Kariéra nebo rodina?

Takže ty pouze "máš někoho s kým si to umíš představit"? Podle nadpisu jsem myslela, že se dočtu, jak byste to dítě už teď oba chtěli, že by přítel chtěl založit rodinu apod... Jsem ráda, že alespoň píšeš "bojím se, jakou budu mít bez VŠ práci a podobně". První, co mě napadlo je totiž - chceš mít dítě, ale jak ho chceš živit? Ne, že by ti škola zajistila dobrou práci, nejdříve bych se ale zamyslela nad tím, jakou vůbec budeš v budoucnu hledat, co je pro ni potřeba umět a v první řad bych si ji nejdříve našla a ujistila se, že jsem na dítě zabezpečená... A nespoléhala se na peníze partnera (předpokládám, že on už vydělává). Teď je to možná mezi vámi růžové, ale za rok to může vypadat úplně jinak

Jsme spolu skoro dva roky a ano, chtěli bychom ho nejlépe hned, ale.. Když ted nechám te školy, mužů si najít práci, a třeba za dva roky už to bude možné. Já vůbec nevím, jakou práci bych chtěla dělat. Vim, ze mi jdou jazyky a ze jsem celkem myslící typ, ale dal.. Takže ano, chtěli bychom ho ted, ale zase ne za každou cenu. Je tady tahle volba, začnou chodit do prace a můžeme s tím něco udělat, nebo budu pokračovat a na radu to přijde az mi bude kolem třiceti, ale práci budu mít víceméně jistou.

A předpokládám, že přítel už tedy pracuje a tento problém nemá? Jediný, kdo by se tedy kvůli dítěti obětoval, jsi ty... Studuj dál, do ničeho se nehrň a časem uvidíš, co tě bude bavit a jakou práci si najdeš Dítě bude potřebovat finančně zabezpečené rodiče

Myslím, že momentálně není příliš dobrá doba mít dítě. Dítě je roztomilé atd ale taky ho musíš umět uživit. Další výdaje jdou na výbavu, školy, školky, oblečení, doktory. Nejsem si úplně jistá, jestli jsi v té nejlepší situaci mít dítě. Chtít ho bohužel nestačí.

Když budu dál studovat, bude ze mě lékařka a bojím se, jestli se tyhle dvě věci vůbec dají skloubit.

Jsou i chudší lidi a taky mají děti. Lidi měli děti vždycky. Jistě, že se musí člověk o dítě postarat, ale to snad není problém, když je v rodině pracující, případně, když mohou pracovat dva. Když jsou ještě rodiče, tak to není problém.

Tohle si musíš rozhodnout sama, co je pro tebe v životě teď nejdůležitější. Mohla by sis udělat dítě a do toho studovat a případně se za studiem přestěhovat, ale vezmeš si na sebe dost. Pokud děti naplánuješ po studiu, tak je dost možné, že to se současným přítelem nebude. Respektive může, ale co tak vidím v okolí, tak bych na to moc nesázela.. Já jsem rodinný typ, vzdělání pro mě nemá velký význam, pokud ho vyloženě nepotřebuješ k oboru. Pokud by ses toho studia vzdala, tak by to chtělo promyslet, co jiného by tě bavilo..

Myslím, že materiální zabezpečení nezávisí jedině a pouze od vzdělání. Znám lidi se střední školou, kteří se mají velice dobře a znám i lidi s titulem, co vykonávají dělnické práce. Druhá věc je, jestli práce baví - chodit do práce celý život s nechutí asi taky není nic moc.
Ale tady je řeč o dítěti - a to je společný projekt dvou lidí, ač si dnes hodně žen nechává vnutit opačný názor. Jak se k tomu staví tvůj přítel, kromě toho, že si s ním rodinu "umíš představit" ? Jak to máte s bydlením ? Dokáže vás zabezpečit, vytvořit zázemí pro dítě i pro tebe, kdyby sis třeba časem chtěla VŠ dodělat ? Nebo se nebudete vědet dočkat, až konečně dítě půjde do jeslí a ty honem do (jakékoliv) práce, aby se jakž takž zalepil děravý rozpočet ? Ono chtít je hezká věc a mít dítě je z biologického hlediska lepší po dvacítce, než po třicítce - ale bohužel, v dnešní době jsou peníze důležité ( peníze vydělané - ne "vypůjčené" od babiček )

