Je dneska vůbec možný se s někým seznámit?

Jo člověk si říká na střední ale pak se s tím člověkem rozjede je vysoká nikoho nenajde tak počítá s práci, možná by to mohl byt ještě někdo koho budeš ošetřovat . Jinak spousta lidi se seznamuje přes seznamky tak možná by stalo za to to zkusit. Pokud běháš zkus nejaké běžecké závody tam bude houf hezkých chlapů a co se tyče toho chlapa v obleku klidně ho oslov a nečekej, na co čekat? Maximálně z toho nic nebude a ty se po cestě budeš moci dívat na jiné

Proč mluvíš o tom, že jsi extrovertní, a nemůžeš oslovit toho fešného sympaťáka z banky? Můžeš! A naopak, když to nezkusíš, akorát ho klofne jiná. A ty budeš mluvit jen o tom, jakou máš smůlu. Nejhorší na sklonku života je to, že si pak člověk vyčítá různé promrhané šance. Takže doporučuju to zkusit, co bys asi tak mohla tímto krokem ztratit? Hm? Už po sobě koukáte, culíte se a on se do toho červená, takže směle do toho. Pozvi ho na kafe, na procházku po Praze, nebo do kina to je fuk.

Tohle mě rozesmálo: "To si furt říkáte: někoho potkám na gymplu, pak na vejšce, pak v práci a pak možná v domově důchodců."
Souhlasím, ale já svého nastávajícího nepoznala ani na střední, ani v práci. A vůbec, většinu partnerů jsem poznala přes přátele. Nepsala jsi, jestli ti někdo z tvých přátel nemůže představit nějakého nezadaného normálního týpka. I když mají rodiny, neznamená to, že bys je nemohla navštívit a zkusit poznat někoho i přes ně.

Je dneska vůbec možný se s někým seznámit?

Otázka by taky mohla znít, jak to, že dřív bez facebooků a mobilů a všeho ostatního komunikaci usnadňujícího to vůbec možný bylo, a ještě k tomu celkem bez problémů...

Chápu, že když je člověk často v práci není čas na to vymetat nějaké večírky. Každopádně sem tam někam zajít s přáteli určitě neuškodí a hned určitě budeš mít v telefonu víc telefonních čísel. Možná je také problém v tom, že to moc řešíš a jsi příliš upnutá na to, někoho si najít.

Nějaké šance k seznámení jsi určitě měla, když jsi narazila na tolik exotů A co to je vlastně ten "exot" - vždyť tak se dá označit s trochou zaujatosti a fantazie víceméně každý. A těch zbylých pár procent populace se dá označit jako "uťáplý slušňák, se kterým bude nuda k uzoufání" - to je ještě horší, ne
V první řadě bych místo vymýšlení místa začala od sebe : zkus se zamyslet, proč přitahuješ k seznámení "exoty" , proč si je nejdřív k sobě pustíš a až pak je odhadneš a co vlastně od života očekáváš - protože ten "exot" je ve většině případů pouze člověk, který nesdílí naše hodnoty. Každý z nás má za sebou x vztahů, na které by nejraději zapomněl - ale je dobré se z nich poučit a trochu si nastavit zrcadlo

Nebudu ti radit, aby sis pořídila psa - i když právě tohle je pomerně spolehlivý tip, jak se seznámit, protože tě vytahuje ven a na místa, kde bys bez něj nešla sama - jenže pes je živý tvor a ne prostředek k tomu někoho klofnout Tak se zkus vytrhnout ze stereotypu i bez něj : vezmi mamu třeba někde na víkend na hory, přihlas se do kurzu něčeho, ... atd. A seznamky na netu taky dávno nejsou jen pro podivíny, zkus v nějaké prolézt fotky z tvého okolí a co ty víš, možná přeskočí jiskra Hlavně žádné moc velké předsudky a zoufalá snaha někoho uhnat, to je k ničemu.
A ten týpek z banky ? Když už se na sebe usmíváte a červenáte, snad není takový problém říct "dobré ráno", ne ? Zvát jej hned někam nemusíš, to už je takové moc přímočaré, ale trochu povzbuzení, zdá se, potřebuje ... .

