Přítel si myslí, že teď už může vše.

Jsme spolu s nynějším přítelem cca rok.
(Už jsem psala nedávno i deníček v souvislosti s bývalým přítelem, ale to už mám naštěstí vyřešené.)
Život by byl ovšem nejspíš nudný, kdyby mi do něj nevkročil nějaký další problém.
Máme se spolu za nedlouho stěhovat ze starého bytu do krásného, malého a vysněného. Vzhledem k tomu, že přítel přišel o práci a nebyl schopen mi přispět na bydlení a já měla našetřené peníze bokem na kauci a vše potřebné k tomu, abychom se mohli zabydlet, pokryla jsem alespoň veškeré důležité věci, jako je nemalá kauce, vybavení apod., takže dost věcí a asi si umíte představit, kolik peněz jsem přibližně pustila. Přítel mi samozřejmě slíbil, že hned jak to bude mít, mi vše vrátí, jelikož jsem za něj zaplatila i nájem - jednoduše jsme "nejeli půl na půl" , jinak to teď ani nešlo. Jenomže od dne, kdy jsem podepsala smlouvu na byt, s tím utratila i veškeré svoje úspory, se ke mě přítel začal chovat poněkud jinak. Mám pocit, že si je jistý v tom, že bych sama byt neutáhla, jelikož je nájem dost vysoký (což je také pravda, nejsem schopná tolik vydělat) a že z toho bytu nejde jen tak lehce vycouvat, a tak se ke mě začal chovat poněkud hrdě, povrchně, samozřejmě, lhostejně. Do téhle chvíle jsem totiž bydlela já u něj a mohla se kdykoliv sbalit a vypadnout, opustit ho, ale teď se strany otočily. Začal mi najednou vyčítat spoustu starých, dávno zapomenutých věcí, chyb, které jsem ve vztahu udělala. Přestal poslouchat, vnímat a respektovat věci, které ví, že mi vadí a přijde mi, že je naopak začal dělat o to víc, aby jak mě, tak sobě dal najevo, že on se ode mě může kdykoliv odstěhovat a já budu v p.deli, jelikož budu muset byt pustit a zůstanu na vše sama. Cítím a vidím, že přestal mít úplně strach z toho, že by o mě mohl přijít, když už jsem do našeho budoucího bydlení vložila tolik peněz a úsilí. Už si mě ani tolik nevšimne, radši jde na pivo s kamarády, někam posedět a na veřejnosti se ke mě poslední dny už také moc hezky nechová, spíš mám pocit, že mnou opovrhuje. Má prostě pocit, že mě má naprosto jistou a že nejen ve mě má naprostou jistotu, ale i v bydlení a žije v tom, že bez něj bych to nyní nepřežila a musela se někam odstěhovat, nebo shánět nějakého spolubydlícího. Má absolutně všechno na háku. Dokonce, když se hádáme, zkouší různé trapné věty, jako ,,Ok, tak můžeš jít do bytu bydlet sama, jestli ti něco vadí, já si něco najdu s kámošem, mě to problém nedělá." (protože ví, že tam jen tak sama jít nemůžu). V tu chvíli se já cítím absolutně bezmocná, jelikož bezmocná opravdu jsem. Vůbec nevím, jak mám jeho chování řešit a usměrnit. Jeho nemá v podstatě co ohrozit, za to mě ano. Krom toho, kdyby se něco takového stalo (počítám se vším), dluží mi spoustu peněz...
Jsem ve fázi, kdy dost váhám nad tím, zda jsem neudělala obrovskou chybu, že jsem nepočkala, až na to bude mít peníze i on. Že jsem byla hloupá a chtěla to nejlepší pro nás oba - ačkoliv to jeho nestálo vůbec nic a já tím sama sebe akorát zahrabala. Měla jsem si peníze schovat a myslet jen a jen na sebe, jenomže já taková nejsem a vše si to uvědomím až později. Hlavně bych to od něj vůbec nečekala. Teď už je na to ovšem hodně pozdě a já vůbec nevím, jak mám tohle řešit, popřípadě, kde najít něco, čeho by se mohl bát, co by ho v téhle chvíli ohrožovalo, aby na své chování dojel a nedovoloval si a necítil se tak moc na koni, něco, čím bych ho odzbrojila. Jsem z jeho změny chování a celkovému přístupu k celé té věci a ke mě samotné, dost špatná a nešťastná. Jsem nejspíš naivní a čekala jsem z jeho strany na oplátku něco úplně jiného. Dost mi tohle všechno sráží sebevědomí a vůbec nevím, co s tím.. Budu ráda za jakoukoliv radu a názor, samotnou mě totiž vůbec nic nenapadá.
Předem mockrát děkuji.