Jak poznat vhodný čas na dítě?

Reaguji na Kaja555: děkuji za povzbuzení já nad tím přemýšlím ze všech stran, nikdy nevím, co se může stát a tak si modeluji situace, když bych si teď dodělala školu a až potom se začla snažit o mimčo... teď by to třeba samozřejmě hned nešlo a další roky by bylo v háji jsem rodinný typ, děti mám moc ráda a těším se na to, jen potřebuji utvrdit v tom, že dělám správně...

Reaguji na farahh: Ano je, právě proto bych toho chtěla jít hned, protože při představě, že to začneme zkoušet až po škole a ono se to povede třeba za rok, dva... a já si řeknu, že kdybysme začali už předtím, jak jsem chtěla, tak už to mohlo vyjít... to by mě asi trefil šlak

Reaguji na mroskvicka: Neměla jsem na mysli, zrovna lékaře, právníky apod., kteří by povolání bez VŠ nemohli vykonávat... Já jen, že každý jde na ekonomku apod. a už to není tak exkluzivní, když má někdo VŠ, jako před několika lety. Začíná být v módě, že zaměstnavatelé nechtějí potenc. zaměstnance, kteří do svých 27let studovali VŠ a nemají žádnou praxi, radši vezmou méně vzdělaného a zaškolí si ho sami, jak potřebují... Nezlob se na mě, ale já se se ZŠ dostala dál, než většina absolventů VŠ.. Nemusíš mě tedy chytat hned za slovo.

Reaguji na mroskvicka: Zlato, tu firmu jsem založila já ve svých 18ti letech a nyní zaměstnávám svoji rodinu, takže nějaké schopnosti asi mám i bez maturity samozřejmě neházím všechny do jednoho pytle, každý je přece jiný a má právo na vzdělání. Ale o tom tento deníček přece není.

Evidentně Tě to táhne k mateřství, tak do toho jdi a užívej si to. Já se k tomu "chtění" mimča furt ne a ne dopracovat. Pořád bych si jen užívala (a to mám stálého partnera) a dítě ve mě vzbuzuje spíš hrůzu.

Každopádně s tebou souhlasím, že dnes je důležitá praxe víc, než škola (záleží taky obor od oboru, že jo). A myslím, že pokud ses vypracovala v 18 tak, že zaměstnáváš rodiče, lze tě jen obdivovat. Celkem by mě zajímalo aspoň v jakém oboru podnikáš (klidně do soukromých vzkazů). Jsem zvědavá

: už dlouho mě nepobavila tak prostoduchá věta., zase tady někdo mlátí prázdnou slámu a nevidí si do úst koukám. Mlčeti zlato je u tebe asi víc než výstižné.

Reaguji na Niki.f:
Na nějaké statistiky kdy je nejvhodnější doba k početí bych se vybodla . Vhodná doba se u každého odvíjí jinak, začíná výběrem vhodného protějšku , přes materiální zajištění. a končí výmluvami typu ještě musím stihnout to a tamto Studovat a jiné věci můžeš i při dítěti.Dítě opravdu není překážka vůbec v ničem, ikdyž to některé tvrdí, protože jaký si to uděláš takový to máš.

A proč se chceš stresovat? Hlavně když tu školu nepotřebuješ, tak to můžeš zkusit a skončit můžeš vždycky...navíc když budeš těhotná, budou na tebe třeba shovívavější.

Tak neuznávej, ale přece nebudou holky čekat na nějaký hodiny třeba do 40 - myslím , že většina lidí kolem mě si dítě pořídila spíš z racionálních důvodů (věk, zajištění, tak na co čekat).

Souhlas, pokud máš vhodného partnera, dítě uživíš a nebudeš mít pocit, že kvůli němu něco prošvihneš, tak proč ne. Není to snad konec života (jen na nějakou dobu), i když teda některé věci (např. cestování do určitých zemí) bych si s dětmi na nějakou dobu odpustila...

Chudáci děti. Nechtěla bych být dítětem, co se narodí jen z podobnýho důvodu.
Dítě má přijít na svět proto, že ho někdo buď opravdu chce, nebo že k tomu dejme tomu přijde tak nějak přirozeným způsobem, ale ne z kalkulu ("musím, protože jinak bych byla stará /divná/", "hodí se to", "všichni už dítě mají" atd.),

No právě, je otázka, jestli ona už se na odpuštění si některých věcí cítí...

