Jak jste přišli k penězům?

Na druhou stranu.....o čem jiném se na srazech bavit ? Je asi jasné, že člověk řekne co/kde teď dělá, kde bydlí, klidně teda i to jaké ma auto....a člověk pro kterého je nedostatek financi "bolavé místo v životě" to vnímá prostě hůř. Já mám zase kámošku, která nechodí na srazy proto, že má pocit, že každá už má dítě a manžela a ona ne a "všechny pořád mluví jen o miminech".....Takže asi to co nás nejvíc tíží vnímáme mnohem intenzivněji. Jinými slovy, problém je v nás, ne v okolí.

Já si mysli že někdo prostě to štěstí má a někdo ne. Kdo bude zaměstnanec jako prodavačka skládník či hlídač nemá šanci šikovný řemeslník se může mít lépe než člověk v kanclu. Mám za to že dneska je to mít opravdu hodně peněz velice lukrativní zaměstnáni nebo podnikat. Jinak ono taky záleží co je pro koho priorita pro někoho bydlení pro někoho auto a pro jiné drahé oblečení a nebo bohémský život.

V podstatě souhlasím se zde řečeným. Taky je další věc - k tomu, že si necháte ruinu a vyplatíte ostatní jste se rozhodli sami, ne? Kdybyste byli ti vyplacení, tak by to pro vás bylo možná mnohem lepší. Opravovat rozpadající se baráky je peklo. A já si v tomhle případě nemyslím, že aspoň nepřijde nuda, ale že to spíš všechny časem natolik vydeptá, že už je nepotěší nic...můj osobní pocit.
Na druhou stranu (i když ten pocit studu chápu) není třeba se stydět za dejme tomu chudší poměry. Pokud je čisto a uklizeno, tak je naprosto v pořádku mít jakýkoliv interiéry. A nakonec není potřeba mít megagril v mramoru - dá se udělat táborák a sednout si na lavku ze špalků, nebo pořídit minigril za tři stovky. I když vím, že to není to samý jako zářit u krásné nové udírny, tak jde spíš o to kdo se sejde, než jestli sedijou u nové placaté telky na kožené sedačce, nebo v obýváků z osmdesátek.
O sponzoringu rodičů si myslím, že je úplně v pořádku. Dá se říct, že od toho přece rodiče jsou (dobrovolně ovšem, samozřejmě a když si to můžou dovolit). Většina rodičů by se pro děti rozdala a děti co nejsou úplní lemplové toho umí využít tak, že svou pílí s podporou rodičů se mají všichni dobře. Nedovedu si představit, že by se rodiče měli dobře a dítě někde ohlodávalo rohy, ale všichni si chrochtali, jak je to super, že sice nemá ani na rohlíky, ale žije jen ze svých peněz. To je trochu mimo.
Taky u nás se teď dost razí tohle "vydělám si sááám, osamostatním se", zatímco v amerických seriálech se rodiče předhánijou v tom, že je jejich job zajistit dětem skvělej život. Podle mě je to prostě jiná mentalita a neříkám, že jedno, či druhý je nějak blbě, nebo výborně, ale je třeba se na to podívat i z toho pohledu, že rodiče jsou nejvíc šťstní, když jsou šťastný jejich děti. A pokud to platí i naopak - což by mělo, tak je to tak super, že není přece třeba řešit kdo koho sponzoruje a kdo kde co podědil.
Bohužel jednoduchá odpověď na otázku kde přijít k penězům je - buď vystudovat fakt dobrej obor, být šikovnej v nějakým manuálním oboru, nebo se naučit lidi obírat. Miliony člověk opravdu nevydělá běžnou prací za sotva patnáctku hrubýho. Na druhou stranu nemůžeme být všichni geniální, krásní, zdraví a bohatí. Tak je to asi třeba brát.

Myslím, že se zbytečně moc zabýváš majetkem ostatních. V tom opravdu netkví životní štěstí. Navíc ještě nikdo nezbohatl na tom, že sondoval, kdo co má. Co děláte s manželem pro to, abyste se měli lépe, když tě to tedy tak trápí? Je možnost najít si druhé zaměstnání. Nevím, jak to má tvůj manžel s prací, ale téměř vždy se dá něco vymyslet, aby z toho bylo víc peněz. Myslím, že na tom nejste až tak zle. Spousta lidí nezdědí ani tu část ruiny. Navíc jste se mohli taky nechat vyplatit, koupit si třeba menší byt, který byste svými prostředky zvládli snáz zútulnit. Když se člověk rozhodne pro rekonstrukci starého domu, tak musí počítat s velkými investicemi.
Dle mého názoru si člověk poctivou prací může přijít na velmi slušné peníze. Záleží na oboru, kvalifikaci, míře rizika... Čím lukrativnější obor, lepší kvalifikace, větší míra rizika, tím je větší pravděpodobnost vyššího výdělku. Například uklizečka si nevydělá žádné velké peníze, ale majitel uklízecí firmy může. Málokdo ale vidí, co všechno je za vedením takové firmy, že musel investovat peníze do vybavení, marketingu, nese zodpovědnost za výsledky práce zaměstnanců,... Jestli se chceš mít líp, tak s tím něco dělej, nebo si přestaň stěžovat.

KOČKY, krom jiného myslím, že zas tak moc nezávisí na výši příjmu (když neberu extrémy) ale na tom jak s nimi umí lidi hospodařit. Vím o lidech, kteří mají spíš podprůměr a dokáží si pořídit dům, auto, dovolené bez dluhů. Samo ne ihned a ne bez práce navíc.
A pak jsou jiní, kteří mají klidně vyšší příjmy, doslova vše prožerou a rozfrcají, mají spoustu dluhů, vše na půjčky a s penězi bojují neustále. A skutečně to není o výši vzdělání...