Upřímně bych do toho zrovna teď nešla. Pokud studuješ medicínu, tak předpokládám, že chceš být doktorka, což je studium, ke kterému se po mateřství vracet....nevím nevím. Tvou touhu po rodině chápu, mám to celkem podobně, ale bohužel dnešní doba není jednoduchá.
Být tebou v klidu dodělám první tři roky medicíny, ty jsou nejnáročnější a nejvíc vyhazovací Potom si můžeš pořídit miminko, dodělat školu a v době kdy budeš dělat atestaci už budeš mít miminko trošku odrostlé, takže budeš moc chodit do práce Dělá to takhle spousta lékařek

Jo to mě překvapuje od koho to mladí slyší? Každý si myslí, že díky VŠ zbohatne..no každý tu realitu pozná sám. To je to samé jako zahraničí. Také si všichni myslí, že tam padají pečení holubi do huby. Zakladatelce bych poradila, ať si to dobře promyslí. Kdyby se jednalo o studium ekonomické například apod., tak pohodička, ale medicína přeci jen vyžaduje soustředění na studium. Takže bych počkala až po škole a nebo jak se psalo chvíli počkat ty tři roky a potom to zkusit. Tohle si musíš promyslet sama, co je přednější. Nebudeš litovat, že jsi tu medicínu nedodělala? Pokud máš vedle sebe schopného partnera, tak bych do toho šla a jak bylo psáno. Od toho jsou babičky, že občas pohlídají, pomohou. Hlavně v dnešní době je to potřeba. Pokud babičky nejsou nějaké megery, tak dítě pohlídají rády. Vždyť to je normální.

Jasně jenže když babičce je 41 a druhé 47, tak můžeme počítat s víkendy ale přes týden, to je nereálné a přeci si nemůžu plánovaně pořídit dítě a pak po nich chtít jít na mateřskou.

Podle mě nejrozumnější řešení

Reaguji na Vanilka29: Já myslím, že kdyby na to potom došlo, tak se ty věci nějak zařídí, protože se zařídit musí. Zatím je to o tobě a o tvých představách o životě.

Já tak poslední dobou vidím zajímavý jev. Před cca já nevím, 10 lety se ve statistikách zjevil nečekaný extrém, kdy dívky/ženy začaly odsouvat mateřství až nejdřív okolo 30. roku věku, do té doby si užívaly, cestovaly a studovaly, a teď najednou (aspoň tedy já) pozoruju další extrém, kdy holky těsně po 20 už mají pocit, že jim ujíždí vlak a že by možná ani studovat neměly, protože v 28 už na děti nebudou nejmladší... Každopádně je to celé už komické...

Reaguji na vilima: No ale úplně ten nejhorší extrém jsou ty rodičky prvního dítěte ve 40ti. To je úplně na palici. Jinak mám kolem sebe ty 30 a více a tam to bylo tak, že jen seděly doma na prdeli, studovaly a chodily po barech. Takže na užívání nebyl ani čas ani peníze. Spíš to vidím v tom sexuálním užívání, kdy spousta žen se emancipuje tak, že převezme chování mužů. Takové matrace, které v tom vztahu proplouvají a vlastně jim ten vedle není dost dobrý a proto ho pošlou do.. Kolem 35ti let po neúspěšném lovu si pořídí králíčka, kočičku, pejska a mluví jen o tom. Následně začne nenávidět svět, proto ve své práci má potřebu otravovat vzduch ostatním kolegům, nejlépe mužům. Na vdavky kašle a dítě nepotřebuje. Kolem 38 let potkává vysněného muže na plození. Hrozně jí štve svých chováním, ale rezignuje. Bliká jí v hlavě bude mi 40 a chci tedy to dítě. Ve 40ti je dítě. Když její dítě maturuje jí je 58. Pokud neumírá na nějakou chorobu dožije se i vnoučat.

Pak mám kolem sebe ty, které měly dítě ve 20ti. Do toho ještě vystudovaly. Našly si práci a dokonce jely i na tu dovolenou. Ve 30ti je dítě ve věku 10 let. Dokáže se o sebe postarat samo a nepotřebuje mít rodiče za zadkem a proto si mohou rodiče užívat.

Na základce jsme měli ve třídě spolužačku Kačku. Byla to moc hodná holka, nic proti, ale nikdo si s ní nechtěl hrát, protože její uvažování v 10 letech bylo jako důchodce. Nebylo se čemu divit, když její matce bylo v té době 50. Ostatním matkám kolem 30ti. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat v těch školách. Rodičovský sraz bude plný matek ve věku babiček

No zase jsem si to vyjádřila po svém. Každopádně ten druhý způsob mi tak i tak přijde lepší. Každý to cítí jinak, ale užívat se dá vždycky, když člověk chce. Nikdo nikoho nenutí dřepět na prdeli.