Kamarádky se přestaly ozývat poté, co zjistily, že jsem těhotná

Třeba jo. U Ireny to tak asi bude, je pořád zavalená prací. Andrea ale naštvaná je, když o tom mluvila i se svojí mámou.
Ona na mě občas byla naštvaná z pro mě nepochopitelných důvodů, třeba když jsme se měly po dlouhé době konečně vidět společně s dalšími jejími přáteli, začátek naplánovala na půl osmou. Já jsem jí psala, že jsem do půl osmé v práci, na místo jsem dorazila po osmé a ona tam už nebyla, ostatní říkali, že má na další den ohlášenou kontrolu z finančáku a musela už odejít. Tak jsem to vzala, že se holt nedá nic dělat a že se uvidíme příště. Ona mi potom rozhořčeně psala, že jsem zase přišla pozdě a že kvůli tomu jsme se neviděly...
Nebo jsem jindy iniciovala setkání, Andrea nám oběma (i Ireně) říkala, že je nemocná a následující den nejspíš nebude moct jít, abychom s ní nepočítaly a že to necháme na neděli, že to už snad bude fit. Následující den jsem měla půl dne vybitý mobil, Andrea psala, že už je jí líp a že můžeme vyrazit, ale já jsem to nečetla a ozvala jsem se až večer, kdy jsem dala telefon nabíjet a zprávu jsem si přečetla. No a ona to hrozně těžce nesla, že jsem se jí neozvala zpátky, skoro brečela. Přitom sama říkala, že počítá s nedělí..
Tak se obávám, že to teď taky nese špatně, ale ani by mě nenapadlo, že je naštvaná, že jsme to nejdřív dali na FB, až když mi naši říkali, že mluvili s její mámou. Mně by na tom totiž nic divného nepřipadalo. Bylo by mi jasné, že když mi o tom kamarádka neřekla dřív, asi k tomu nějaký důvod měla. A bylo by mi fuk, jak jsem se to dozvěděla. A jako první věc bych jí zavolala a pogratulovala, jak to ostatně udělalo pár dalších kamarádek a příbuzných... Opravdu nevidím důvod, proč se urážet.

Mrzí mě, že to, že jsme se míň vídaly, byla moje vina - studovala jsem při práci a toho času prostě při nejlepší vůli moc nebylo. Proto se od té doby snažím setkání iniciovat já, ale to zase kamarádky třeba mají jiný program. Byla bych fakt nerada, kdyby tohle přátelství nevydrželo dál, když už vydrželo 25 let... Když některá z nás měla nějaký problém, stalo se něco v rodině nebo ve vztahu, vždycky měla oporu.

Ty jsi s tím nějak rychle hotová. To se ti nikdy nestalo nějaké nedorozumění? Že se lidé jen špatně pochopí a prosté vysvětlení úplně stačí k vyřešení nepříjemné situace?

Ony navíc nejsou ublížené, že je těhotná, ale že nejspíš proto, že jim to neřekla osobně, ale dozvěděly se to příspěvkem na FB jejího partnera, což je rozdíl, kdyžtak si to tu přečti pečlivěji.

Vždyť si to ani se zakladatelkou takhle nevysvětlily. Představ si situaci z druhé strany kamarádky. Chce otěhotnět, nejde to, sama se tím trápí tak, že je jí nepříjemné se na cizí dítě vůbec podívat, a to, že její velmi blízká kamarádka je těhotná, se dozví z FB. To, že, jak píšeš, jí to zakladatelka nestihla říct dřív, ona neví! Jak by to mohla vědět, že to nestihla, když jí zakladatelka tenhle fakt neřekla. Prostě to obě kamarádky nejspíš vnímají tak, že se na ně zakladatelka vykašlala jim to říct osobně. A samozřejmě že asi i zafungovala drbárna ve stylu, že se v tomto pocitu obě kámošky ještě podpořily.

Nesvalovala bych vinu na jednu nebo druhou stranu, určitě obě mohly něco udělat lépe.

Pokud by mi na tom přátelství záleželo, prostě bych se to snažila si vysvětlit, vždyť je to jednoduché

Naprosto souhlasím a při čtení prvních několika komentářů jsem si říkala, že jsem snad úplně mimo, když tvé kamarádky naopak vůbec nechápu. To, že jsi těhotná a bojíš se jim to říct, už samo o sobě ukazuje na to, že to s vaším kamarádstvím nebude tak úplně v pořádku. Ony, pokud jsou to orpavdové přítelkyně, mají mít radost a vyjádřit ti podporu, i pokud samy zatím dítě nemají a touží po něm. A hrát si na uražené po uveřejnění fotky na FB, to už je vůbec kategorie základní škola, řekla bych tak první stupeň.

