Dělnice
+ lepší plat
+ zaběhnutá práce
+ smlouva na dva roky, pak neurčito (nebo vyhazov?)
+ nemusím se učit nic nového
+ není třeba komunikace s lidmi
- příšerný kolektiv (35 ženských různého věku)
- buzerace od vedení
- práce ve firemních tričkách, pláštích, rukavicích a síťce na vlasy 
- ranní+noční+přesčasy - 12hodinové směny
Recepční
+ prestižnější práce
+ nové zkušenosti (další kolonka do životopisu, nová praxe, lepší hledání dalších míst)
+ komunikace s lidmi - nezakrní mi mozek jako na současném místě
+ práce ve slušném, reprezentativním oblečení
+ motivace ke studiu jazyků
- menší peníze
- neujasněná pracovní doba (prý 24hodin - v noci se spí, když někdo něco potřebuje tak vyhovím)
- zcela nový kolektiv, nemají zaběhnutý systém a organizovanou práci (každá recepční, co se tam střídá, si dělá věci po svém)
- zmatek
- když v hotelové restauraci holky nestíhají tak mě stáhnout (když mam čas) a jdu pomoct na plac (jsem bez zkušeností stejně jako nemam zkušenosti s recepcí)
Tak.. a teď ještě doplním, že pořád bydlím s rodiči a už bych chtěla do svého. Čili plánuji hypotéku a nová práce by mi to dost možná zhatila a já bych zase čekala nějakou dobu než by mi jí umožnili si vzít..
Když odejdu ze současného místa a rázem zjistím, že na recepční opravdu nemam, tak netuším co budu dělat - teď mam dva roky relativně klid a práci jistou.
Navíc když odejdu dobrovolně ze současné práce, tak mě tam už nikdy nepřijmou zpátky (to nevím jestli je + nebo - )
Nicméně bych tedy byla ráda za nějaké rady jak byste se zachovaly vy.. i když si jsem vědoma toho, že je rozhodnutí jen a jen na mě..
A taky, kdyby se tu našla nějaká holčina, která dělala nebo dělá recepční, byla bych ráda aby zavzpomínala na svoje úplné začátky v prvním hotelu na této pozici a napsala jak se s tím dokázala poprat 
Jinak se snažím držet se názoru kamarádky a sice "Když se člověk v životě bude pořád bát, nikdy nic nezíská", ale tady se mi to moc nedaří..
Poslat SZ
