Jsem ve vztahu už dva roky, z toho rok spolu žijeme. Na začátku bylo to, že jsem hledala jen sex, chtěla jsem si užívat a můj současný přítel mě přitahoval, zároveň jsem si říkala, že jeho povaha mi nikdy nedovolí se zamilovat. Pak jsme spolu začali chodit, bydlet.. nebylo to nějaké pobláznění, spíš mi s ním bylo prostě fajn, chtěla jsem být v jeho blízkosti. Teď ale čím dál tím častěji vidím to, proč jsem si říkala, že spolu nikdy nebudeme (ty názory, povahu, hrubé chování), je mi s ním ale dobře, ale o rozchodu přemýšlím z mnoha důvodů. Nejvíce právě z toho, že nějak cítím, že to nemá budoucnost (i když nemůžu říct, že k němu nic necítím), spíš že s ním nechci děti atd.. Už jsem na tom tak, že panikařím při představě, že otěhotním nebo že mě požádá o ruku.. Mám za sebou náročnou gynekologickou operaci (už je to dávno) a doktor mi teď řekl, že bych se měla zamyslet, protože je možné, že budu mít problémy s otěhotněním a že do 25 je nejvyšší čas. Nevím co dělat... Odejít? Zůstat? Čekat? Když to vezmu tak, že se třeba za rok rozejdeme, pak budu třeba rok sama, ve 26 někoho najdu, než se pořádně seznámíme 27, jsem minimálně na 29? Vím, že mi asi nikdo neřekne, co dělat, ale jaké jsou vaše názory? Dal vám třeba doktor nějaké takové "ultimátum" v okamžiku, kdy jste nevěděli vůbec co bude? Děkuji.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Je mi 24 a biologické hodiny tikají.. co se vztahem?
Poslat SZ
Galerie obrázků
Já ti k tomu řeknu pouze asi jednu věc - i mně gynekolog řekl, že nad dětma mám začít přemýšlet, protože pak to nemusí jít. Řekl mi to někdy ve 22 letech, teď je mi téměř 28 a rozhodně se z toho nehroutím. Než si rychle udělat dítě s někým, s kým to tak nějak nevidím, to radši podstoupím to riziko, že to později půjde třeba hůř, ale stejně si myslím, že je zbytečné to řešit, ono si to to tělo nějak zařídí, prostě to buď půjde nebo nepůjde.
Každopádně s přítelem budoucnost neplánuješ tak jako tak, takže být tebou se s ním rozejdu, uplně zbytečná ztráta času pro vás pro oba.
Nechápu proč si ve vztahu s někým, s kým tu budoucnost neplánuješ... Chceš děti, ale ne s ním - no tak to máš jasnou odpověď na svůj problém... ztrácíš tím nejen svůj čas... 
Odejít? Zůstat? Čekat? Když to vezmu tak, že se třeba za rok rozejdeme, pak budu třeba rok sama, ve 26 někoho najdu, než se pořádně seznámíme 27, jsem minimálně na 29?
Tak se s ním rozejdi hned, ušetříš rok a mimochodem, takhle si to rozhodně nerozpočitávej, nikdy nevíš co tě potká a jak se to nakonec všechno semele ..
Takovým proroctvím od doktorů zásadně nevěřím, to bych vůbec nebrala v úvahu. On vůbec nemůže vědět co bude a nebude, takových už bylo co jim doktoři tvrdili s absolutní jistotou např. že jsou neplodní oni se nechránili a bum těhotenství, fakt bych to brala s rezervou. Zato bych ukončila nefunkční vztah, nechápu proč v něm setrváváš. Děti měj až se na to budeš cítit.
