Přítel a problém s uspokojením

Příteli je 30 let. Já jsem o pár let mladší. Nejsme spolu moc dlouho, zhruba půl roku. Náš vztah je samozřejmě moc fajn, hrozně jsme si sedli, jsme spolu oba moc šťastní. Vše klape jak má.. až na sex. On to jako až takový problém nevidí, nicméně já to vnímám trochu jinak. Sex s ním mě moc baví, rádi zkoušíme nové věci, neustále posouváme hranice "studu" a nebráníme se experimentování. To je všechno úžasné, přítel je se mnou v posteli prý taky velmi spokojený, oba si to užíváme. Jenomže on má problém jak s ejakulací, tak trochu i s erekcí. Tvrdí, že to nemá nic společného s tím, že bych ho nepřitahovala nebo nevzrušovala, prý to tak má prostě odjakživa. Jednoduše během sexu stačí chvilka, kdy mu najednou změkne a je po erekci. To je naštěstí věc, která se dá vždy nějak napravit, nebo stačí chvilku počkat.
Ačkoliv mě to také dost trápí, protože se to děje pravidelně, není to až tak nepříjemné jako to, že se nemůže udělat do mě. Říká, že v momentě, kdy "maká" on, mu to nejde. Takže jsme se vrhli na polohy, kdy mám tu práci já, například jsem na něm, čelem k němu, to je jediná poloha, kdy mám nějakou šanci. Občas se to povede, ale vetšinou to trvá dlouho a on si většinou stěžuje, že když má dlouho propnuté nohy a svaly, chytne křeč do stehen a po chvíli je ta bolest silnější než slast z uspokojení, jednoduše se to pokazí.

Nejde mi to celé do hlavy, nikdy jsem nic podobného s předešlými partnery nezažila, naopak - kupovala jsem gely na znecitlivění proti předčasné ejakulaci.. nikdy si nikdo nestěžoval na bolest stehen, nebo podobně.. najednou mám v posteli úplný opak.

Ze začátku jsem měla pocit, že je chyba ve mě, ale myslím, že to tak není. Když je přítel zezadu, tak jak to máme oba rádi, chybí mi k tomu ovšem pocit toho, že se za mnou dokáže uspokojit. Moc bych si to přála, ale on mi řekl, že když je za mnou, necítí to tak intenzivně, vlastně ani když je na mě. Jediná možnost je buď sedět na něm a nebo jak tomu bývá nejčastěji - udělám ho pusou, to jde poměrně snadno. Nevím, kde je problém, proč mu to nejde. Jestli nemá sám nějaký blok v hlavě, sám mi přiznal, že kolikrát začne po chvíli přemýšlet o tom, že mu to trvá opět moc dlouho a začne mít obavy sám ze sebe, začne myslet na mě, jestli už tam nahoře nejsem unavená a prý se přestane soustředit na sex. Mrzí mě to, protože nejsem žádné prkno a jsem na něm schopná hopsat sama docela dost dlouho. Přemýšlela jsem nad sexuologem, ale bojím se, že by nám stejně nic neřekl, maximálně to, že je to normální. Mimochodem, co se týče masturbace, s tou prý problém nemá, naopak.. dokáže se uspokojit vcelku dost rychle. Jsem z toho pokaždé smutná, mrzí mě to, jelikož absolutně nevím, co s tím. Ačkoliv je to dost nepříjemné téma a nepíše se mi o tom lehce, snad tu najdu někoho, kdo má s něčím podobným zkušenost.

Budu ráda jak za odpovědi a třeba vysvětlení mužů, zda se někomu něco takového také děje, i za odpovědi holek a žen, co mají něco podobného doma, nebo se s tím někdy setkali a podařilo se jim tomu přijít na kloub.
Předem mockrát děkuji za odpovědi.