Jak po rozchodu s přítelem bydlet sama? A jak začít znova?

Ahoj to mě mrzí, ale ber to tak, že jste prostě neměli být spolu. Zradil tě, odešel, lhal ti, sliboval a ty potřebuješ muže činu. Všechno to chce čas a hlavně na svého ex zkus nemyslet. Zájmů je spousta určitě musíš najít něco, co by tě bavilo. Co nějaký sport, kde bys mohla někoho potkat a ještě něco uděláš pro sebe a vyblbneš se tam?

Já tu samotu chápu, ale když se teď zaměříš sama na sebe a nebudeš se dívat na minulost, tak časem zjistíš, že je to třeba dobře, že jsi teď sama a to nejen v bytě a můžeš si odpočinout. On se časem určitě někdo nový ukáže. Hlavně neseď doma a nelituj se. To jsem udělala po jednom rozchodu a jak já se litovala a myslela si, že se ex vrátí, odmítala jsem schůzky s jinými muži a pak jsem se jednoho dne probrala a ťukala si na hlavu, že co jako dělám a jak jsem litovala toho času...

Přidám svou zkušenost ze života, protože mi to přijde jak přes kopírák. Něco podobného se mi stalo take...jen mi bylo 31let a s přítelem jsme spolu byli 6,5roku. Poslední rok to mezi námi uplně nefungovalo. Já bych se chtěla vdávat a mít děti až po svatbě, on by nejradši měl dítě bez svatby a závazku, na což já jsem přistoupit nechtěla. Jednoho dne přišel s tím,že se zakoukal do nějaké jiné. Já jsem si ze dne na den sbalila kufry a beze slova se odstěhovala. S dotyčnou se neznal ani půl roku a založil si s ní rodinu....Já jsem se po rozchodu odstěhovala na chvíli k rodičům a pak jsem si našla podnájem...první týden byl náročný, v novém byte a prostředí jsem se necítila dobře, nemohla jsem si zvyknout...ale jakmile jsem poznala okolí svého bytu, zvykla jsem si...řekla bych,že tak do měsíce to bylo bez problemů. Po rozchodu jsem hodně sportovala....chodila běhat, jezdila jsem s kamarádkou na kole na výlety, podnikala výlety s přáteli....vlastně na tu porozchodovou dobu docela ráda vzpomínám,protože se toho dělo hodně a já byla neustále v jednom kole. Asi půl roku po rozchodu jsem si našla tanečního partnera a začala s ním chodit do tanečních.....vlastně jsem po tom rozchodu začala dělat spoustu věcí,které jsem vždycky chtěla a z nějakého důvodu jsem je odkládala. Moje rada zní...pokud máš málo koníčků, zkus si nějaký nový najít....začni dělat něco, co jsi vždycky chtěla a z nějakého důvodu to odkládala...ať už proto,že to s Tebou nechtěl podnikat partner nebo jsi na to neměla čas. Určitě začni dělat věci, ze kterých jsi měla obavu nebo strach....zkrátka něco nového. Já si po rozchodu myslela,že to nepřežiju....že dál už nebudu fungovat a život nebude jako dřív. Ano, je to pravda, není to jako dřív, mě to sice něco vzalo,ale take mi to hodně věcí dalo. Určitě to není jednoduché,ale ber to tak,že Ti utíká čas a byla by škoda to jen tak proflákat kvůli tomu,že se s Tebou někdo rozešel. Já jsem si díky tomu našla i nové kamarády...a poznala spoustu nových lidí. Na samotu si v byte zvykneš velmi rychle a možná si pak budeš obtížně zvykat na někoho nového. Pokud Tě nebaví práce....začni hledat novou, protože začínáš se spoustou věcí uplně odznovu tak proč nezačít zrovna tímhle ? Ber to jako nový začátek pro Tvůj život, novou šanci zlepšit to, s čím jsi nebyla spokojená...včetně sebe.

