Nezvládnuté zkoušky na VŠ; 2

Gratuluji k přijímačkám! A prosimtě, na toho kluka se konečně VYKAŠLI, vždyť už tě to musí samotnou otravovat, že o něm pořád přemýšlíš.

Jdeš na vysokou, on jede pryč, nefungovalo vám to, tak buď ráda, že je konec a můžeš začít jinde s jinýma lidma. Jsi přehnaně sebekritická a věčně nespokojená, už podle tý hysterie okolo přijímaček, který jsi nakonec dala s přehledem. S tím něco dělej. Važ si sama sebe, měj se ráda, nemusíš být dokonalá a všechno mít perfektní. Stejně tak se nemusíš kvůli chlapovi stavět na hlavu, buď s tebou chce být nebo ne. V druhém případě je to jeho mínus.

Taky gratuluju k přijetí! Ber to jako nový začátek se vším všudy.

Já vím, akorát pro mě tenhle vztah vůbec není mrtvý, pro mě je živý až příliš. Až příliš mi nosí do života radost, sice i starosti, ale to k tomu asi patří. Já si nedokáži představit být bez něj, mám strach z toho života ...

Je mi ze všeho špatně a těžko. Vůbec nevím, jak půjdu dál. Nevím, jak začít

Reaguji na ILChazz: On nejede pryč, to ta jeho kamarádka. Proto se s ní šel rozloučit

tak to je síla.. bloknout si takhle někoho.. to by mně teda otevřelo oči, jestli ne to chování dřív už..

Reaguji na Christal: To mi taky přijde jako absolutní dětinskost a ignorantství A ještě rozchod přes SMS, zakladatelko, ten k tobě žádnou úctu nemá, vykašli se na to.

Neuvěřitelně mě drásají vzpomínky. Vzpomínky na to, jak jsme spolu leželi v posteli, objímali se, na to, jak jsme plánovali společné bydlení, naše společné vaření a objednávání číny, výlety na oblíbená místa, legrace snad při všem, hlídání malého brášky, těšení se na to, až mě prozvoní, že čeká u mě před barákem a spoustu dalších věcí, které byly pro nás dva zkrátka typické ... takové myšlenky se vracejí každé po rozchodu, že? Je normální, že když na ně mysím, nejraději bych se rozutekla za ním a objala ho? Jak jsme se k sobě často vraceli, je teď pro mě těžké přijmout to, že je tohle definitivní. Chtěla bych to přijmout a být zase v pohodě, radovat se z přijmutí a těšit se na nový život, ale jak? Jak ošálit vlastní mysl a city? Jde to vůbec?

Rozum mi říká nevracej se, ale city křičí něco jiného

Co je tak strašného na zablokování facebooku? Utnutí komunikace je doporučováno i v jiných deníčcích a když tak čtu zakladatelku, tak jí tím dělá velkou službu.

Reaguji na kopaj: Tak pokud se rozcházejí dva dospělí lidé, předpokládám, že nějaké dětinské blokování na Facebooku není nutné, pokud je prostě konec. Samozřejmě pokud mu zakladatelka dále nevypisuje 24 hodin denně, ale o tom se v deníčku nezmiňuje.

Reaguji na Szilágyi: Je to definitivní a víš co, buď za to šťastná. Postupem času zjistíš, že tě každá taková věc posílí. A až nastoupíš na vysokou, už si na to ani nevzpomeneš. Jasně, zažili jste hezké chvíle, ale prostě to nebyl pro tebe ten pravý. Jasně, často se budeš cítit sama, ale ty se musíš hlavně umět spoléhat sama na sebe, ne na druhé. Tady vycházím z deníčku, jak řešilas přijímačky. Konečně máš možnost začít na sobě pracovat a být silnější, aniž by tě v tom někdo brzdil.

Ano, nevypisuji se. Pouze jsem mu hodně psala ve chvíli, kdy se se mnou přestal bavit a byl naštvaný, chtěla jsem vědět, co to znamená a co mu přelétlo přes nos.
Už mu nepíšu vůbec, během 4 dní mi vždycky napsal jako první on - nejprve, abych mu vrátila peníze, a že on mi přiveze mojí kartičku VZP, co jsem si u něj nechala. Kartičku přivezl, ale nechal mi jí za dveřmi, ani si nepočkal na to, až mu přinesu peníze. Očividně se vůbec nechtěl vidět. Pošlu mu je tedy složenkou.
Psal mi také, že už všechny věci, co ode mě kdy dostal, zabalil do krabice, a že je vyhodí do popelnice nebo mi je přiveze. Což jsem nepochopila a dost mě to zklamalo .. jsou to jeho věci, ano, ale ať si tedy s nimi dělá co chce. Asi mi tím chtěl ublížit, protože věděl, že tohle mi ublíží.
Další den mi psal kvůli koleji, že nejlepší kolej už je zabraná a ať si užiju ty ostatní, pos*any a poblitý hnusný koleje, že on půjde na byt. Poděkovala jsem mu za informaci, v té chvíli už jsem byla opravdu rozhodnutá, že na to kašlu, protože mi hodně věcmi ublížil a tímhle tomu nasazoval akorát korunku. Začal mi dál psát - kraviny, asi byl opilý. Neodepisovala jsem, až snad na desátou zprávu, kde mi napsal, že mi chce ještě něco říct, tak jestli může. Napsala jsem, že ano a najednou obrátil, že si to rozmyslel - asi jen chtěl, abych mu prostě odepsala, protože věděl, že na tohle zareaguji. Hned na to napsal, že si maže moje číslo, aby mi už nepsal kraviny a že teda čau. Napsala jsem mu dobrou noc a hned na to zjistila, že si mě opět zablokoval na FB, předtím si mě zase odblokoval.

Uuuf, ani nemusím říkat, že ve zbylých zprávách se objevovaly věci ve smyslu vyčítání starých křivd, kterými jsem mu prý ublížila a že ke mně ztratil naprostou důvěru.
S radostí oznamuji, že jsem se víceméně po tom všem z toho snad vyléčila. Ani mě to v tuhle chvíli tak moc nemrzí, jsem víc naštvaná. Každopádně jsem přesvědčená, že už se vrátit nechci, jen mám strach, aby mi nenapsal a já zase nepovolila. Jsem tak hloupá, že by mi ho bylo líto mu říct, ať jde do háje. Jsem děsně slabá ale uvnitř vím, že vrátit se je ta největší hloupost. Skončilo by to stejně dalším rozchodem

Děkuji!

Reaguji na Szilágyi: Jak říkám, trošku nevyzrálý chlapec. Hrdinsky to ukončí přes SMS a pak ti vypisuje a žadoní o pozornost. Nejlépe uděláš, když ho budeš ignorovat Naštvání je fajn, za chvíli uvidíš věci reálně a ne s růžovými brýlemi. A jak říkáš, i kdybyste to zase dali dohromady, skončí to stejně, tak proč mrhat časem.

Bohužel, většina lidí se při rozchodu nechová klidně, logicky, bez emocí a tzv. dospěle. Ostatně, o deníček vedle sama doporučuješ, aby si holka smazala číslo a zcela přerušila kontaky.

Reaguji na kopaj: To je trochu jiná situace, v tom druhém deníčku zakladatelka neustále kontaktuje bývalého přítele a sama si tak škodí. Tady slečna psala, že nemá potřebu s ním dále komunikovat.