Poslední dobou přemýšlím nad mojí budoucností. Nikdy jsem nechtěla být ten typický stereotyp, nechtěla jsem být usedlá. Studovat, studovat, najít si práci, pracovat, založit rodinu. Tohle prostě není moje parketa, dobrodružství a nové zážitky mě přitahují více. Mám rok do maturity a začínám panikařit. Cestování byl vždy můj sen a au-pair mi připadá jako skvělá příležitost k poznávání světa. Poslední dobou ale mám pochybnosti, jak to všechno vlastně stihnu. Po maturitě bych si chtěla dát rok pauzu a odjet, bojím se, že se zaseknu a zůstanu tam a tak poté neudělám vysokou školu. Jsem na gymplu, tudíž nemám skoro žádnou praxi a bez vysoké školy by bylo těžší něco dělat. Na jednu stranu si říkám, že vysokou školu bych si mohla vždy dodělat, ty příležitosti k tomu jsou. V tom je ale další háček , můj sen je stát se letuškou, aspoň na pár let, jelikož každý ví že tohle není práce na celý život. To máme zase pár let života, přijedu zpátky do ČR bez jakékoli zázemí a plánů. Bude mi táhnout na 30, bez manžela, dítěte a kariéry. Budu zase mít spoustu zážitků, zkušeností se vším tím cestování, ale i tak se bojím, že budu sama a nebudu vědět, jak mám naložit se svým životem. Jasně, jsem ještě mladá, zmatená a vše se může změnit, vysoká není základ života, ale i tak bych ji chtěla mít. Už v 17 letech ovládám 3 cizí jazyky, a další jeden se učím a rozhodně bych toho chtěla využít. Přesto bych chtěla slyšet, v tomhle případě si přečíst, názory nezaujatých. Mám se 'vykašlat' na studentský život po maturitě, dát si pauzu a vyjet do světa?