Ahoj,děkuji za příspěvek.
Vím že máš pravdu a že se mám zaměřit na sebe,snažím se opravdu,ale moc to nejde.
Nějak se mi teď moc nic nedaří,i když na některé věci jsem hrdá třeba na to že jsem ten rozchod aspoň trochu zvládla(postavila se na vlastní nohy,za to jsem ex i vděčná.-))
Ale co stou samotou?co s volným časem?tak rada bych svůj čas někomu věnovala ale nějak není komu,koničky už hledám par let a nikdy u ničeho moc nevydržím.-(
Celý život jsem byla zvyklá bydlet s někým, a najednou sama nevím co mam dělat. Bydlím ve vedlejším městě tam kde pracuji,mam tady známe a přátele práci, ale přijde mi to tady tak strašně cizí a jsem tady sama nebo si tak připadám.A věřit znovu někomu muži?trochu problém,nevím jestli znovu budu někomu tak věřit.A muži,občas mě někdo někam pozve a i když třeba nakonec jdu nic necitím prostě nic.Jinak žiji bavím se ale jak přijdu domů a jsem sama tak nevím co se svým životem.Ten rozchod byla opravdu velká životní lekce .

To rozchod po dlouhé době bývá, zvlášť,když si člověk myslí,že s tímhle se konečně usadí napořád. Já jsem ze začátku večer pouštěla hudbu nebo nějaký film či serial,aby doma nebylo takové ticho. Nevím jak Ty,ale já v pracovní den přijdu domů kolem 19.00hod takže to je tak akorát udělat si večeři,poklidit, vyřídit nezbytné věci / třeba emaily a podobně / a skoro je čas jít spat. Nicméně přece své štěstí a dobrý pocit sama ze sebe nebudeš stavět na tom, zda máš chlapa nebo ne ?
Jinak bych se na rande s nějakými dalšími muži moc nehnala.....mě ze začátku nezajímal nikdo, spíš jsem chtěla mít kamarády nebo kamarády s výhodami,ale postupem častu se to změnilo a začala jsem chlapy vnímat jako případné partnery. Nicméně do ničeho se nenuť , nic se nesnaž uspěchat. Potřebuješ se nejdřív srovnat s rozchodem jako takovým a sama se sebou....dokud se to nestane, nebudeš schopná ani navázat nějaký další vztah. Potřebuješ si chvíli odpočinout a srovnat se.

Reaguji na Jannnie: Děkuji za tvou zkušenost,obdivuji tě že jsi to tak všechno zvládla,já jsem po rozchodu 7 měsíců,a i když teď vím že to tak mělo být, a že mě to někde hodně posunulo.Tak stejně se necitím dobře,i když dělám věci které jsem nedělala a jsem odvažnější a dost se bavím tak stejně to ještě bolí,nikdo zajimavy není na obzoru, a všude kole jen ty páry, a já si tak trochu připadám jako zoufalka

Samozřejmě že nechci své životní štěstí stavět na tom jestli mam chlapa,ale tak nějak abych byla šťastná musím mít pro koho žít, a to ted jaksi nemám.Chci se naučit žít pro sebe,ale moc mi to nejde a ještě ta samota k tomu mi v tom nepomáha jsem v depresi s toho. A taky mi přijde že už jsem dlouho po rozchodu a měla bych už být v poho.

Mně psycholožka říkala, že není neobvyklé, že se z rozchodu lidé dostávají třeba i dva roky, pokud to byl nějaký zásadní vztah. A co zkusit dělat něco pro druhé? To člověka opravdu naplňuje, když ví, že je užitečný. Firmy občas umožňují práci dobrovolníků. Nebo vím, že se může chodit do některých nemocnic nebo domů pro seniory. Jen tak si popovídat, nebo těm lidem něco přečíst, vzít je na procházku a tak...

Pořiď si kočku, nebo dvě Kočky jsou nejlepší lék na samotu.