Spíš by mě zajímalo co pro zakladatelku znamená pojem hodně peněz? Pro každého to znamená něco jiného. Pro někoho je to v případě, že má někdo hezký nový zařízený dům, auto,hodně cestuje . .... pro někoho je to v řádů tisíců a pro někoho v řádu miliónů i více.
Na tom jestli děláte prodavačku nebo ředitele vůbec nezáleží,pokud budeš jen pouhý zaměstnanec nikdy žádné bohatství nenabydeš. Navíc přijít k penězům lze mnoha způsoby ne jen prací.
Okázalý styl života v praxi neznamená automaticky bohatsví, je spousta lidí , kteří opravdu mají hodně a na první pohled byste to nikdy nepoznali.

Ještě nikdy nikdo nezbohatl tím jak umí hospodařit. Pokud budeš vydělávat průměrně nebo mírně nadprůměrně můžeš šetřit jak chceš , ale nikdy nezbohatneš. A to co tu popisuješ je vlastně to co píšu hned zkraje , každý má měřítko bohatsví jinde.

Štěstí opravdu netkví v penězích, ale bohužel peníze přinášejí každému člověku svobodu a
svoboda = "štěstí " a proto po nich každý touží a ten kdo tvrdí, že peníze nepotřebuje neb nejsou důležitý tak akorát lže a asi hlavně sám sobě .Takže bych to zkrátila priorita každého ať už si to přizná nebo ne je být bohatý, leč ne každému se to podaří. .

Taky přispěju.. My třeba máme peněž dost, ale jak psala Mikkýsek, je to relativní pojem... diky tomu ze jsem si nasla sikovneho chlapa, co umi dobře vydělat penize, ja vlastne nic delat nemusim a mam se dobře. Jen vidim, to co ostatni nevidi.. Má práci v hlavě 24hod denně, cíti zodpovědnost nejen za náš, ale i za své zaměstnance, což znamená podvědomý stres, který někdy vyplave někdy ne. Jako všechno má něco.

jinak pod toto se podepíšu.

Ano i s tímhle souhlasím. Stěstí není mít milion na účtě, ale moct si dovolit dělat co ho baví, aniž by řešil nájem, peníze na jídlo, splátky atd.

jo mimochodem, taková perla... my třeba nemáme doma televizi to by někdo mohl říct "chudáci" no jo

tak podstatné je - co vůbec znamená "být bohatý" ?? Pro někoho mít na účtu cifru se spoustou nul. Jiný se tomu zhluboka zasměje a řekne moje bohatství je můj partner a zdravé děti

no a? to nyní spousta lidí, televize je už jen přežitek

Fakt? já myslela že televizi má každej a že jsmě něco extra, tak holt ne

přesně tak. Jo a taky nemám televizi, dokonce ani pořádný počítač ne . Mne na těch elektr(on)ických věcech moc nezáleží.
Peníze se dají vydělat i normální prací, akorát ne v ČR, no Pak už zbývají jen ty zmiňované černé kšefty, ale to je nejistý, podřadný a riskantní způsob výdělku.
Základ je snažit se sám - nikoliv ohlížet se po druhých, kdo co má a nemá. Z toho je akorát negativismus a blbá nálada, ale peníze to nepřinese žádné.

K pěkným penězům může člověk přijít i jako řadový zaměstnanec, pokud je v dobrém oboru a umí hospodařit. Já teda beru pěkné peníze tak, že člověk poplatí co musí, výrazně se neomezuje a stále má pár set tisíc na účtě. Samozřejmě to není hned a nedosáhne tím statutu milionáře, ale zase je to s minimálním rizikem a stresem.
Co bych určitě nikdy nechtěla, je zdědit starý barák (ani zadarmo, natož kdybych musela ještě někoho vyplácet). Akorát žere peníze, čas a nervy, to radši hypotéku na nový.

Proti sponzoringu rodičů nic nemám, pokud na to mají prostředky. Celou VŠ mi financovali rodiče, samozřejmě jsem brigádovala kde se dalo, ale nemusela jsem přispět ani korunou. Teď je mi 26, pár měsíců pracuji, vydělávám docela slušně, no přesto mě stále živí rodiče. Bydlím s nima, máme opravdu velký barák, kde mám 100% soukromí a nikdo se mi do života nestará. Ovšem mi je to trapné a vedli jsme na tohle téma už několik diskuzí, ale rodiče odemně příspěvek prostě nechtějí ( a stejně tak od bratra, který už pracuje několik let). Já jsem docela šetrná, nekouřím, nepiju, neutrácím na blbosti, navíc mám teď práci, kde vydělám hodně slušně (na malé město a absolventku bez praxe), a vzhledem k minimálním nákladům na život ušetřím měsíčně tak 90% výplaty. Taky mám založené už několikáté stavební spoření (které platili rodiče) a když se budu chtít osamostatnit, dostanu docela slušnou částku. Jestli jsem kvůli tomu pro někoho rozmazlený fracek, tak ať.
Díky tomuhle životnímu stylu mám všechny předpoklady na to, abych se měla po finanční stránce ,,dobře´´, ale ovšem bez pomoci rodičů, kteří vydělávají víc než průměrně bych si o tom mohla nechat leda tak zdát. Co se týče mé práce, rozhodně to nejsou peníze zadarmo, mám hodně náročnou a zodpovědnou práci, ještě náročnějšího a protivného šéfa, někdy dělám i 15 hodnin, takže společenský život nulový. Všechno má své pro i proti a je na každém z nás, co si zvolíme jako prioritu.