Všechno to začalo asi v mých 7 letech, kdy mamka začala hodně pít čímž se naše rodina pomalu rozpadala..o pár let později si našla milence a klidně i na několik dní odcházela z domu. Vůbec jí nezajímalo že má doma dvě děti..táta domů sice chodil, vařil nám, ale vždy měl spoustu keců a narážek, že ať se obrátíme na naší "skvělou" maminku pokud něco potřebujeme.
Postupem času se to zhoršovalo, máma mě i několikrát v opilosti napadla a nikdy si nepřiznala že má problém, táta jakoby to přehlížel. Jedinou oporou mi byl vždycky můj starší bratr. V pubertě jsem si prošla depresí, záchvatovým přejídáním a měla jsem problémy se záškoláctvím. Rodiče to nikdy nepochopili, nezeptali se mě nikdy jak se cítím, otec mě hned odsoudil a tvrdil že ze mě nic nebude, že budu nula a budu dělat leda tak s lopatou.
Je mi 17 let, bratr se odstěhoval do ciziny a jsem na všechno co se děje doma sama. Díky záchvatovému přejídání, kterým jsem si prošla v pubertě mám teď rozhozené trávení a mám problémy s jídlem, takže jsem musela změnit životní styl a stravování.. Jenže než se mi přišlo na to, čím je to způsobené tak jsem stihla dost zameškat ve škole (studuju ve 2.ročníku) a vrací se narážky mého otce, že nic nedokážu.. Samozřejmě rodiče o mém stavu nic nevědí, takže si myslí, že simuluji a kdybych jim o tom řekla nevěřili by mi nebo by je to ani nezajímalo ..o svém stavu jsem sice řekla kamarádkám, ale bojím se o tom mluvit. Chci v životě hodně dokázat, mít zdravé sebevědomí a nechci jít ve stopách svých rodičů, jen jsem se teď zasekla v bodě, ze kterého nevím jak ven a bojím se, že se mi vrátí deprese.. Chci to změnit a začít znova.
Budu ráda za každý názor či radu)
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Trápení s mamkou a zdravotní problémy
Poslat SZTakže dřív jsi trpěla na záchvatovité přejídání a teď kvůli tomu nemůžeš normálně jíst a chodit do školy? A to sis jako diagnostikovala sama nebo jak? Jinak mi nejde do hlavy, jak to, že by tví rodiče nic nevěděli, pokud je ti jen 16 let.
méně než
10 příspěvků
Reaguji na vilima:
Ano po jídle mívám křeče a někdy i zvracím, u doktorky jsem s tím byla několikrát, dělali mi i testy nakonec se došlo k tomuto závěru... Rodiče nic nevědí protože jak jsem již psala mamka nebývá často doma a tátu to nezajímá
Tví rodiče ti podepsali plnou moc, že smíš chodit k lékaři sama? A vůbec, teda promiň, ale nějak se mi to nezdá. Nemohli tě léčit na něco bez vědomí rodičů.
méně než
10 příspěvků
Na nic mě neléčili byly to pouze odběry a testy.. A ano k lékaři chodím už pár let sama, samozřejmě rodiče vědí když tam jdu jen jsem jim neřekla o testech, k doktorům nemusím chodit s rodiči za ručičku, žádný doktor se mě neptal na to kde mám rodiče není mi 10, navíc dopoledne semnou rodič těžko půjde k doktorovi když musí do práce
Reaguji na Lizzie7: Není ti sice 10, ale není ti ani 18. Pokud vím, podle zákona sama můžeš chodit opravdu pouze k reviznímu lékaři (tzn. praktik, dětský doktor) a to na základě plné moci od rodičů. Jinak tě bohužel (nebo spíš bohudík) rodič musí všude doprovázet - jak ty říkáš za ručičku, i kdyby si měl brát dovolenou. Za mě to tak nebylo, ale teď už to nějaký ten rok takhle platí. Že na to doktorka s.re, to je věc druhá. Pak se ale nedivim, že to vypadá jak to vypadá - že ti rodiče ani nevěří, že ti něco je a dělají z tebe simulanta.
méně než
10 příspěvků
Odběry a testy mi dělala má praktická lékařka.. Nešla jsem za žádným odborníkem, takže ano sama k mé lékařce jsem jí mohla, na to se nepotřebuji oháněr zákonama.
méně než
10 příspěvků
Nevěří mi a dělají to protože je to nezajímá, klidně bych šla se svými rodiči k doktorce, jako důkaz, že jsem opravdu nemocná, jenže je nemůžu táhnout násilím, když nechtějí..