žili jste spolu 3roky....7měsíců je poměrně krátká doba. A i kdyby nebyla...tak co ? Na to neexistuje žádné měřítko....někomu to trvá kratší dobu a někomu zase déle. To bych být Tebou vůbec nerešila. Opravdu se nauč žít pro sebe a sama se sebou....a rozhodně nebuď v depresi....vezmi si tolik času kolik potřebuješ,aby ses s tím rozchodem vyrovnala....ono bude lépe, uvidíš, jen pro to musíš něco udělat.
Jako zoufalka si nepřipadej, taky jsem si tak ze začátku připadala,ale přeci nejsi méněcenná jen proto,že druzí jsou spolu a Ty nikoho nemáš. Prostě jen čekáš na toho správného.

Řekla bych,že zrovna kočka vyřeší to, co zakladatelku trápí a dost často může být zvíře v podnájmu problem.

Ahoj, tak já jsem po rozchodu 14 dní. S přítelem jsme spolu byli skoro 4 roky, už měli zaplacenou zálohu na byt, který jsme kupovali, plánovali svatbu. Také jsem ho brala jako životního partnera, nejbližšího člověka, moje celá rodina ho už taky znala a byla na něj zvyklá a najednou je všemu konec. Ještě asi 2 týdny před rozchodem mi tvrdil, že si mě chce vzít, ať neodcházím no a najednou zase nevěděl co chce, nechtěl mě dál trápit (vyhýbal se mi, nechodil domů, úplně mě ignoroval a kašlal na mě, nevím proč). Tvrdí, že jinou nemá a ani nemám indicie, že by měl, ale samozřejmě může lhát. Já to mám o to složitější, že žiji v Praze a rodiče mám daleko na Moravě, takže jsem musela jít bydlet dočasně ke kamarádce. Taky je pro mě nejhorší ta samota. Roky jsem byla zvyklá žít s ním, ten život byl společný, myslela jsem, že je to napořád, což mi tvrdil i on před rozchodem, že se mnou chce zůstat napořád. No a tak se cítím hrozně sama a snažím se prostě nějak fungovat Ale náš rozchod byl ukázkový, ještě jsme se objali, řekli že se milujeme, ale že takhle dál fungovat nemůžeme ani jeden. Pár dní jsme ještě byli v kontaktu, teď už nechci. No a ačkoliv ho pořád miluju, beru to tak, jak je a říkám si, že třeba časem přijde někdo lepší

Reaguji na Llucie: To je mi moc líto co se ti stalo,ty první měsic je nejhorší,ale jak pochopíš že je konec, trochu tě to osvobodí aspoň umě to tak bylo.

Reaguji na Jannnie: Děkuji za rady,máš pravdu neměla bych si to tak brát, nejsem jediná na světe co se ji něco takového stalo bohužel je nás takových spoustu.Jen mám pocit že už mam dost let, a chtěla jsem rodinu atd.Začinat znovu a s pocitem že to možná zase dopadne stejně,mam strach znovu uvěřit.

Já Ti rozumím, byla jsem na tom stejně...vlastně velmi podobně. Měla jsem dojem,že jsem po rozchodu stará,že mě nikdo nebude chtít, nikdy nebudu mít rodinu a nic. Pokud však zůstaneš v takových myšlenkách, opravdu se nikam nedostaneš a zůstaneš na místě a budeš se jen litovat. Ano, máš věk na to mít rodinu, ale když holt není partner, tak mít rodinu, tak ji prostě nemáš. Není Tvoje vinna,že to takhle dopadlo. Upřímně je lepší začínat znovu než být ve vztahu, kde nejsi spokojená,ale hlavně,že máš tu rodinu. Chápu,že teď je těžké si představit,že jednou budeš štastná a I ten strach je naprosto normální,ale nesmíš mu dovolit Tě ovládnout,aby ses mohla hnout z místa a posunout se dál právě k těm cílům,které v životě máš. Musíš si tím projít a prožít to....to Ti pomůže si to uzavřít a začít znovu. Jak říkám, do ničeho se nenuť a taky se zbytečně nestresuj tím,že Ti je tolik, kolik Ti je a že bys měla to a tamto.