Přítel ve mně prý nemá oporu

No a najednou... začnu se s ním bavit konkrétněji o svatbě, že by to mohlo klapnout tento rok, třeba koncem léta. Začal slovíčkařit a poslal mě s tím do háje (přesněji řekl, že pojedeme do pr....). Hrál u toho PC hru, asi byla v tu chvíli důležitější. Samozřejmě jsem začala brečet, řekla mu své a odešla jsem do koupelny. Nepřišel za mnou. Ok. Asi po 3 hodinách přišel a řekl, ať se na něj nezlobím, že se někdy chová hloupě. Druhý den mi to nedalo a chtěla jsem vědět racionální důvod, proč najednou nechce svatbu, když to celou dobu vypadá, že ji chce stejně jako já. Dalo mi hodně práce to z něj dostat. Prý ve mně nemá oporu, cítí se někdy jako můj otec a ne partner. Jsem podle něj nesamostatná. Napadlo mě, zda se neprojevuje věkový rozdíl - já 23, on 35. Je to podnikatel, workoholik, neustále v práci. Já pracuji u něj ve firmě rok jako projektová manažerka, starám se o chod jedné z činností firmy. Nikdy si na nic nestěžoval. Vymyslela jsem nějaké zlepšováky, komunikuji s klienty, vymyslela jsem firemní leták, starám se o jeho e-mail atd. Dělám tuto práci z domu. Do toho samozřejmě dělám domácí práce, on na nic nesáhne, protože on vydělává. Bydlíme ve městě, do kterého jsem se za ním přistěhovala, nemám tu kamarádky, nikoho tu neznám. Autem jezdím pouze s ním, protože se teprve učím řídit. Z mého pohledu na něm asi moc visím a poslouchám ho na slovo. On je ten dominantnější. Moje sebevědomí je spíš nižší (chápej žádné A já nevím, jak to změnit. Jak to vidíte ? Kdo z nás je ten divný ? Po celou dobu co s ním žiju ( 5 let), mu moje povaha nevadila. Nebo to neřekl.