Ahoj holky,
mám téměř dva roky vztah, s přítelem bydlíme spolu. Nejsme oddaní, nemáme děti, ani jiné závazky, budoucnost plánujeme. Ve spoustě věcech si rozumíme, v jedné se však rozcházíme, a proto mě zajímá váš nezaujatý názor. Nechci tu zatím psát jaký postoj mám na danou věc já, zajímaly by mě vaše opravdu objektivní názory, případně přímo vaše zkušenosti, jak to funguje u vás ve vztahu.
Zajímalo by mne tedy, jak často odjíždíte vy např. na víkend pouze s kamarádkami, příp. jak často váš partner odjíždí na víkend s kamarády ?
Jste spíše pro to, že partneři by měli dělat věci převážně společně, pokud je to možné a bez sebe by měli odjíždět pryč pouze výjimečně? A jak časté odjezdy by pro vás byly pochopitelné?
Nebo jste zastánkyněmi toho, že by každý měl mít volnost dle svého gusta, tomu komu vyhovuje odjíždět jednou za 14 dní na víkend pryč od partnera/partnerky, protože si chce odpočinout, ať si jede. Kdo zase není pro přílišně odjezdy bez partnera, ať si nejezdí, ať toleruje, příp. ať si najde vhodnější protějšek?
Kde je pro vás (ve vašem vztahu) udržitelná míra tolerance? Jak to máte nastavené ve vztahu vy? Myslíte, že pokud se partneři v tomto diametrálně liší, měl by se najít kompromis –jedné straně zmírnit intenzitu odjezdů, na druhé straně tolerovat zdravou míru odjezdů, nebo by měl tolerovat ten, který je ten méně aktivní či ten pasivní?
Je mi jasné, že každý je nějaký, každý není ochoten dělat ústupky vůči partnerovi a měnit svůj životní styl, proto by se partneři, kteří jsou rozlišní natolik, že to vede k jejich nespokojenosti ve vztahu, měli rozejít a najít vhodnější protějšek. Toto ale není varianta, kterou bychom s partnerem chtěli, na druhou stranu se oba nedokážeme vzdát svých požadavků, a bohužel jsem na kompromis zatím nepřišly. Chci vaše názory pojmout i jako takovou radu, co bych měla dělat, jestli je objektivně chyba na mé straně nebo na straně partnera nebo jednoduše je chyba v tom, že jsme oba jiní a ani jeden z nás nemůže chtít po druhém zásadní změnu...