Přítel s výbušnou povahou...

Tedy, já nic podobného díky bohu nezažívám, ale měla jsem před pár lety přítele, který byl dost zbrklý a zároveň nepochopitelně laxní a celkem velký cholerik. Jenomže nejhorší bylo, že já jsem tak trochu taky cholerik, takže až opadla taková ta velká zamilovanost, naše povahy se dost často střetávaly a to bylo teda něco, co jsem těžko rozdýchávala. V tu chvíli mě tou svou povahou tak dokázal vytočit, že bych byla schopná mu říct ty nejhorší věci...což ti možná připomene chování tvého přítele Naštěstí od té doby už jsem takového přítele neměla, naopak pouze kliďase, což bych řekla, že právě potřebuju a jinou povahu už bych vedle sebe nesnesla, než pohodového kliďase. Nevím jestli ti můj comment něco dá, každopádně si myslím, že na tom chování a celkově přístupu vás dvou k sobě navzájem se dá pracovat. Pokud tedy oba chcete.

Měl by zajít do nějaké poradny a naučit se se svým vztekem lépe pracovat. Zkus se zeptat v nějaké psychologické poradně, co s tím může takový člověk udělat, aby to krotil nebo vztek přesměroval jinam, než na tebe. V budoucnu bys trpěla ty i vaše děti a ty by z něj byly setsakra psychicky vydeptané do života.

No co na to říci udělej mu test temperamentu a bude jasno. Prostě je tam určitá labilita. Já jsem taky taková vybuchnu uklidním se a jsem v pohodě. Buď se s tím naučíš žít nebo ne. Ty jsi asi flegmatik takže ho nechápeš. Raději budu s člověkem co vybuchne a uklidní se do minuty než se mnou nebude několik dni mluvit. Přítel tě má určitě rád ale temperament je vrozený.

Tady je asi hlavní, kde je ta únosná mez....Taky je otázka, co všechno ti v tu chvíli řekne, jestli to jsou takové ty zákeřné podpásovky a urážky....U mě se tak začal projevovat bývalý, když měl problémy v práci...ventiloval si to na mě, hledal si vyloženě problémy a pak to rozjel a padaly nadávky aj. Já nejsem tzv. splachovací typ, takže se mě to dost dotýkalo a po chvíli mě díky toho přestal úplně přitahovat, což byl začátek konce vztahu...
Myslím, že urážky do vztahu rozhodně nepatří...ztrácí se tím úcta k partnerovi - z obou stran...A druhá věc je, že bych se bála, kam by to mohlo gradovat....
No záleží, jak to máte nastavené.....můj bratranec s přítelkyní, ti třeba mají vyloženě Itálii....jsou schopni si nadávat, vyhodit se z auta, občas lítají i věci z okna....ale jsou spolu furt
Musíš si ujasnit asi sama, co je pro tebe v tomto případě únosné...

Děkuji za odpovědi a rady. Dám tomu asi ještě čas. Vypadá to, že to základ asi bude mít opravdu v tom temperamentu a pravděpodobně bude "výhoda" v tom, že já jsem svým způsobem flegmatik, který se nechce hádat a proto je to z jeho strany vždy jen několikaminutové vzplanutí. Ale bude se muset naučit ovládat do budoucna kvůli dětem, protože to bych přecházet nedokázala.

