Sobecký přítel

Držím palce, ať to všechno dobře dopadne. Jak už holky psaly, jsi NÁDHERNÁ baba, tak seber rozum do hrsti! Já vypadat jako ty, tak budu mít sebevědomí až do nebe Na jednu stranu tě chápu, jsem s podobným typem člověka skoro 6 let, takže se asi dokážu vžít do tvé kůže. Mě je sice teprve 25 let a určitě nemám tolik zkušeností jako ty, ale vím, jak je to všechno těžké a jak to dokáže člověka zničit a zadupat mu sebevědomí...
Opravdu ti fandím

Takových chlapů chodí po stejné zemi jako my spousta! Každý den právě takové potkávám. Doma nádhernou babu a stále jsou nespokojení, je mi z toho na zvracení

Opravdu moc děkuju. Já vím, že asi nejsem zrovna ošklivá, ale také vím, jak je krása nebo vzhled pomíjivá. Byla jsem vychovávaná k jiným hodnotám a to mám prostě zakořeněné v sobě. Do jisté míry s tím svým vzhledem pracovat dokážu (lhala bych, kdybych to popřela), ale nějak je mi to p.d platné. Na tohohle týpka totiž nefunguje, zdánlivě, nic. Moc dobře si uvědomuju, že může být šťastný, že jsem zrovna s ním. Problém je v tom, že on nespokojený není...to jen já. Aby to bylo dobře pochopeno, tak jsme spolu 4roky, z toho 3 roky jsme byli milenci a teď jsme spolu 1 rok "ofiko" a pro mě, bohužel, se nic nezměnilo. Bydlíme každý odděleně a partner má čas jen 2x v týdnu. Je pro něj důležitá svoboda, jak on říká a prostor. Což do určité míry dokážu pochopit, ale já prostě z jeho strany necítím dostatečný zájem. Pro mě je láska o sdílení. Nemusím být na někom přilepená jako klíště, ale chci s tím druhým zažívat krásné chvíle, radosti, ale i strasti. Partneři si mají být oporou.Když se vidíme kromě práce(kde spolu nijak zvlášť nekomunikujeme), tak se vidíme u mě doma, něco si uvaříme, koukneme na telku a nějaká vácheň - o tom bych si poslední dobou mohla nechat jen zdát. Je to sobec, bohužel, i v tomto ohledu, protože je pro něj důležitější jeho vlastní uspokojení, než to moje...a to si myslím, že nejsem až tak moc náročná..ke vzrušení mi stačí, že na mě sáhne. Děti nechce, protože by je neuživil, ale také se na to prý necítí. Bydlet společně také nechce, protože teď konečně bydlí sám a je sám svým pánem. Jít si zatancovat se mnou nepůjde, protože má zkušenosti s tím, že to většinou špatně skončilo (asi v předchozím vztahu). Je schopný ke mně přijít a místo nějakých radovánek, usnout. Podotýkám, že se o sebe starám komplet sama, nikdy mi nedal ani korunu, antikoncepci si platím sama a ještě jsem jezdila o víkendech na brigády celý minulý rok, abych si tu a tam mohla koupit nějakou holčičí radost a vyšla s penězma. A když jsem vyjímečně, kvůli té brigádě, chtěla pohlídat psa, tak jsem ho musela poprosit..pak už jsem to ani neudělala, protože mě to ponižovalo..doprošovat se. Dárky žádné moc nedostávám. V uplynulých letech jsem dostala pouze 1xk Vánocům voucher do parfumérie, 1x krásný briliantový prsten (který jsem tenkrát hodila do řeky, protože jsem zjistila, že mi lhal a tahal mě za nos), pak jsem nic nedostala...až tyhle Vánoce se pochlapil a dostala jsem parfém, voucher do Sephory a k narozeninám stříbrný prstýnek a večeři...tenhle rok mě moc překvapil a byla jsem dojatá jak malá 15letá holka. Ale kdyby si tohle všechno strčil za klobouk a radši se ke mně choval se zájmem a láskyplně, starostlivě. Přijde mi, že místo aby nás měli za princezny, tak se k nám chovají jak k onucím. Jinak si, samozřejmě, uvědomuji svůj podíl viny a to ten, že mu to všechno doteď tak nějak procházelo. Bylo by toho asi ještě hodně..., ale tak nějak mi teď došly síly...

Vždyť ty po něm nikdy nic nechceš, jen trochu pozornosti a ani té se nedočkáš, on nemá důvod být nespokojený, vyhovuje mu to.

Ty bys asi chtěla...jednou. Bavili jste se někdy na to téma? Nechce teď, ale v budoucnu?

A to se vlastně jednou zachoval jen "normálně". Jiný chlap by byl šťastný, že tě má a chtěl ti dělat radost určitě častěj.

Ale to je jen jeho chování, někdo jiný by tě za princeznu měl. Všechno jsi tu vypsala, je vidět, že si to uvědomuješ, jen se od něj odpoutat bude pro tebe hodně těžké. Opravdu ti to přeju a věřím, že se odhodláš a pošleš ho tam, kam patří.