Ona to často není výmluva. Anebo naopak, pokud člověk hledá důvody, proč si dítě nepořídit, tak to asi není jen tak samo sebou. Prostě ho opravdu nechce. Tak proč si ho dělat, ne?
Jasně, studovat můžeš i při dítěti, studovat můžeš i při práci, taky můžeš mít dvě i tři práce najednou. Zvládnout se dá všechno, jen jde o to, jestli pak takový život stojí za to. Čili: Kdo dítě chce, ten o tom neuvažuje. Kdo o tom uvažuje, tak přesvědčený není... a asi někde ve skrytu duše ví proč.

Zase si ale nenamlouvej, že Tě s radostí vezmou jen se základním vzděláním, praxe nepraxe. Rozhodně by to chtělo mít alespoň tu maturitu - ano, momentálně máš jisté místo, ale nemusí to být navždy a je dobré myslet na zadní kolečka. Kdybys byla vyučená, řekla bych, že maturita je zbytečná. Ale pokud máš jen základní vzdělání, tak bych si tu maturitu dodělala ještě před plánováním dítka. Jsi mladá, ten rok Tě zase tak neopozdí a pak můžeš dál nabírat praxi zatímco se budete snažit o mimčo - a kdo ví, třeba se to povede hned, opravdu jsi mladá.....
Je fajn, že máš firmu a založila jsi ji, ale fakt se může stát cokoliv a jednou můžeš být závislá na tom, zda Tě někdo zaměstná. Takže bych fakt tu maturu dodělala, budeš mít zadní kolečka, což je při dětech dost důležité.

aha, to jsem nějak přehlídla.....

ono hodně záleží na tom, o jaké místo se pak člověk uchází.... souhlasím s tím, že když člověk chce vzít třeba i nějakou "podřadnou práci" (nebudu vypisovat, aby se někdo neurazil), tak ta vš je spíš na překážku - ta je parádní když chce člověk dělat ve vystudovaném nebo příbuzném oboru. Jinak když student vš hodně chce, praxi nažene i během studia, je to hodně individualní... někdo jen studoval, užíval si studentského života a někdo při tom aspoň brigádně pracoval.... jinak bez debat je, že některé obory jsou tak náročné, že se brigádničení ani nestíhá (tam bych pro CV dělala to, že aspoň třeba jednou týdně někde pomáhat dobrovolně, v oboru).

Každopádně jsem nějak přehlídla, že zakladatelka má jen zš. Myslela jsem, že je vyučená v nějakém oboru...
V takovém případě bych o dalším studování možná přemýšlela. Protože člověk nikdy neví.

jo, také jsem si říkala. závidím zakladatelce. Já se jednou budu muset rozhodnout rozumově, když nepřijdou pudy. Ale moje mamka to měla stejně a nebyla o to horší matka... to samé kámoška s nechtěným dítětem - je z ní úžasná mamča, protože v těhotenství už hormony udělaly své.

také by mě zajímalo... když by byla chuť, také prosím o sz

vzhledem k tomu, že se člověk vyvíjí, tak je vysoce pravděpodobné, že taková žena, která toho chce ještě hodně stihnout, nemá vyřešené finance atd..... zjistí ve 40, že to dítě moc chce, že je to to, na čem jí teď záleží, co by opravdu moc chtěla a najednou to už nejde. Jsou tu adopce atd, ale to je už trochu jiné než vlastní dítě. Vím o konkrétních případech ze svého okolí, tak to mám trochu jako odstrašující případ.
Chlap si může dovolit váhat s pořízením dětí hodně dlouho, ale žena ne...

Jak s miminkem, tak se studiem je to podobné - čím déle to budeš odkládat, tím hůř to pak půjde.

Jsi zajištěná, v dlouhodobě dobrém vztahu a miminko chcete oba = je správná doba na miminko.

S miminkem bude jakékoli studium podstatně těžší, zvlášť pokud nebudeš chtít miminko výrazně odbývat. A to po dlouhou řadu let.

Na druhou stranu jestli jsi jen rok od maturity a nechceš pokračovat na VŠ, tak o ten jeden rok to miminko ještě počká a pak se mu budeš moct patřičně věnovat.

Za mě urychleně dodělat školu a miminko hned potom (tedy se o něj začít snažit tak čtvrt roku před maturitou.)