Milé dámy, potřebuji se vypovídat a také se dozvědět vaše názory. Aktuálně mi je 36,5 roků. Můj poslední vztah trval 3 roky a dopadl neslavně, zjistila jsem u přítele vážnou sexuální úchylku, která vysvětlovala náš neexistující sexuální život. Doslova mi psycholog řekl, že jsem byla celé 3 roky slepá. Jenže k tomu byl důvod, nikdy jsem neměla pořádný, ať vážný nebo nevážný vztah, panna do 32, kdy jsem podlehla ženatému, který si užil a zmizel. A najednou se v mých 33 objevil muž, o které jsem si zpočátku myslela, že to bude ten pravý, jevil se mi prostě jako dokonalý, přehlížela jsem varovné signály, až jsem zjistila pravdu. A vztahu byl konec, konec všem plánům a nadějím na společnou budoucnost a především na dítě. Jsem doslova posedlá myšlenkami na to, že mi v mém věku ujíždí poslední vlak, že jsem stále svobodná, bezdětná. Zkusila jsem i seznamku, ale brzy jsem ji vzdala, nebaví mě se seznamovat, nemám na to náladu. Jenže jak tedy přijít k partnerovi? Mám čekat, až se náhodou nějaký objeví? A co když už pak bude na vlastní dítě pozdě? Jen dodám, že ho nemůžu mít svobodná, dlouho jsem byla bez práce, a tedy úspory vzaly za své. Nyní pracuji a jsem za práci vděčná, práce mě moc baví a potřebuji peníze. A odejít na mateřskou by mi přišlo dost nefér vůči zaměstnavateli. Takže mi to celé přijde jako bezvýchodná situace, roky utíkají a já jsem bezradná. Budu ráda za jakékoliv reakce nebo postřehy nebo rady, děkuji a mějte se, dámy, co nejlíp