Krize ve vztahu

Snaží se, ale řekl, že mi tím nechce dávat naděje.
A to je jako co? Čím se snaží? Že se chová odtazite? Že si píše s jinou? Říct miluji tě je celkem snadné, chovat se tak už ne. Já z toho mám dojem, že chlapec se připravuje na rozchod.

Napsala jsi to dost zmateně

Možná to chce mluvit, mluvit a mluvit a dojít k nějakému společnému řešení. Věta, že nevím, co mám dělat je trošku o ničem.. a určitě by mě zajímalo, proč je v tak intenzivním kontaktu s tou příbuznou. Nicméně pokud spolu dva chtějí být a chtějí na vztahu pracovat, tak to také dělají a když to dělá jen jeden, tak to asi není v pořádku..

Reaguji na Vanilka29: Souhlasím

snaží se tim ze obcas proste sam dojde a chce sex, libani, obejme me, usmeje se , veme za ruku a takove veci. Ale na druhou stranu se kolikrat odvraci, rikam si pripravuje se na rozchod tak at to udela a ne tady toto.
A mluvit? kdyz s nim mluvim prijde mi jak kdybych ho tim obtezovala pac nevi co rict.. rekne ze nevi co ma delat ze je toho na nej moc. o tom psani mu nic rict nemuzu....

No tak tohle bych já za snahu nepovažovala. Takhle se ještě žádný problém nevyřešil. To ti nedokáže říct, co mu vadí, co by si představoval, co by chtěl? To je blbý, že je toho na něj moc, ale řešit se to dá jen dvěma způsoby. Já z toho mám dojem, jako bys chodila s mým ex.

Já to za snahu právě považuju, protože jinak by nic z toho přece nedělal, včera jsem mu nenapsala a sám napsal, že už jede z práce a jestli někam nezajdeme. Taky mě kolikrát mrzí to, že o obědové pauze je na příjmu, ale nenapíše mi, a vidím na FB i ji. Jo možná to jsou moje doměnky, ale, když vím, že mi dřív jentak na tom FB o pauze napsal, jen třeba smajlíka s pusou. Na druhou stranu máš pravdu, nevím moc co mám dělat, jestli fakt na něj zatlačit ať se vyjádři protože se to táhne moc dlouho, ale zase ty jo plánoval semnou budoucnost, řešili jsme hypotéku, rodinu, říká, že mě miluje.... nevím v tomhle se to ve mě pere.

No tedy, já se jej nechci zastávat, ale na mne je to moc už jen jak to čtu : bydlení u "cizí" rodiny, kde je moc lidí, svatby, pohřby, změny práce, ... tvé negace a špatné nálady ... já bych na jeho místě už asi přemýšlela, jak prásknout do bot a on je na tom patrně podobně.
Musíte bydlet u vašich, nemůžete jít někam do pronájmu apod. ? Pokud budete bydlet tam, kde bydlíte, tak nevyřešíte asi nic - na druhé straně, za současných okolností bych teď do hypotéky nešla.
Mne mezi váma chybí jakákoliv komunikace : ptala ses, co mu vadí, apod. ?
A tu třetí slečnu bych zatím moc neřešila, to je spíš důsledek toho, že se asi přítel u vás necítí dobře, asi sám pořádně neví, co má dělat - a v takovém rozpoložení člověk hledá pochopení u kdekoho a lehce se zamiluje do leckoho, je potřeba vyřešit problémy mezi vámi a ne si je přidělávat kvůli někomu třetímu.

Reaguji na dadabus: ano máš pravdu určitě nad tím přemýšli, ale říkám si, že asi furt hledá i jak to zachránit. No nájem sem navrhla už dávno. Na to mi řekl ne, na hypotéku v této situaci to stejné co ty. Máme byt po dědovi ale v jiném městě než oba pracujeme,ale to jsem i řekla, že ráda změním práci nebo budu zatím dojíždět, že jsem proto ochotná. Ale zase říká, že dojíždění mě bavit nebude atd, moc o tom nekomunikuje. Řekla sem, že i na týden bych jela tam a zkusila si dojíždět, on že to za týden nepoznám, vím nepoznám, ale já jsem fakt ochotná to všechno udělat. už se chci sama osamostatnit, taky mě už nebaví bydlet podle ,,pravidel,, někoho jiného. - v tomto případě mých rodičů. Teď v poslední době jsem se ho neptala, před tím ano to mi řekl, moje nalady atd... to už se vše změnilo, snažím se i já, miluju ho víc a víc.

Ten byt je po tvém dědovi ? Tak pokud by přítel ještě chvíli tak nějak "nevědel, co dál", tak bych řekla přesně tohle, co píšeš i s konkrétním datem stěhování a uvidíš, jak se k tomu přítel postaví. Na jedné straně je potřeba si problémy mezi vámi vyříkat, na druhé straně ty už víš, kde byl problém, snažíš se to napravit, ... ale musíš myslet i na sebe a na to, co chceš ty. Asi bych začala tím osamostatněním - už jsi velká, máš svůj život, bydlení u rodičů není nejšťastnější řešení. A přítel se buď pridá nebo půjde svou cestou. On má kde bydlet, kdybyste se rozešli ? Neříkám, že to je váš případ, ale znám i partnerství, která drží pohromadě hlavně otázka bydlení ...

Reaguji na dadabus: no byt je po jeho dědovi a 80km vzdálený od nás, on tam má rodiče, ségry atd. ale práci máme oba tady. ale od našeho současného místa bydliště ještě 30km denně dojíždí do práce. Takže z tama by on určitě nedojížděl musel by vstávat ve 4 ráno, proto jsem se ho ptala jestli je teda ochotnej jít tam, vždycky se nějak odvede konverzace jinam, nebo neodpoví. Já vím co chci, já jsem ochotná být tam protože ten byt je za pusu a trávíme v něm téměř všechny víkendy, je to náš byt. Kdyby jsme se rozešli - čemuž se mi neche věřit, jo je to pochopitelný, ale taky vím, že by to udělal hned a nad ničím neváhal, t apráce tady není zase taková překážka aby to neudělal.

Reaguji na xxx92:
A takhle se on tedy snaží? Že za tebou sám přijde a chce nějaký fyzický kontakt, to ti připadá jako snažení? Snažení by bylo, kdyby za tebou přišel a snažil se s tebou komunikovat a tu situaci nějak řešit, ale to on nechce. Na vše má jen odpovědi, proč to nejde. Toto za snažení opravdu nepovažuji. Ale možná je to důsledek tvých negací...

viděla bych to na důsledek negací, bojí se, že jakmile dá nejevo že je vše ok a ja to budu vědět, že se vše dostane do mých negací opět a zas to bude *****

Pokud se nezvládne rozhoupat k vyřešení po takové době a tvých pokusech, tak bych to vyřešila po svém, nerozhodný chlap a muž bez schopnosti jasného činu je hrůza.

ale on nikdy nebyl nerozhodný, tímto jsem ho asi fakt od sebe oddálila. Opravdu jsme byli vždycky jak dvě spřízněné duše. teď je na něm aby uvěřil, že sem se svýma chybami poučila a i když je stresová situace jsme na to taky dva , jeden pro druhého