Zrada od přátel

To je úplně normální česká závist. Prostě typická česká povaha. Závidět a pomlouvat ty, kterým se daří. Vykašli se na to. Když do Tebe kopají, znamená to, že jsi vepředu. Oni si nezaslouží vás. Nesnižuj se na jejich úroveň. Jednou narazíte na lidi, se kterými si padnete do noty.

Taky jsem ten typ, který nepomlouvá, neřeší, co dělá nebo nedělá ten a ten. Bohužel to do mě stále hustí manžel, i když už jsem mu několikrát řekla, že mě to opravdu nezajímá. V naší rodině se tohle nikdy nevedlo, v manželově je to jediná zábava. Pořád tak nějak doufám, že se tohle ve společnosti mění - i když pomalu - k lepšímu.

[cituji=normalni_mamina ale já úspěchy lidem přeju....][/cituji]
To je právě ten rozdíl mezi lidmi, kteří nějakou tu kačku mají, mejí krásný vztah apod., a mezi těmi co mají p.r.d. Ty co jsou na tom dobře, nemají potřebu něco závidět, kdežto těm ostatním nezbývá nic jiného než pomlouvat. To tak prostě je, nebo mně to tak aspoň přijde. Vykašli se na ně.
Mně je 23, přítelovi 28. Před rokem jsme koupili dům za Prahou. Vzali jsme si ho na hypo. Teď se ho snažíme zrekonstruovat. Z hypo jsme zaplatili pouze ten dům a rekonstrukci děláme z výplat, tudíž jsme s penězi fakt na doraz. Naši kamarádi nám taky bohužel závidí. Sice to moc nechápem, protože oni mají byt, kde platí pouze poplatky a tudíž jim zbývá o poznání více peněz než nám. V tom domě nemám zatím kuchyň - nádobí myju ve starém myčáku, který v domě zůstal. V koupelně je pouze vana a do ní vedou dvě hadice s teplou a studenou vodou. Přes to, nám kamarádi závidí. Asi proto, že se s přítelem nehádáme a máme krásný vztah a nevadí nám, že bydlíme v podstatě na stavbě.

Reaguji na .Annette.: Ahoj, docela by mě zajímalo, kde lze sehnat byt, kde se neplatí nájem, ale pouze poplatky. Hodně lidí se mylně domnívá, že pokud je byt v osobním vlastníctví, tak se nájem neplatí. To je ale velký omyl. Nedávno tohle nemohl jedem můj známý pochopit, že když jsme byt koupili, musíme ještě platit nájem, no bohužel .......leda, že by těm vašim kamarádům někdo ten nájem platil. To bych také brala.
Jinak vám samozřejmě přeji, aby vám hezký vztah vydržel hodně dlouho.

Reaguji na kukulnicka2: Děkuji, vztah nám drží už 9 let, tak snad už to vydrží . Jinak byt je kamarádčina táty, tak proto. Platí mu jen minimum a plus ty poplatky. Jak on to má, kolik za ten byt platí, to nevím. Každopádně prý nemá uplně nouzi o penízky, takže mu asi nevadí že to platí za ně. Takže tak

Tohle tedy také nějak nechápu. Nájemné je snad poplatek za to, že vám někdo přenechá svůj majetek k užívání. Můžeš mi vysvětlit, komu ten nájem jako platíte, když je byt váš?

Jinak abych se vrátila k tématu, závist není pěkná, bohužel je mezi lidmi běžná. Asi nejlepší je vážně stýkat se s těmi, se kterými jsme na tom finančně přibližně stejně. To samé platí pro výběr bydlení. Přestěhovat se na vesnici, kde na tom lidé nejsou přiliš dobře, a postavit tam vilu prostě není dobrý nápad. Můžete ty peníze stokrát mít poctivě a tvrdě vydřené, opravdu se s nimi nemusíte vůbec chlubit a nad ostatní se povyšovat, krásný dům a moderní auta budou i tak dost vidět. Tím se samozřejmě nechi nijak zastávat lidí, kteří dávají jiným sežrat, že se mají lépe, je s tím ale zkrátka potřeba počítat.