Moment, nebylo ti před chvílí ještě 16 let?? Teď už tam vidím něco jinýho...
Reaguji na Lizzie7: Násilím ne, ale může ti určitě doktorka napsat nějakou zprávu pro rodiče, že s nimi potřebuje mluvit a že je žádá, aby byli přítomni při tvojí další návštěvě nebo tak něco. Tohle odmítnout snad nemůžou a pokud ano, byl by to případ pro sociálku. Promiň, ale takhle to vidím já.
méně než
10 příspěvků
Jenže to je to co já nechci, nechci aby se to dostalo někam na sociálku, já to chci vyřešit za sebe z mé strany, protože svou rodinu už nezměním, ani sociálka ne.
Cituji Lizzie7: protože svou rodinu už nezměním
Rodinu nezměníš, ale ten přístup vás všech k sobě se třeba změnit dá. Ono stejně nemáš moc na výběr. Plnoletá nejsi, odstěhovat se nemůžeš, takže si myslím, že máš jen dvě varianty. Buď to tam ještě nějaký ten rok dva nebo kolik vydržíš s tím, že budeš mít pořád dokola stresy a zažívací potíže, a den po svých 18. narozeninách se odstěhuješ (ale pokud to chceš někam dotáhnout, zřejmě se chystáš studovat, nebo ne? A to by sis pak musela při studiu vydělávat, brigáda by tě asi neuživila, musela by sis najít práci, která by ti zaručila, že budeš mít minimálně co jíst a z čeho platit někde nějaký nájem, a to pro středoškoláka bez praxe není teda snadná záležitost). A nebo druhá varianta, a to pokusit se s rodiči nějak najít společnou řeč a to pro začátek tím, že budou vědět o tvých zdravotních problémech (které máš teda zřejmě kvůli nim)
Jde o to, že ty nebudeš mít asi vliv na to, jak to mají mezi sebou oni dva, pokud se nenávidějí, tak se budou asi nenávidět dál (btw. proč už teda nejsou rozvedení?) ale můžeš mít vliv na to, jak se chovají k tobě.
Zkus pedagogicko-psychologickou poradnu:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/pe dagogicko-psychologicke-poradny
šššš
s matkou to mám doma podobně, alkohol a milenec, s taťkou je to fajn, naštěstí. díky němu dodělám školu, je mi už 24. psala jsem tady několik deníčků na tohle téma. teď momentálně se taky asi týden přejídám, brečím a trpím, přemýšlím o psychologovi. občas mám problémy se žaludkem a zhoršuje se mi atopický ekzém a myslím, že je to taky tímhle prostředím. neměla jsem tu už bydlet, ale bohužel budu muset ještě chvíli počkat, až si s přítelem vybavíme byt.
já se snažím nevšímat, ignoruju co to jde. uklízím a makám tady, protože moc školy nemám, trošku brigádničím z domu a hledám si ještě brigádu na půl úvazku aspon, ale zatím se mi úplně nedaří. takže vařím, peru, komplet všechno..bohužel je to jako hrách na stěnu.. jedno uklidím, jinde je ******, jedno vyperu a matka si ve 4 ráno spálí klobásku tak, že tady ještě teď větrám, komplet všechno peru... prostě je to hrozně ubíjející.. a taky se celkem tímhle soužitím cítím dost poznamenaná, asi jako ty... neumím to neřešit a nevím jak to změnit. vím, že moje matka neví co studuji, nezajímá se o mě už několik let a když jí něco řeknu, stejně to za chvíli neví.
a moje rada zní.. vydrž to do maturity a pak zkus studovat dálkově a pracovat a odstěhovat se, případně jeď na prázdniny za bráchou pokud to jde a vydělávej v létě.. já jsem takhle vydělávala 4 roky po sobě a jen díky tomu teď s přítelem můžem vybavit byt a žít spolu.
situaci doma prostě nevyřešíš, když oni nechtějí... já jsem se snažila, tolikrááát.. jenže je to vážně jejich věc, další věc je vztah a chování k tobě.. bohužel, matka má flašku, tečka. taťka nevím jaký teda je? kromě toho, že tě tahle podceňuje a shazuje? nedá se s ním o tom promluvit? říct, že tě to mrzí?
