Seznamování s novými lidmi

začalo to betakarotenem (teda jestli se nepletu).

To je taky pravda!

Ale já jsem taky plachá. Na podobné kurzy chodí různí lidé a taky se třeba cítí sami... Dodnes mě třeba mrzí, že jsem nedochodila taneční kurs, kde jsme se s holkama nasmály až mě bolela bránice a nebo že jsem si nestihla s nimi vyměnit kontakty. Já pak řešila rozchod s přítelem a na lekce jsem dál už neměla náladu kvůli plačtivému období. Přitom to zpětně vidím jako blbost, že jsem chodit přestala. Teď momentálně bydlím na vesnici a velmi těžko budu na něco podobného chodit. Tak zas až se třeba přemístím do Prahy.
Upírku , a v práci nic, žádní zájmu hodní lidé...?

aaaaach...přesně přesně

no ja v Praze ČZU

Já v Olomouci.

Já taky Praha - koukám, že nás tady je docela dost

Jsme malá firma o 7 lidech (a to i s vedením ), z nichž nikdo kromě mne není mladší 30ti let... Takže tam máme spíš kolegiální vztahy

Asi máš pravdu, měla bych se rozhoupat a někam se přihlásit.. jen sebrat tu prvotní odvahu

Zaměř se na to, co Tě baví nebo chceš zlepšit...

Už jsem o tom začala přemýšlet - napadlo mě, že bych zkusila najít nějaký výtvarný kurz, nebo cvičení, protože bych ráda něco trochu udělala se svou postavou.

Holky díky za dodání odvahy. Doufám, že to zase neskončí jen u plánů a brzo sem napíšu, že jsem se přihlásila tam a tam a že jsem tam potkala spoustu skvělých lidí

Reaguji na actiongirl:

Možná bych zkusila začít chodit na nějaký kurz, zájmovou činnost, sportovní kroužek. Zkrátka, chodit někde, kde se pohybuje více lidí najednou, pokud Ti to Tvé časové možnosti dovolí.

Ahoj, přidávám se do party neseznamovatelných lidí... Od mala jsem neuměla zapadnout do kolektivu, kurzy a podobně mi moc nepomohly, protože i tam jsem se cítila mimo. Vždycky jsem záviděla těm, kteří potkají cizí lidi a jsou schopní se bavit a hned utvářet kamarádství. Já se stydím a hlavně těžko si k lidem vytvářím důvěru a bližší vztah obecně. Taky jsem se už několikrát v lidech zklamala a to mojí nedůvěru jen utvrzuje. Třeba v práci se známe celkem dobře, ale pro mě jsou to všechno jen takové povrchní vztahy, moc se nikomu nesvěřuji, jen s běžnými věcmi na kterých mi prakticky nezáleží. V podstatě mám jen takové známé a ta možnost svěřit se, probrat problémy, to mi fakt chybí. Jenže už fakt nevím kde hledat a jak najít. No přítele také nemám (ze stejného důvodu) a někdy mám pocit, že se tenhle stav nikdy nezmění...

Reaguji na Evelynka: Ahoj:, no já jsem na tom dost podobně. Jsem introvertní povaha, taky dost nedůvěřivá. Vždycky jsem měla spoustu známých, ale už dlouho ne opravdové kamarádky. Ještě před pár lety jsem měla asi 3 dobrý kámošky, ale časem to bylo jinak. Změnili jsme se, a teď už se při potkání spíš jenom pozdravíme a na nejvýš něco prohodíme. Každá jsme jiná a máme jiný zájmy. Mě je jasný, že se v dospívání a životem každý mění, spousta lidí z našeho okolí se vzdálí a přichází jiní. Myslím, že mám celkem dost známých, ale nemůžu říct, že mám opravdové přátele nebo kamarádku, které bych se svěřovala.Teď jsem na nové škole, je to tam sice supr (prostředí, učitelé), dokonce i spolužáci jsou v pohodě, ale i když tam jsou lidi, se kterýma se docela bavím, tak pořád cítím, že je to spíš neosobní nebo povrchní, jako by mezi náma byl odstup. Ještě před nedávnem, mě to tolik nevadilo, jsem spíš smotářskej typ, nepotřebuju kolem sebe lidi 24 hodin denně , ale teď mi to čím dál víc vadí....

Holky taky se hlásím, nejste v tom samy....celý týden jenom dojíždění na vysokou a tím to končí...kamarádky nikde, o víkendu nic.
Asi se každou chvíli z toho zblázním
Škoda že většina z vás je z Prahy....

dnes, 17:41:57 - Připojeno během spojování:
Problém s navazováním kontaktů

Nejsem introvert, ale ani nijak přehnaný extrovert. Mám ale problémy se seznamováním se s novými lidmi. Vždycky, když se seznamuji s někým novým, stydím se, naroste mi "knedlík v krku" a nedokážu nijak komunikovat. Jinak jsem ale ukecaná dost, ale před neznámými raději mlčím, mám totiž strach, abych neplácla nějakou blbost. Jenže to moje mlčení se jeví dost odtažitě. Vím o tom, ale nevím jak to změnit... Prosím, poraďte

Moc ráda bych ti poradila,ale mám ten samý problém.Je to hrozný pocit

Tak tohle mám taky. Chodím na VŠ, bydlím v Praze na koleji a po třech letech tady? Staří kamarádi se pomalu změnili v "známé" a noví nepřibyli. A to miluji společnost, akce, zábavu. Akorát se mi často stává, že prostě do kolektivu nezapadnu, cítím se v něm nepřirozeně a ostatním musim připadat hrozně divná. Zrovna dneska mám pěknou depku ze své samoty, ráda bych byla obklopena pohodovýma lidma, ale bohužel nikdo není na skladě ((

Já bydlím 4 měsíce v Praze, kde studuju VŠ a taky tu skoro nikoho neznám, takže ani nikam nechodím... Navíc jsem v Praze nastoupila až do druhého ročníku, takže jsem přišla do třídy, kde už se všichni znali a už měli vytvořené skupinky.
Nebydlím na koleji, ale v bytě a se spolubydlícími se skoro vůbec nepotkávám, takže ani ti mi moc nepomůžou v rozkoukávání.
Doufám, že se to časem zlepší a že si tu Prahu začnu víc užívat