Ahoj holky,
asi se potřebuji vypsat.
Na úvod bych řekla, že jsem NIKDY na žádného partnera nežárlila, nikdy.. vždycky jsem byla já ten, na koho bylo žárleno. S přítelem jsme spolu asi rok a půl, je úplně jiný než všichni ostatní kluci, které jsem měla před ním. Slovo nuda už neznám, pokud jsem s ním, prostě mi je s ním krásně, ukázal mi jiný svět, já byla vždy introvert, on naopak šílený živel a tak nějak jsme se sehráli tak akorát.
Problém nastal v tom, že jsme měli krizi, já úplně přestala mít chuť na sex a on to nevydržel a podvedl mě, byl to úlet, rozešla jsem se s ním. On ale zabojoval a já podlehla, vrátili jsme se k sobě. Problém ve mě ale zůstal.. nedává mi žádný důvod žárlit, jsme spolu dost často, chová se ke mě krásně, já ale pořád v sobě bojuji.. Přítel pracuje v ženském kolektivu, navíc všechny ty holky jsou modelky a aktivní sportovkyně a mě to užírá, šíleně mě to užírá, už nevím co dělat, jsem zoufalá, přítele miluju, je mi s ním nádherně, ale bohužel se toho pocitu nemůžu zbavit. Už nevím co se sebou, připadám si hrozně, a nejhorší je, že jsem nikdy taková nebyla. Rozejít se s ním rozhodně nechci, ale jak se toho pocitu zbavit?
Poslat SZ
