperament. - Vlastní zkušenost: změnou životosprávy se mi to podařilo trochu zkorigovat, ale úplně se náladovosti nezbavím nikdy, protože jsem cholerik - když se věci nevyvíjejí podle mých představ, mám sklony k tomu, abych se rozčilovala. Časem se zase zklidním, když si to přeberu v hlavě, ale ten prvotní impulz k výbuchu tam vždycky je a určitě i vždycky zůstane. Prostě jsi asi taky impulzívní a reaguješ na momentální podněty - ale to není jednoznačně špatná věc. Ovšem jestli tě to obtěžuje... Obtěžuje tě to vlastně, nebo si jenom myslíš, že je to tak špatně? Ovlivňuje to nějak tvůj život?
Ještě k té žehličce... Jestli nejsi obses. kompulzívní typ, tak máš prostě jenom sklon se zaobírat věcma, co by se mohly stát (a většinou se nikdy nestanou)... a asi nepůjde jenom o možnost zapnuté žehličky. Ve vlastním zájmu bys měla začít brát věci s větším nadhledem. Tímhle stylem se dostaneš do stavu, kdy tě bude nervovat úplně všechno, protože nad vším budeš přemýšlet stylem, co by se mohlo stát. Nech věci volně plynout a mysli si, že věci se dějí právě tak, jak mají. On i případně vyhořelý byt se může časem ukázat jako pozitivum (Nechci to zlehčovat, ale ty si neztěžuj život.)

díky za reakci. obses. kompulzivní typ nevím jestli jsem, nikdy jsem o tom nic neslyšela. S tou žehličkou to byl jen příklad..dál se ještě nervuju s tím jestli jsem správně zavřela dveře a jestli nejsou náhodou otevřené.. já vím , blbost, ale i nad tímhle přemýšlím..když někomu píšu sms a odešlu to, tak si to potom po sobě furt čtu jestli jsem napsala všechno správně a tak..třeba za hodinu si na to vzpomenu a musím to zkontrolovat..prostě hrůza

Reaguji na lady.s:
Víc si věř. Třeba s těma sms - prostě to ber tak, že jsi napsala přesně to, co jsi v určitou chvíli napsat chtěla. Jestli se to někomu nelíbí.. no co, ty se přece nemůžeš přetvařovat a psát svoje zprávy podle toho, jestli to někomu bude nebo nebude připadat vhodný. Většina tvýho okolí taky nevolí slova podle toho, co by se líbilo tobě, ale podle svého. Tak taky jednej prostě podle svojí nátury, i kdybys měla riskovat, že se to někomu něbude moc zdát.
Hele, komu na tobě záleží, toho nevhodně zvolený slovo nerozhodí a nevzbudí to jeho nenávist k tobě. A kdo to bude moc řešit a bude ze všeho uraženej, ten ti za takovýhle věčný zpytování nestojí- ten stejně nemá problém s tím, co jsi mu řekla nebo napsala, ale sám se sebou.
Tak hlavně neměj problém sama se sebou. Ber to tak, že člověk nedělá žádné chyby, protože vždycky udělá přesně to, co v tý který chvíli považuje za nejlepší řešení. A když si uvědomíš, že teda neděláš chyby, nemáš se pak ani za co obviňovat a po čem pátrat jakožto po svých omylech. Buď svá a zbytečně se nestresuj.
Podle toho, co píšeš, asi fakt nejsi OBSKOMP (to bys pořád kontrolovala, ne jenom uvažovala). Ale moc řešíš zbytečnosti. Nesnažíš se tím náhodou v sobě takhle drsně potlačit nějaké jiné myšlenky, které teď nechceš řešit, ale znamenají problém v tvojí duši? (Jen úvaha, co mě právě napadla, tak snad se tě nějak nedotkne.)
Zkus na pár dní přístup "Take it easy" a uvidíš - možná se ti uleví, anebo jestli ne, tak pak přemýšlej o dalším postupu. Ale hlavně se nauč nad věcma mávat rukou: Ono všechno nějak dopadne.
Pa, přeju hezký víkend, pokud možno bez zbytečných starostí

To znám. Dokázala jsem se celý den užírat, jestli jsem vypla žehličku, jestli není od včerejška zapnutá trouba, plotýnka, neutíká plyn, jestli jsem zabouchla dveře, zavřela balkon... následoval mohutně detailní scénář, jak žehlička hoří, sousedi volají hasiče, hasiči se vlamují ke mně do bytu, a já si zatím klidně sedím v práci, a doma se děje třeba toto, a taky tam uhoří kočka !
No. Naučila jsem se s tím pracovat tak, že když si ráno žehlím věci, předpokládám, že se celý den můžu užírat hrozným scénářem, a tak vypojím žehličku, a řeknu si nahlas "Vypojilas žehličku a dalas ji vychladnout na stůl do pokoje, který jsi zavřela", nebo se soustředím na to, že si řeknu "zamčela jsi dveře". Postupem času už to nemusím říkat nahlas, jenom se na to soustředím. Funguje to, dá se to takhle natrénovat.

Mám to dost podobně. Nálady se mi tedy během dne tak nestřídají, ale obecně během roku dá se říct také častěji, než by bylo normální. Ale hlavně se ztotožňuji s druhou částí deníčku. Třeba když odcházím z bytu a vím, že se vrátím až za den nebo dýl, tak mi trvá strašně dlouho, než všechno zkontroluji,hlavně plynový sporák, na něj se chodím dívat třeba 5x než odejdu a stejně nad tím pak přemýšlím a představuji si, co všechno se může stát. Vím, že to není úplně normální, ale máma je v tom dost podobná, někdy mě to hrozně obtěžuje, někdy to jako takovou katastrofu nevidím a dokážu se na to i vyprdnout, asi jsem na to u sebe už zvyklá. Jinak dělám i to s těma sms,jak jsi psala...ale věřím, že se s tím dá něco dělat, třeba když jsem byla mladší, tak jsem strašně podléhala katastrofickým představám, pořád mě napadalo, co se může stát mým blízkým a měla jsem pocit, že když zrovna udělám to nebo tamto, tak se to nestane. No magor od mala...naštěstí tohle mě už pustilo, občas sice mám podobný "záchvat", ale daří se mi tomu nepodléhat (i když ten "strach ze spotřebičů" tomu moc nenasvědčuje :D). Podle mě by ti (nám) psycholog mohl pomoci, ale já si myslím, že už jsem se s tím sžila a jako tak velký handicap to necítím :)

obsedantně kompulzivní porucha, úzkosti

tak jsem si četla něco o té obsedantně kompulzivní poruše..a celkem to na mě sedí :/ asi bych si vážně měla zajít k psychologovi.