Stát se křesťankou kvůli velké zamilovanosti?

To Jahoda888: Pokud to tak cítíš, že by to bylo pro tebe nejlepší, tak to tak udělej. Ale raději to nech spíš plynout a uvidíš, co se z toho vyvine. Rozhodně to nedělej násilně a unáhleně. Vůbec nejhorší je rozhodovat se podle někoho, ať už vysloveně na jeho přání, nebo že by to tak asi chtěl. Jsou to všechno oklepané fráze, ale bezpochyby na nich něco je.
Navíc jsi ještě hodně mladičká a leccos se může změnit, třebas už teď je všechno jinak. Jestli tedy chceš radu: nehrotit to a nechat to plynout a počkat, co se z toho všeho vyvine.

A s tím milováním až po svatbě, jak se to tady řešilo... Myslím, že to by bylo na kapitolu samu pro sebe. Jsou křesťané, kteří na to skočí hned, jsou nevěřící, kteří to berou vážněji. Někdy může ono křesťanské "až po svatbě" sloužit jako určitá schovka, maska, jak zakrýt nějaký problém v této oblasti. Neříkám, že člověk nemůže mít jednoho partnera celý život, to určitě může, ale pohlavní styk není až tak malá součást vztahu, která by v případě neúspěchu nemohla všechno pokazit. Tím myslím, když se zjistí až po svatbě (a v křesťanství rozvod jako takový není), že to prostě neklape... Člověk má v sobě přirozený pud rozmnožovat se a pokud není plně uspokojen, je to zdrojem řady problémů. Vztah je asi jako takové puzzle a milování je jeden dílek. Když chybí, nebo je nějaký "špatný", nikdy z toho nebude plnohodnotný obrázek.

//Ta ochrana proti spamu je strašná, člověk nemůže psát, tak jak mu zobák narostl, protože je to prý "spam". Hrůza!//

Kvůli lásce je dovoleno vše, klidně si to vyzkoušej, jdi s ním do toho kostela, vždycky můžeš přestat, pamatuju si, že jsme v 17 taky jen z recese chodili do kostela, líbilo se nám, jak tam zpívali. Být věřící, na tom nění nic špatného, každý, když mu teče do bot vyřkl aspoň jednou větu - pane bože pomoz mi.

já tam chodím taky ráda, přestože nejsem věřící...ale líbí se mi to ticho a chlad a ta atmosféra. I když to ve mě vyvolává i takové podivné tajemno. A z křížů mám divný pocit....když jsem byla malá, tak jsem jezdila k babičce a ta tam měla v chodbě veliký kříž a na něm přibitého ježíše a vím, že jsem z toho vždycky měla hrozný strach a bála se kolem chodit. A dodneška mi tyto symboly nějak nedělají dobře, nevím vlastně proč. Takže je dobrý nápad si to zkusit, co to v tobě vyvolá a jaké pocity z toho budeš mít. Já má na jednu stranu příjemné, na druhou stranu mi tam něco vadí.

Hlavně vždycky nejvíce průšvihů bývá v církvi Stačí Polsko, které je hodně náboženské a každou chvíli prosákne nějaký skandál o znásilňování apod. Takže ono to všechno není tak, jak se tvrdí

Problém je v tom, že to až tak středověký bludy nejsou. Třeba to dogma o neposkvrněném početí Marie bylo přijato v v roce 1854, dogma o nanebevzetí dokonce až roku 1950. A problém je v tom, že křesťanství ani zdaleka nevychází jen z bible, ale právě z řady koncilů a prohlášení církevních představitelů.
Nevím no. Pro mě je církev organizace, která se v tom středověku zapomněla (i přes řadu snah ji aktualizovat).

Kralický překlad bible mluví o samcoložnících. V novém překladu to nenajdeš.

Tohle je moc důležitá věta!
Překlady se od chápání hebrejů a řeků výrazně liší. Např. to, co my chápeme jako příkaz, oni chápou jako doporučení, nebo co vnímáme jako komplexní zákaz něčeho, tak u původních výkladů se to vztahuje jen k určíté situaci či události.

Proč by měli mít křesťané problém s homosexuály? Nejspíš proto, že ta slavná Bible homosexuály natvrdo odsuzuje Jasně, křesťani nemusí ještě bez kritiky přijímat cokoliv je v Bibli psáno, ale předpokládám, že pokud uctívají Bibli jako knihu od Boha, asi se s tímtó faktem musí nějak vyrovnat. Co tedy křesťan udělá? Řekne, že veškeré články o homosexuálech nejsou od Boha a je to lež? hm...ještě že nejsem věřící

Já jsem na tebe vůbec nereagovala.

ja sem věřící a za exota nejsem prostě mě lidi mají rádi takovou jaká jsem...a záleží jen na tobě mě teda nezajíma co si lidi o mě myslej...naopak furt říkají že ze mě něco vyzařuje atd...

Milá Jahodo, sice už uplynul skoro rok od doby, co jsi psala svůj první příspěvek a leccos se možná změnilo, přesto bych ráda napsala vlastní názor.
1) Rozhodně se nemusíš stávat ihned křesťankou, aby jsi upoutala jeho pozornost. Stačí navázat přátelství - začít si s ním povídat ve škole, postupem času třeba někam vyrazit (do kina, na výlet na kolech...) zkrátka se trochu sblížit. Taky s ním můžeš zavést rozhovor na víru, jak to cítí a prožívá on, jak ty... Může tě doprovázet na tvé cestě k poznání Boha, církve; ukázat ti modlitbu - komunikaci mezi tebou a Kristem, samotným Bohem, svatými...
2) Co se týče sexu, já zastávám názor, že patří do manželství, ale je neskutečně těžké to vydržet. V dnešní době je populární tvrzení, že člověk musí vyzkoušet více sexuálních partnerů, aby mohl oddělit zrna od plev - rozdělit je na ty, se kterými mu to v posteli vyhovuje, a se kterými ne. Ale člověk přece není jako boty, které lze zkoušet a označit jako vyhovující nebo naopak. Podle mě se má sexualita rozvíjet v manželství, partneři se mají navzájem tělesně poznávat a společně objevovat, co je jim příjemné... zkrátka společně růst.
3) A na závěr bych ještě ráda něco poznamenala k vnímání křesťanů dnešní společností. Pokud si představíte, že typická křesťanka chodí nevýrazně oblékaná, nelíčí se, nohy si nikdy neholila, je to netýkavka a manželský sex přetrpí jen kvůli tomu, aby mohla mít dítě, tak se obrovsky pletete. A typický křesťan, který nepije a nekouří, nemasturbuje a nedívá se na porno, je taky trošku vybájený. I křesťané jsou stále normální lidé, kteří mají sexualitu a dopouštějí se hříchů. Každý má právo zhřešit, dopustit se omylu, ale zároveň povinnost litovat. I sám Ježíš prohlásil, že daleko lepším člověkem je kající se hříšník, nežli ten, co se pyšní svou bezúhonností.
Toliko mých slov, teď pište Vy!