A ?
Moje nejlepší kamarádka by reagovala tak, že by mi okamžitě zavolala a pogratulovala a zeptala by se na moje zdraví. Jestli se to dozvěděla ode mne nebo v místním rozhlase, to by rozhodně neřešila, to jsem si jistá. Je to totiž holka, za kterou bych dala ruku do ohně, že mi přeje jen to dobré a nic mi nezávidí. Známe se od malička a máme se moc rády..
Já rozumím, jak to myslíš, ale pokud jí to nepřeje a je uražená z naprosto malicherného důvodu (což zjištění přes FB bezesporu je, to mi nevymluvíš), tak to není nejlepší kamarádka, ale jen dobrá známá. Není přece důležité, JAK se to dozvěděla, ale CO se dozvěděla: že je kámoška těhotná a to je radostná novina. Teda aspoň pro toho, kdo druhému nezávidí a přeje mu jen to dobré.. Pokud tyhle pocity nedokáže kamarádka ovládnout, je to její problém, ne chyba té těhotné.. Zakladatelka může říct jen: Promiň, chtěla jsem Ti to říct dřív, ale, bohužel, nestihla jsem to. Tečka. Víc bych to na jejím místě neřešila...

Ano, souhlasím.

Taky souhlasím. Sama bych asi reagovala jinak, jak už jsem psala v někde výše, tak v takhle citlivých otázkách se snažím chápat druhou stranu, přecijen je to hodně osobní a intimní, ať už jde o těhotenství, rozchod, krizi, ztrátu zaměstnání nebo nemoc, je na každém, jak o takovéhle informaci bude komunikovat.

Na druhou stranu si myslím, že příčina byla taková, jak jsem psala, a prostě nic není černobílé Kamarádky reagují, jak reagují, asi k tomu mají svůj vlastní důvod, a já bych ještě zkusila udělat vstřícný krok.

Já kamarádky chápu.
Možná proto, že to vidím u ségry. Snaží se o miminko už pár let a pořád nic. Kdykoliv je nějaká její kamarádka těhotná tak jí pochopitelně gratuluje a upřímně jí přeje ať je vše v pořádku, ale je na ní prostě vidět, že jí to mrzí - to že ostatním to jde, ale jim ne.
Prostě je to asi forma obrany... je pro ně těžké vidět zakulacující se břicho, případně mimino v kočáru, tak se ti můžou chtít vyhýbat..

Co se oznámení týče. Facebookové oznamování je opravdu ubohé. Buď to říct osobně a nebo vůbec.
Já se o (pravděpodobném) těhotenství dozvěděla od kamarádky asi 8 hodin po styku se slovy "nějak nám to včera ujelo" Když si udělala test tak jsem byla informovaná dřív než tatínek a musím říct, že tohle je hrozně fajn pocit - vědět, že se mi s takovou novinou svěří takhle brzo. Asi by mě to taky mrzelo (obzvlášť od téhle kamarádky), kdybych se to dozvěděla s dalšíma sto lidma, který třeba několik let neviděla.

Jinak ale souhlasím s názorem od VeronikaEma. Hodně kamarádek jsem po jejich otěhotnění ztratila, protože jako anti-nadšence do dětí mě jednoduše nebavilo poslouchat jak jim "fazolka krásně roste", jak jde na UTZ kde "konečně uvidí pinďu nebo pipinku", jak musí koupit tyhle dupačky "protože jsou tak sladký", a jak je povznášející pocit být "těhu" Lidem se prostě mění priority. Je to pochopitelné.
Mám to štěstí, že tahle holka zůstala normální i přesto, že už je v polovině těhotenství. Doufám jenom že jí to zůstane a pořád se budeme moct normálně bavit

Jediné co můžeš udělat je asi fakt zvednou telefon, nebo možná spíš zazvonit u nich doma a osobně to zkusit urovnat. Buď budou chtít nebo ne.
A jinak ti gratuluji

Třeba já osobně bych měla s těhotnou kamarádkou nejspíš problém, protože těhotný, hlavně prvorodičky, řeší prkotiny a kraviny furt dokola. Byla jsem stejná, takže vím, že těhotenský hormony dokážou člověka úplně vymlet. Pokud si dvě kámošky těhotný, nebo s dětma můžou společně pokecat o prdíkách, hovňouskách, pribiňákách a úvazech šátků na nošení, tak je to ok, ale pro normální lidi je to opruz.
Za druhé pokud jste se viděly naposledy někdy v září, tak to s tím kamarádstvím zase tak žhavý nebude. Oni možná neví, jak mají na situaci reagovat, nebo prostě jenom mají svých starostí dost a ty to zbytečně řešíš.