Reaguji na Marabeska:
Jestli je to cholerik (což asi je), tak se "ovládání" nenaučí, má prostě takovou náturu - impulzívní, hned kvůli všemu vyjede.
Ale jestliže ty sama jsi naopak flegmatik, tak je vážně otázka, jestli se do budoucna budete vzájemně doplňovat a vyvažovat svoje povahy, nebo jestli se naopak budete ničit.
Já to znám docela dobře, ale mám to štěstí, že jsme v rodině cholerici všichni, takže se sice pořád hádáme, asi tak obden někdo vypění tak, že tu rodinu prakticky opouští navždy, ale druhý den už se zase všechno srovná... Jenže my si díky stejný povaze rozumíme a víme, o co jde, že to prostě nejde úplně ovládnout. Nebo možná jo, ale třeba to zmíněné poradenství mi připadá jako lámání temperamentu přes koleno - prostě si buď sednete a ty to zvládneš nebo ne
Tyhle lidi nejsou zlí, oni nechtějí nikomu ubližovat, jen jsou prostě výbušní a rychleji reagují... až pak jim dojde, že to vzplanutí bylo zbytečný a že se měli radši desetkrát nadechnout.
Ale jak jsem psala, klidný flegmatik to asi bude vidět jinak, nebude si s tím umět poradit, pochopit a snášet to - je to pro něj prostě cizí - stejně jako pro vzteklouna typ, který nedokáže otevřeně vyřvat, co mu vadí, a radši s tebou několik dní nemluví (za to bych já vraždila ). Já teda popravdě nevím, jestli to, že ty jsi tak úplně jiná, je v tomhle případě výhoda. Ale vzhldem k tomu, co jsi psala, že jinak si s ním rozumíš, tak bych řekla, že bys ten vztah nemusela házet do žita. Mně osobně připadá, že tihle lidi jsou velmi přirození a upřímní, prostě co na srdci, to na jazyku (byť někdy moc brzo, před rozmlýšlením), ale prostě vždycky víš, že ti hned a narovinu sdělí, co si myslí a na čem s nima jsi. Což třeba já osobně považuju za velký plus. Jenže jde o to, co kdo zvládne...
Asi takhle: Máš radši drama, nebo romantickou komedii? Podle toho si vyber, s kým máš strávit život

Reaguji na mau-mau: no popravdě i temperament nemusí být konstantní. Což znám ze své rodiny. Do třiceti byl otec cholerik jak řemen, teď je mu padesát a je to flegma. Absolutně ho nic nerozhází, řvát jsem ho neslyšela roky! A jde spíš o to, že ten člověk se celý život může vyvíjet, moudřet (samozřejmě ne každý), ale ať mi někdo neříká, že to nejde vždycky se totiž najde nějaký b.l.b.e.c který to zkusí a zrovna to dokáže

Reaguji na MKay: tohle mě vždycky rozesměje když někdo tvrdí jak z hrozného cholerika se stane flegmatik. ... Což je naprostý opak "výbušný extrovert" x "introvertnímu kliďasovi"

Temperament je vrozený a v čase téměř neměnný. Jednoduchou definicí bychom tedy mohli říci, že temperament je vrozená dispozice osobnosti určitým způsobem reagovat a emočně se vyjadřovat k podnětu, události.

Já si myslím, že když už vyvstane ta myšlenka na odchod, přemýšlení, zda s ním chci být, naznačuje konec. Já taky čekala x let, až se to vyvrbí a dnes toho lituju. Že jsem neodešla dřív, že jsem ztratila roky v nenaplňujícím vztahu..

Reaguji na MKay:
Je otázka, jestli se z něj stal flegmatik, anebo odevzdanec, co už na všechno víceméně kašle (bez urážky). Samozřejmě že se člověk vyvíjí, může se i hodně změnit, ale ten základ zůstává víceméně stejný. Já se taky snažím o co nejkladnější přístup k životu, skoncovala jsem s negativismem, se kterým jsem léta byla jedna ruka, ten už mi nesmí přes práh. Pro někoho jsem momentálně v podstatě taková ta ukázková sluníčková blbka, když začnu rojit svoje moudra... jenže pak mě něco nebo někdo naštve a já předvedu hysterickej záchvat, za kterej by se nestyděla žádná jihoamerická telenovela.

Ano, jde všechno. Ale za jakou cenu? Že naprosto znásilníš svůj základ? Že ze sebe budeš dělat něco úplně jinýho, než co ve skutečnosti jsi? To radši opustit člověka, který to nesnese, než se takhle "zabít". A naopak, pokud Marabeska chováním svýho přítele trpí, tak ať se na to teda radši vybodne. Člověk má být hlavně sám sebou. Ono to má nějaký důvod, proč se narodil nebo v průběhu života stal tím, čím je.