Neber to ode mě nijak špatně, jako kritiku, ale ve tvém příspěvku je spousta negace - že jsi chodila se všemi možnými exoty, proč tě NIKDY NEOSLOVÍ nikdo normální, že se v této době v podstatě nelze s nikým seznámit, že s chlapem, který tě zaujal, to stejně nedopadne... Jak bys k sobě mohla přitáhnout fajn chlapa na vztah, když jsi ve své hlavě přesvědčená o tom, že je to nemožné? Zkus se nad tím jen zamyslet... doporučuji ti přečíst knihu Tajemství, případně se podívej na dokument (je přístupný na youtube). To, co vysíláš k sobě přitáhneš. Já mám na sobě vyzkoušené, že pokud něco KŘEČOVITĚ moc chci, tak to nepřichází. Jakmile se uvolním a "pustím to", pak se dějí super věci .

Díky všem za odpovědi!
Bohužel ono to není někdy tak, že by ti takový člověk přišel jako exot hned (no u některých to poznat lze). Ale to spíš začneš později pozorovat. Pár vztahů za sebou mám, ale po ukonční jsem fakt litovala, že jsem je poznala. Začnete chodit s tím milím klukem z ČVUT, se kterým vás seznámili kamarádi a rozcházíte se s arogantním pitomcem, co vás mélem přizabije v autě. Dáte mu 2 roky vašeho života a on vám nadělí bokovku. Pak si říkám jak jsem s ním mohla chodit, no nejspíš proto, že takový tenkrát nebyl. To je složitý popisovat, ale tohle v životě pozná asi každý. Já jsem to docela začala pozorovat, když dokončil vejšku a byl Ing. to už začal být sakra namyšlený, choval se ke mně jako ke kusu hadru. No, ale může mě těšit alepoň to, že podle dosavadních zpráv od kamarádů ho zatím vyhodili ve zkušební době z každé firmy kde dělal.
Reaguji na dadabus: Pejska sice mám (foxteriéra), ale když ho vezmu na procházku, tak už většinou ani nikde nikdo není. Ale upřímně kdybych ho neměla cítila bych se o dost hůř. Jinak jsi mě opravdu pobavila s tí názvem týpek z banky, protože takhle přesně mu začala říkat moje kamarádka a já u toho vždycky umírám. Taky jsem si říkala, že je takový blbý ho někam na ulici zvát, to už ten pozdrav je lepší. Bude asi trochu zdrženlivější, tak ho zase nechci nějak lacině uhánět. Zase ráno si věnujeme tak max 15 vteřin, když se potkáme, takže na nějaké vykecávání není moc času, navíc já stále chodím pozdě, ale kdybych zase přišla včas tak ho nepotkám.

je ti díky toho psychicky líp, jo? Tím fakt škodíš jen sama sobě, jemu ne .

Promiň, ale působíš na mě jako osoba, která až moc hodnotí. Kdyby ses chtěla opravdu seznámit, tak to rozsekneš a toho kluka oslovíš. Člověk, který se chce opravdu seznámit pro to udělá maximum, zvlášť pokud o sobě tvrdí, že je extrovert. Navíc můžeš na okolí působit nedostupně. Vzhled, kariéra..čekat jestli tě někdo někde osloví tvůj problém nevyřeší. Zkus seznamovací večery a nebo přes okruh přátel, známých.. vyhledávat ty situace.

Chápu, že je hodně chlapů exotů, ale ono záleží jak to bereš. Tj. jestli si prostě vždycky nenajdeš na tom chlapovi něco co ti vadí a přes to nejede vlak. Takhle si vztah jen tak nezačneš. Možná jsi sama exot tj. hledáš nějakou dokonalost, která neexistuje

Ty to fakt hodně hrotíš Jak jinak se lidé seznamují? Jak by podle tebe mělo vypadat ideální seznámení s protějškem?