To mi připomíná moje deníčky jak já ti rozumím! Sama jsem šílela, chtěla jsem dítě, rodinu, manžela atd. ale s minulým přítelem to nemělo budoucnost. Už jsem to věděla delší dobu, ale nechtěla jsem bejt sama, proto jsem zůstávala v naprosto afunkčním vztahu. Pak jsem ale sebrala odvahu a řekla si, že to vyzkouším sama a přítele jsem opustila, protože u něho bych se nedočkala ničeho. Vztah jsem si našla prakticky hned a teď mám tak skvělýho chlapa, že bych si nejradši nafackovala za to, že jsem měla s ex choutky na dítě!! Ten měl problém se postarat sám o sebe a ne tak o mě a o rodinu! Jak já děkuju Bohu, že jsem to s ním nenechala zajít tak daleko. Takže ti radím se zamyslet nad prioritama.
P.S. Moji ségře prorokoval gynekolog 15% šanci na otěhotnění. Její snoubenec nemá jednu kouli. A hádej co! Budu teta Takže klid 
Je mi 24 a biologické hodiny tikají..
Nevím co tě doktor straší , ale je to dost podivný , když v dnešní době rodí každá 3 ve věku 40 let a úplně bez problémů.Pořizovat si děti jen na základě nějakých "hypotéz" a ještě k tomu v nefunkčním vztahu je víc než hazard. Ale tak , každý svého štěstí strůjce....
Cituji mikkýsek: Nevím co tě doktor straší , ale je to dost podivný , když v dnešní době rodí každá 3 ve věku 40 let a úplně bez problémů
Dost těch ženských co rodí až kolem 40. roku má za sebou třeba x samovolných potratů nebo se jedná o umělé oplodnění, ony se s tím většinou moc nechlubí když tomu tak je. Samozřejmě je dost velké % těch, které si ten věk vyberou (já nebudu výjimka), ale stejně tak je nás hodně, co mají určité zdravotní problémy, které sebou nesou to riziko, že otěhotnění může být pracnější, případně pak donošení plodu.
Ve 24 letech ti tikají biologické hodiny...? No, jsem ve stejném věku, chlapa nemám a i kdybych měla mít první dítě až ve 30ti, tak se z toho hroutit nebudu, všechno má svůj čas a všechno přijde tak, jak má. Pokud ti současný přítel nevyhovuje, prostě se s ním rozejdi
"Když to vezmu tak, že se třeba za rok rozejdeme, pak budu třeba rok sama, ve 26 někoho najdu, než se pořádně seznámíme 27, jsem minimálně na 29?"
- promiň, tyhle hypotézy jsou směšný... Je ti 24, jsi v nejlepším věku, nějakýho fajn chlapa můžeš potkat za rok, nebo taky za dva měsíce, to nikdy nevíš, ale podle mě máš na děti ještě spoustu času i přes prognózy tvýho gynekologa, a zůstávat kvůli tomuhle v nefunčkním vztahu, aby ti měl kdo udělat děti, mi přijde fakt na hlavu Btw, on má hrubé chování a tobě je s ním přesto dobře? To mi přijde taky přinejmenším zvláštní Nicméně, jsi s ním dva roky, za tu dobu se moc asi nezměnilo, tak pochybuju, že se něco změní za rok.
Máte rozdílné povahy, neshodnete se v názorech, má hrubé chování (konkrétně to ypadá jak, prosím), nedovedeš si s ním představit budoucnost, chceš děti ale ne s ním... ale přesto se s ním nerozejdeš, protože "je ti s ním dobře"... hmm, tady bude asi každá rada drahá 
V 19 mě doktoři strašili možnými následky. Měla jsem zánět vaječníku (první a prozatím poslední) a našli mi tam dermoid. Strašili mě, že když se to nevyléčí, když to zanedbám tak je možné, že budu mít problémy s otěhotněním, ještě víc s následným donošením a že by bylo rozumné si dítě pořídit co nejdřív.. No... v té době jsem přítele měla, ale směřovalo to ke konci, takže mě myšlenka "pořídím si dítě teď co když to dýl nepůjde" ve snu nenapadla. Radši risknu, že nebudu mít dítě než abych ho měla s bl*em. Věřím, že pokud člověk má mít dítě, tak se to dříve či později prostě povede.