Reaguji na onsall: Se klidně směj. ale prostě to tak je

Reaguji na mau-mau: Tak ty jsi to vzala ale asi za špatný konec. On Začal studovat budhismus a všelijaké duchovní směry a řekla bych, že díky tomu hlavně přehodnotil své dosavadní jednání v životě a to jak s lidmi, tak k sobě samému. O žádném znásilňování sebe sama jsem řeč nevedla. Jen kdo chce, způsob a cestu si najde, kdo nechce, tak se holt bude vždycky vztekat jako malé díte no. I v dospělém věku, kdy to působí spíš směšně.

Reaguji na MKay: asi tomu moc nerozumíš a proto máš pocit že to je jak říkáš ale máš zkreslenou představu. Napřed si něco nastuduj o temperamentu a pak říkej něco takového.

To že je nekdo cholerik neznamená že musi vybuchodvat 10x do týdne. Pokud tu nejsou podněty člověk může být v naprostém klidu a pohodě. Sama mám zkusenost když jsem byla s Ex. Byl tak nevyrovnaný až hrůza (melancholik) teď uz spolu nejsme a já jsem se doma nenaštvala ani nepamatuji naposledy jsem vybouchla když jsem jela autem za jedním blbcem tak jsem si hezky v poklidu a sama zanadávala.

Jinak k zakladatelce kamarádka je flegmatiká a přítel sangvinik ale labilní to znamená že má svoje výbuchy a víte co říká? On je skvělý jen by nemusel občas tak vybouchnout ale on vybuchne vždycky kvůli úplné blbosti. A to je schopny jí říci ať jde klidně do ..... Ale za minutu je ochoten jet nakoupit jen proto že doma něco chybi a ona by si to chtela dát. Prostě ví že ji miluje a to když vybuchne je jeho potřeba. Takže buď se s tím smíříš a nebo se s nim rozjedi.

To, co popisuješ, znám od partnera taky, ale lepší se to od doby, co jsem to s ním řešila. Samotnému mu to vadí... A s věkem se opravdu uklidňuje. Obecně mi přijde, že lidi se s přibývajícím věkem spíš uklidňují, už je nerozhází tolik věcí, mají větší nadhled... Vidím to i na svých rodičích, takže bych to taky nebrala jako konečný bod, že takto to musí být vždycky. Ale jinak musím přiznat, že hlavně mne tato povaha trápí právě kvůli případným dětem, ke kterým se hodí spíš trpělivý člověk. Na druhou stranu asi zas lepší, že obě jsme spíše flegmatičky, přece jen vyrůstání flegmatických dětí u rodičů choleriků musí být horší, než když je jeden takový a druhý makový. A zas někdy je ta cholerická rázná ruka potřeba Ještě před nějakou dobou bych ti tu psala, že se s takto vydržet nedá, teď to vidím taky jinak, že dá, ale záleží na tom, jak tebe to moc deptá. Mne to deptalo hodně, ale zlepšuje se to, taky jsem zapracovala na sobě a snažím se ho prostě brát takového, jaký je a nedávat tomu jeho rozčilení nějaký moc význam. Pokud je to jediný problém, který máte, tak bych vztah neukončovala, ale určitě mu dala co nejdříve najevo, co ti vadí, promluvila si o tom a vytyčila si aspoň nějaké hranice. Já s tím začala celkem pozdě, dřív jsem sebou nechávala manipulovat.

Co se týče změny temperamentu, tak já se z melancholika, který byl nerad s lidmi, raději s knihou než s kamarádkou, byl plačtivý, mrzutý, uzavřený do sebe, pesimistický stala sangvinikem. Práci a úsilí to stálo, ale nelituji ani trošku. Samozřejmě asi něco tam zůstane, třeba před menstruací mívám dost plačtivé sklony, když na mne někdo křičí, chce se mi brečet, ale určitě je to spíš tak už max. 20 procent času se chovám jako melancholik. Už to, že většinou nikdo není vyhraněný jeden typ temperamentu, ale spíš se to mísí, napovídá, že je to taky dost o tom, kým chci být, v jakém tom stavu je mi dobře. Ale vše se to motá o tom, že člověk musí chtít změnu a že partnerka partnera nepředělá (ale může mu ukázat i jinou cestu a popostrčit
Přeji hodně lásky, trpělivosti a pochopení!