Tenhle deníček je i taková trochu prosba o vyjádření, pokud nemáte někdo podobnou zkušenost.
Měla jsem zánět močových cest, dali mi na to antibiotika a ustoupilo to. Z moči mi zánět nezjistili, v krvi však ano (CRP kolem 30). Dali mi nová antibiotika, ale ty hladiny zánětu v krvi se nijak moc nesnížily, pouze o pár čísel. Nevnímám na sobě vůbec žádné příznaky čekohokoliv a pátrá se teď po příčině. Léčím se se štítnou žlázou (Byla jsem na testech předevčírem a vše ok i z krve.) a celiakií (Dietu dodržuji.), na gynekologii vše ok (dívala se jen přes ultrazvuk) - žádné potíže ani v téhle oblasti nepozoruju, a ten zánět močových mi vyloučili díky těm výsledkům z moči. Byla jsem i na urologii, taky se díval na ledviny a nic nenašel. Vím, že chronicky vyšší CRP může být nádor i nějaké vážné onemocnění, když bude CRP vyšší delší dobu, může zadělat na další nemoce i rakovinu, nemluvě o tom, že nevím co mi vlastně je. Teď čekám na výsledky krevního obrazu a mám prostě strach co mi najdou. Bojím se nádoru nebo další autoimunitní nemoci a nějak se s tím strachem nedokážu vypořádat, právě proto, že i lékaři mi potvrdili, že to může být klidně i další autoimunitní nemoc, která je zatím skrytá. Ten strach způsobuje, že se nedokážu na nic soustředit, nedokážu se ani podívat na film nebo si číst, protože neustále jen myslím na to, co mi může být a proč zrovna na mě se ty nemoce tolik lepí. Já vím, že vy tady to těžko vyřešíte, že mám prostě jen počkat na výsledky a řídit se pokyny lékařů, ale v praxi to dost dobře nejde, když pořádně nevíte co vám je a prostě máte strach. Volala jsem i zubařce (rostou mi osmičky už několik let, teď ale necítím žádné potíže), ale říkala, že CRP může být díky nim zvýšeno opravdu pouze lehce, těch 30 už je moc (CRP hodnoty mají být u zdravého člověka kolem 2).
Už prostě nevím jak se uklidnit, nemyslet na to. Nejsem schopná nic udělat, z toho strachu a stresu nemám ani chuť jíst (Než jsem se výsledky testů dozvěděla, chuť k jídlu jsem měla, takže nechutenství je fakt z toho stresu) a hlavně vím, že tím stresem si jen uškodím, ale nedokážu to prostě sama ovlivnit a říct si: Přestaň se trápit. Prostě to nejde, i když se snažím. Chci už vědět alespoň výsledky z krevního obrazu a zároveň se jich bojím. Nemám chuť jíst, nedokážu spát. Doktorům to může být jedno, pro ně jsem jenom další pacient....ten, kdo se bude muset s tou nemocí vypořádat jsem já a nějak přestávám věřit tomu, že to zvládnu. Mám pocit, že mi v téhle oblasti osud stále jen háže klacky pod nohy.
Poslat SZ