Náš vztah
S přítelem jsme spolu rok. Někomu se to možná bude zdát jako nic, pro mě to byl nejintenzivněji prožitý vztah plný lásky a porozumění. Zpočátku jsem byla já ta, která se do vztahu bála jít. Přítel to nevzdal a bojoval, věděla jsem, že je do mě zamilovaný.
Kde je chyba
On byl vždy napřed a já ta, co si není vlastně úplně jistá. Tolik lidí mi už ublížilo. Poslední rok byl tak krásný. Poprvé v životě jsem měla pocit - že to je ON. Máme stejné představy o životě, stejné hodnoty, rozumíme si. Takhle šťastná jsem už dlouho nebyla.
Po asi 9 měsících jsem si všimla, že mi přítel přestal říkat, že mě miluje - sám od sebe. Také začal vyzdvihovat moje nedostatky, což se mi nelíbilo a dala jsem to velmi jasně najevo. Vždy to byl pro mě člověk, který mi uměl zvednout sebevědomí, dodat odvahu a pocit, že jsem krásná. Najednou jakoby mě už tak neviděl...
Došlo to do bodu, kdy poslední dva týdny byl přítel hodně odtažitý. Nechtěl mi říct co se děje, dokud jsem ho nepřesvědčila. Řekl mi, že je poslední dva týdny zmatený. Že mě má moc rád, váží si toho co dělám a jaká jsem, ale že neví, jestli mě miluje. Pere se to v něm a neví, co s tím.
Řekla jsem mu, že je mi to líto, že to takhle cítí, ale že mít rád mi prostě nestačí. Z minulosti vím, že když má přítel špatné období, hodně se to promítá do vztahu. On teď vlastně ani neví, jestli je to tím, co se mu děje nebo jestli mě skutečně má jen rád nebo miluje nebo ne. Je zmatený.
Pro mě to ale bylo jako kudla do srdce. Najednou zjistit, že partner, s kterým jste si představovali život, možná není ten pravý. A nebo ano? Jak se teď zachovat? Brát to jako konec vztahu a ukončit to nebo si o tom promluvit? Dát mu volnost? Co byste na mém místě dělali vy?
Poslat SZ