No jo, lidi jsou holt často bohužel takoví - závistiví, netolerantní, stavící se proti všemu, co je trochu jiný nebo trochu lepší, než mají oni sami...
Ten údajnej buran bohužel asi dokázal ovládnout zbytek stádečka a rozfoukal to vše do současný situace. Nicméně aspoň měl tu odvahu, že ti narovinu řekl, co si o tobě myslí (ať už měl pravdu, nebo ne, ale stál si za svým názorem, což ho přece jenom trochu šlechtí).
Každopádně si řekni, že názory takových chudáků tě nemusí vůbec zajímat a že o jejich "přátelství" nestojíš. Ale chápu, že ti jde o to zklamání, že nechápeš, čím sis tohle vykoledovala. No, jak jsem psala, to není o tobě, to je o lidech, a s tím nic nenaděláš. Zbytečně se trápíš. Hoď ty b.l.b.c.e za hlavu a žij si svůj spokojenej život... ať se z toho po.ělají ještě víc a mají opravdu proč běsnit Nejlepší "revenge" bude tvůj šťastný úsměv na rtech za každý situace.

Takhle bych se k tomu rozhodně nestavěla. To, že někoho nemusíš, ještě neznamená, že ho máš urážet, nebo že tě to dokonce šlechtí. Neřekla bych ale, že za situaci může tento člověk. Spíš mám z toho všeho pocit, že se zakladatelka a její muž mezi tuhle partu moc nehodili. Na rozdíl od nich jsou spíš sami pro sebe a pro rodinu, neradi se baví atd. Celkově je ti lidé asi neměli moc rádi. A když jsou na tom navíc ještě finančně lépe než ostatní, o to víc je dráždili.

Ona je taky otázka, jak přesně to řekl. Já se totiž hlavně divím, že to Mamina měla potřebu nějak oficiálně řešit, ptát se atd. To byla ta největší hloupost. Co jako čekala? Ohleduplné vytáčky? Nebo diplomaticky vzletný věty od toho údajnýho burana? Pokud věděla, s kým má tu čest, tak mohla taky očekávat, jaký reakce se dočká. Jestli do toho přesto šla, měla s něčím podobným počítat. Nevím, jaký vysvětlení očekávala... - když mě někdo za zády pomlouvá, tak mě asi za nic moc skvělýho nepovažuje.
Ono menší urážkou je někdy to, že člověku narovinu řekneš, co si o něm myslíš, než že mu mažeš med kolem pusy a přitom si o něm myslíš něco jinýho.
Ale jo, odvahu měli oba - možná odvahu naivní (viz Mamina), ale lepší než nic. Horší je ten zbytek tzv. přátel, co se nedokázali vyjádřit vůbec. Možná že s tím "buranem" by si to nakonec mohla i nějak vysvětlit, ale ti ostatní zanícenci jsou na odpis...

Ja mam tento problém zase v rodině. Člověk by se rozdal a potom se dozví, ze si je kupuju a ze mi musí byt zavázáni. O tom jak často jsem v zahranici apod. to už ani nevypravím, protože se údajně vytahuju ;D

No ja jsem taková, ze s lidmi palim mosty, pokud se takto chovají. V rodině je to trosku složitější. Myslim, ze by bylo lepší najít si jiné přátele a nevnucovat se za kazdou cenu. Vždy budeš za spatnou.

Ja se vždy snažila bavit s každým rovně. Bohužel jsem zjistila, ze lide se baví jen se svou třídou. Stačí mít lepší auto a nebo jen manžela a všechno je špatně. Bohužel.

Vybočuji z řady normálních lidí tím, že neřeknu kamarádce, že H&M je povl to samé jezdit pod stan ( a ani si to nemyslím ) ?

