Všechno to začalo asi v mých 7 letech, kdy mamka začala hodně pít čímž se naše rodina pomalu rozpadala..o pár let později si našla milence a klidně i na několik dní odcházela z domu. Vůbec jí nezajímalo že má doma dvě děti..táta domů sice chodil, vařil nám, ale vždy měl spoustu keců a narážek, že ať se obrátíme na naší "skvělou" maminku pokud něco potřebujeme.
Postupem času se to zhoršovalo, máma mě i několikrát v opilosti napadla a nikdy si nepřiznala že má problém, táta jakoby to přehlížel. Jedinou oporou mi byl vždycky můj starší bratr. V pubertě jsem si prošla depresí, záchvatovým přejídáním a měla jsem problémy se záškoláctvím. Rodiče to nikdy nepochopili, nezeptali se mě nikdy jak se cítím, otec mě hned odsoudil a tvrdil že ze mě nic nebude, že budu nula a budu dělat leda tak s lopatou.
Je mi 17 let, bratr se odstěhoval do ciziny a jsem na všechno co se děje doma sama. Díky záchvatovému přejídání, kterým jsem si prošla v pubertě mám teď rozhozené trávení a mám problémy s jídlem, takže jsem musela změnit životní styl a stravování.. Jenže než se mi přišlo na to, čím je to způsobené tak jsem stihla dost zameškat ve škole (studuju ve 2.ročníku) a vrací se narážky mého otce, že nic nedokážu.. Samozřejmě rodiče o mém stavu nic nevědí, takže si myslí, že simuluji a kdybych jim o tom řekla nevěřili by mi nebo by je to ani nezajímalo ..o svém stavu jsem sice řekla kamarádkám, ale bojím se o tom mluvit. Chci v životě hodně dokázat, mít zdravé sebevědomí a nechci jít ve stopách svých rodičů, jen jsem se teď zasekla v bodě, ze kterého nevím jak ven a bojím se, že se mi vrátí deprese.. Chci to změnit a začít znova.
Budu ráda za každý názor či radu)
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Trápení s mamkou a zdravotní problémy
Poslat SZméně než
10 příspěvků
To mě mrzí, že to máš doma taky špatné a máš kvůli tomu takové problémy.. Třeba až se odstěhuješ se to změní, budeš se cítit líp když mamku neuvidíš každý den. A celkově se ti tím změní život, protože se budeš moct věnovat jen sobě a příteli
Cítím to úplně přesně jako ty, nevím jak to změnit a je pro mě těžké nad tím vůbec přemýšlet, protože to bolí..
A souhlasím, vyřešit se to jen tak nedá, je to hlavně o nich a mezi nima, tolikrát jsem s nimi o tom mluvila, ale stejně to bylo k ničemu a pokračuje to "vesele" dál..
Tátovi jsem říkala, že mě mrzí, když mě shazuje a nepodporuje mě, jenže on argumentuje tím, že není CO podporovat a dalších kecy typu, že co jsem vlastně za život udělala dobře..
Cituji Lizzie7: argumentuje tím, že není CO podporovat a dalších kecy typu, že co jsem vlastně za život udělala dobře..
Myslím, že on si jen do tebe promítá vlastní neúspěch. Samozřejmě mu dochází, že ta zkrachovalá osoba s neúspěšným životem (i kdyby jen manželským) je on, akorátže je pro něj srabácky jednodušší to říct o tobě, než o sobě. V 17 letech rozhodně ještě člověk nemůže být hodnocen, co v životě dokázal. Tak se pokus nebrat si to osobně, on v tu chvíli neříká, že jsi k ničemu ty, ale že je k ničemu on, že on nic neudělal dobře... Hlavně nezačni těm jeho řečem věřit. Je ti 17, jsi teprve na stratu všeho, můžeš si vybudovat život, jaký chceš. Máš horší startovací podmínky, než leckdo jiný, nebude to lehký, ale o to větším úspěchem to pak bude. A nejde o to, dokázat něco jemu, ale být jednoduše šťastná a spokojená sama se sebou.
Reaguji na Alya: 
souhlas
je to opravdu těžké si to nebrat.. vím to sama. ale zkus to, mě to taky někdy nejde, občas se prostě složím a brečím. ale už to že si řeknu, že já prostě takhle nikdy nedopadnu a přejdu to je úspěch.řeknu si, že je vlastně strašně nešťastná a proto kolem sebe kope (což ji neomlouvá a může si za to sama), ale já mám život před sebou a nezkazím si ho. najdi si kamarádku, kamaráda, kterému to budeš moct říct 
pomáhá to.
ještě ti chci poděkovat, že jsi to téma založila. poslední týdny se mi stupňovala depka...
dnes je mi líp, venku je krásně a i mě je krásně, taky díky tomu, že jsem si mohla přečíst podobný příběh, ikdyž ty to máš podle mě ještě horší, tím, že tam nemáš nikoho, já aspon taťku. a mohla se svěřit děkuji ti 
méně než
10 příspěvků
Alya: Snažím se jeho keců si nevšímat a nepřipouštět si to, akorát já jsem dost cíťa, takže někdy nad tím trochu přemýšlím.. Jinak moc děkuji, dodalo mi to odvahu a trochu sebevědomí, že se díky tomu mohu poučit a nepokračovat v jejich chybách, přeci jen jsem mladá, mám život před sebou..Děkuji!
méně než
10 příspěvků
Thien: Přesně tak, pokud máma pije a má nějaké problémy, je to vlastně její věc, kterou sice ovlivňuje lidi kolem sebe, ale to neznamená, že jí to omlouvá.. A věř, že tohle tě jenom posílí, protože sis prošla tím čím mnoho lidí ne. Jednou bude líp, mnohem líp..
Já děkuji! Nechci aby to vyznělo hnusně, ale tím, že někdo má podobné zkušenosti se necítím tak sama. Že kolem mě jsou lidé, kteří to dokáží a já můžu taky!