Tady pomůže chocholoušek Nejdříve by to chtělo trošku dospět a srovnat si to v hlavě.

Promiň, ale jestli ty někoho někam zveš a představuješ se, když ho potkáváš jen na ulici, tak já tohle nedělám. Nečekám až mě osloví, ale spíš se k tomu, že jeden z nás to rozsekne chci propracovat přes pozdrav atd. A to, že můžu působit nedostupně, tak to je možné, některým lidem jsem sympatická jiným nikoliv, ale ke každému se chovám stejně, tak je to jen na nich, jak si to přeberou.

Možná jsem to napsala trochu špatně uznávám (No, ale může mě těšit alespoň to, že podle dosavadních zpráv od kamarádů ho zatím vyhodili ve zkušební době z každé firmy kde dělal.). Není to tak, že bych mu přála ať se mu stane všechno nejhorší, ale spíš tak, že tím čím uráží on jiné se mu pak vrací. Když mě on cca před rokem řekl ve společnosti většiny našich přátel, že nikdy nic nedokážu, že skončím v Motole v ambulanci a budu jen obyčejná doktorka, zatím co on bude nejspíš další šéf Applu, to mě neuvěřitelně urazilo. On je člověk, který si tohle zaslouží, když dává lidem najevo jací jsou pitomci, tak se nesmí divit, že oni mu to pak vrací. Jak jsi psala, že každý to co zase vyzařuje, tím přitáhne stejně naladěné lidi, tak přesně tak je to i s tím, co říká, co dělá. Tohle všechno, co se mu děje se mu děje z nějakého důvodu, za to co řekl, udělal. Já opravdu neskáču radostí, když se tohle v nějakém rozhovoru dozvím, ale říkám si, že je to spravedlivé.
Ano možná jsem sama exot, ale nejspíš každý má nějakou zvláštnost, na tohle asi definice neexistuje. Jen se asi nebudu chtít seznamovat s někým, kdo mi přijde nesympatický, nebo s kým bych si neměla, co říct, to dá rozum. Nechci se s někým chorobně seznámit, ale nesmím zapomínat, že mi táhne na třicítku a pak už se taky hledá hůř.

Myslím, že tohle je zajímavá diskuze.. jen trochu nerozumím vám, které upozorňujete zakladatelku na to, že by měla být méně negativní..

Když ji tedy ten dotyčný ponižoval a nechoval se k ní dobře, jak se k tomu má zakladatelka podle "teorie pozitivního myšlení" postavit? To mu má teď přát úspěch a jen to dobré a ze vzpomínek vytěsnit to, jak se ve skutečnosti choval k ní i ke svému okolí? Pokud ano, proč? Fakt by mě to zajímalo.

Jako i obecně, když mi třeba někdo ublíží nebo mi uškodí, jak si to mám tedy podle vás poskládat v hlavě tak, abych to nebrala negativně?

Reaguji na Audrey1: Tou negativitou sám sobě člověk ubližuje a nemůže se cítit dobře. Není to zbytečné? Netvrdím, že má s láskou vzpomínat na to, že ji někdy ublížil, ale proč plýtvat energii tím, že se bude utápět v minulosti? To je podle mého názoru k ničemu. Navíc, jak už jsem psala, celý zakladatelčin příspěvek mi připadá negativní - nepsala jsem jen o jejím přístupu k bývalému (zarazila mě její velká nepřejícnost), ale spíše o jejím celkovém přístupu k seznamování ("když se na to kouknu rozumně, tak ono vlastně moc možností a míst kde se dá s někým seznámit není. Jo jasně řeknete mi, tak ať chodím někam kde bych někoho mohla potkat, ale ono je těžké takové místo najít i v Praze. Tak nevím, možná počkám jestli z toho něco bude, ale spíš asi ne, i když jeho by byla škoda.") Celý příspěvek na mě působí, že se vlastně seznámit nedá a hotovo, vyřízeno. Samozřejmě - s tímhle přístupem nedá.