Vybočuješ bohužel z řady "normálních" lidí tím, že si myslíš, že někdo ocení nebo naopak neodsoudí tvoji upřímnost a přímost.
Je to smutný, ale je to realita. Ono to je tak, že si takovou vlastnost můžeš dovolit jenom tehdy, když se nebudeš (jak napsala Mkroskvička) chtít každýmu za každou cenu zalíbit. Protože většina lidí prostě bere určitá sdělení jako útok na sebe samotný. Oni moc dobře znají svoje problémy, jsou si jich vědomí, vědí, co jim na nich samotných vadí... ale pokud jim to někdo zvenku připomene a znova v nich probudí pocity ze sebe samých, který radši zasunuli někam... (ani nechci vědět kam), tak je prostě příšerně naštve.
Eleanor tu psala o bavení se jen se "svou" třídou. Já bych dodala, že hlavně s lidmi na své vlně, kteří jsou nastavení vidět a chápat svět tak jako ty. V podstatě už z tvýho úvodníku tak nějak vyplývalo, že ani oni svými zájmy a svým chováním moc nevyhovujou. Tak proč teda se s nima stýkat? Najdi si kamarády, co jsou jako ty, ne "přátele", se kterými si sice posedíš na zahrádce, ale budete každý v úplně jiný galaxii.
Mroskvi má pravdu v tom, že se zřejmě snažíš získat si kamarády za každou cenu - i kdyby to znamenalo se jim přizpůsobovat, tvářit se, že stejný věci cítíš stejně, že jsi jako oni (Viděla jsi "Zrůdy" ?)... Fakt to potřebuješ ke štěstí?

Tím teď myslíš konkrétně co ? Jaká sdělení ?

Ale to není vůbec pravda, akorát pardon, ale nepřipadá mi vhodné na grilovačce nadhodit, že se mi právě dodělala ta vysněná šatna za x desítek tisíc korun nebo že jsem si včera udělala jen tak radost v Pradě

Tak jsem ráda, že jsem se konečně dozvěděla na co si to vlastně hraju !

Ono šlo i o děti, máme plno známých z řad obchodních partnerů, ale jsou to vesměs starší lidé buď bezdětní nebo již se staršími dětmi, tady na tom děti byly podobně věkově... Já řeším ráda normální problémy - děti, školka, vaření, péče o domácnost, ale nemusím naštěstí řešit finanční problémy...Budu muset hold hledat ty "na stejné vlně"

Ono nejvhodnější je neřešit tolik, co je vhodný nebo ne, ale říkat věci tak, jak chceš. Udělala sis něčím radost a ráda bys to někomu sdělila? Normální by mělo být, že to uděláš, a stejně normální by mělo být i to, že ten člověk to přijme, nebude ti to závidět, ale bude mít radost s tebou. Chápu, asi v tomto vyšinutém světě nenormální představa, ale přesto se jí třeba já rozhodně nevzdávám. A sama to tak dělám. Jestli tím ztratím nějakého "přítele", tak stejně nebylo o co stát. Ale je mi jasný, že každý je jiný, že ty sama to můžeš vidět úplně jinak a nechceš riskovat, že svojí přímočarostí a spontánností si rozhodíš vztahy s okolím. (Na druhou stranu možná ale ani netušíš, kolik lidí by to naopak ocenilo.)

Zrcadlení... Každý je pro druhé jakýmsi zrcadlem, to jsou ta sdělení, mnohem důležitější než co říkáš. Příklad: Když budeš někoho opravdu nesnášet, bude ti strašně nesympatický - tak se zeptej sama sebe proč, z jakýho důvodu ti vadí, co ti na něm vadí - a opět proč... A ta "proč" si pokládej tak dlouho, až nakonec přijdeš na to, kde je zakopaný pes. To je ovšem cesta rozumu - to ptaní se a zkoumání. Jenže podvědomě to člověk ví od začátku. Většinou lidem na ostatních vadí to, co jim ten člověk svou existencí nebo svými způsoby nebo svým stylem připomíná z těch věcí, co jim leží v hlavě, co jim na sobě samotných vadí anebo čeho se bojí. Víš co, strach z čehokoliv je největší spouštěč nenávisti... stejně jako pomyslný máslo na hlavě.