Evidentně tě to hodně trápí a chápu,že ses chtěla vypovídta, zjistit názory a ujistit se,že jsi neudělala nic špatně....To ale musíš zjistit u kamarádek. Já bych je navštívila osobně být na tvém místě jinak budeš dále do kola řešit proč se neozývají apod.

Sice chápu,že ses o dítě bála nechtěla nikomu nic říkat v začátcích ale v úvodu píšeš,že jste nejlepší kamarádky 25 let, jste si oporou apod....Pak bych ale čekala,že těhotenství s nimi budeš chtít prožívat od začátku.

Kdybych měla nejlepší kamarádku tak bych s ní asi chtěla prožívat své těhotenství od samého začátku...A samozřejmě i naopak...I já bych byla ráda kdyby se dotyčná svěřila a věřila mi...byla by to pro mě pocta,že takovou důležitou událost chce sdílet se mnou od samého začátku...Prostě komu by se měla žena svěřit (pokud tedy chce - záleží na povaze), povyprávět dojmy, obavy, pocity než nejlepší kamaráce (jistě,že i otci a partnerovi/manželovi)....ale chápete jak to myslím...
Ať už se to dozvěděly jakkoli tak bych čekala reakci,gratulaci...ale ne ignoraci...
Možná se znáte od dětství ale určitě nejste nejlepší kámarádky (možná dříve) ale prostě jen kamarádky co se občas sejdou...

Proč proboha. Mám pocit, že dnes nikdo nedokáže být sám se sebou 5 sekund, aniž by vše nesdílel.
Je krásné být těhotná a vědět to jenom sama. Má to i jméno- sladké tajemství.
Ukazuje se, že je pravda, že v štěstí poznáš přítele, ne v nouzi. V nouzi Tě plácá po zádech kdekdo.

Me by to teda taky mrzelo na miste tvych kamaradek.

Mně přijde, že to kamarádství nebylo nijak žhave a pokračovalo by podobně, ale protože jsi těhotná, tak si tu vlažnost vztahuješ k tomu těhotenství.

Kdybys těhotná nebyla, taky by ti přišlo, že se scházíte meně? Nevypadaly jste, že si denně voláte a každý měsíc mate damskou jízdu.

Byly jsme předběžně domluvené na další víkend po zrušené dámské jízdě. Ale v týdnu jsem zveřejnila tu fotku a na víkend se obě vymluvily a nic dalšího od té doby nenavrhly, jak to bývalo zvykem... Tak nevím.

a jak často jste se vídávaly předtím?

možná jím příjde, že se chceš sejít jen proto, že jsi těhotná a jinak bys nic neorganizovala.

Já měla zase opačný problém. S těhotnou kamarádkou jsem se kámošit chtěla, ale ona na mě neměla čas. No, možná, že v tom ani není těhotenství, ale už se s kamarádkami taky nestýkáme (je mi lehce mín než tobě) jako dřív. Každý je utahaný z práce, z domácnosti, partner.. Takže bych tomu dala ještě šanci a zavolala jim. (já osobně bych teda nehrotila, že se to dozvím z FB... Jako mám důležitější starosti) Na druhou stranu holky chápu a i když máš radost, moc bych o tom nemluvila. Musí to pro ně být těžké, i když ti snad přejí.

Absolutní souhlas...taky nechápu, za co by ses jako měla omlouvat, proboha! Já osobně bych jako první věc pořádně vynadala manželovi, že to dal na FB. Na to jsem opravdu alergická.
Pro mě osobně je tohle téma více než citlivé, neb jsem si užila svoje a zatím se dítě nedaří (už skoro 2 roky), ale kdybych se měla přestat s přáteli, kteří mají děti/ jsou těhotné, tak jsem sama...nevím, proč když já osobně nemohu mít dítě, tak bych to automaticky neměla přát ostatním. Přej a bude ti přáno.
Já být tebou, na tyhle kamarádky se vykašlu. Najdi si lepší.