Ahojky podle mě pokud to dělá jen 1x týdně tak to jde.. možná to opravdu trochu dela schvalne -jako aby jsi si nemyslela že te bude poslouchat.. muj třeba zásadně chodí pozdě...nejdřív jse to nechápala, že neni schopen přijit nikdy včas..pak jsem mu to vyčítala ale zjistila jsem že se nezmění. Takže už s tím počítám a když řekne že v púl..tak se v púl teprve začínám oblíkat Nereaguj na to nijak.. počítej že dojde v 23 rovnou a nepiš mu. třeba tě někdy překvapí že dojde v 21

Reaguji na Luciferka6662: Tak jsem si to přečetla a mám dojem, že on Tě bere jako samozřejmost a má Tě jen, když jemu se to hodí. A že má problém pohlídat Ti psa? Tak to už je pro mě docela síla. On může vše a Ty nic? Tohle teda nemá se vztahem nic společného. Jemu vyhovuje, že má sem tam za kým zajít, ale on pro toho druhého neudělá nic. A jak píšeš, že Tě tahal za nos, tak to už bych od něj pádila. Zkoušela jsi s ním někdy přerušit kontakt? Přijde mi, že by to nemuselo být tak těžké, když v práci spolu nekomunikujete, každý máte svůj byt a on Tě navštěvuje jen 2x týdně.

Ono záleží, jak si to nastavila Ty sama. Pokud chceš, aby Tě někdo měl za princeznu, tak je třeba se tak sama i chovat.

A nemůže to být prostě závislost? Taky jsem měla takový "silný vztah", kdy jsem byla úplně pohlcená, znali jsme se z minulého života, ale ten vztah šel po roce docela do háje a mě to ničilo. Byli jsme spolu od roku 2004 s přestávkou do roku 2006, pak jsem ho dlouho neviděla, já měla někoho jinýho, jen jsme si sem tam psali, chtěl mě vidět, ale já jeho ne, protože jsem měla strach, že mě to zase semele. Nakonec jsme se sešli až teď v létě 2011 a já zjistila, že už jsem z toho venku. On mě chtěl zpátky, ale já jeho už ne. Podotýkám, že je chytrý, zajímavý, žádný krasavec, ale ty finance a tak, na tom je hodně špatně a mně bylo jasný, že tohle nechci, že chci muže solidního, a že s ním už moje cesta dávno nevede ani co se týče citů. Jak vidíš, trvalo to 7 let, ale už jsem z toho venku. Osobně to cítím tak, že jsme to prostě v tomto životě měli ukončit, sejít se, dořešit si to, co jsme nestihli v tom minulém životě a jít si každý zase dál svou vlastní cestou.
Moc Ti přeju, abys to taky dokázala, protože evidentně nejsi šťastná a pokud se muž o Tebe sám od sebe nezajímá a nenosí Tě na rukou, tak nějakým, ať už sebevíc nenápadným nucením to nespravíš. Prostě to není ten pravý a čím déle se budeš trápit s ním, tím míň času pak budeš mít na toho pravého.

Nedej se... Držím ti palce, abys dozrála k tý poslední tečce a aby se ti moc ulevilo! Je to hrozně těžký, sebrat se a odejít, ale je potřeba vzít zbytky hrdosti a sebevědomí, protože už ti může být jedině líp, i když se to teď zdá nepředstavitelný... Naplň si program, furt někde buď, programově, ze začátku ti to nepljde... ať nemáš čas na něj, ani na ty černý myšlenky a nebraň se poznávání novejch lidí, co tě nabijou a budou ti dokazovat, jak jsi úžasná ženská... Pak se uvidí, jeslti ho ještě budeš chtít nebo potřebovat a bude ti za to stále stát... třeba zjistíš, že ti bude líp vážně bez něj... třeba s někým jiným..

Můj sobeček se snaží, aby si nebyl tak sám pro sebe... A dělá mu radost, že mě to dělá šťastnou. Asi začíná chápat, že to není na úkor jeho, ale pro větší radost náš obou... Kéž by mu to vydrželo

Reaguji na Roxanka: ..jen ta otázka ohledně bydlení. Já jsem prostě chtěla ten vztah někam posunout, protože jsem si myslela, že se to třeba změní. I když popravdě musím říct, že i já mám z toho soužití obavy..přeci jen už žiju poměrně dlouho sama a rozhodně bych se nechtěla starat o někoho, kdo by mě jen využíval. I když v podstatě jsem člověk, kterej by se rozdal, když je mu to aspoń trošku stejnou měrou opláceno. Nicméně muj "partner" mi řekl, že se bojí, že bych ho každých 14dní vyhazovala (narážel na naše hádky, kdy ale odchází on..já ho nevyhazuji). A pak také,že vždy žil v bytě své přítelkyně a tentokrát už to takhle nechce, že dokud nebude mít svoje bydlení (to jeho momentální je podnájem - holobyt), tak to prostě nechce. Prostě,že nechce být znovu závislý na partnerce. Do určité míry bych mu i věřila,že z něj mluví jeho hrdost, ale spíš si myslím, že má strach a že jsou to jen výmluvy.
Moc děkuju za podporu...

Reaguji na LaArdilla: ...no, já si myslím to samé...bere mě jako samozřejmost. S tím psem jsem se ho párkrát zeptala a neřekl ne, jednou se dokonce nabídl sám. Ale já mám představu prostě jinou. Já být chlap a vědět,že moje žena jezdí pracovat o víkendech a má stres,že její pes bude opět sám. A vědět, že na ty brigády jezdí, protože já ji vlastně nemůžu finančně pomoct, aby to všechno utáhla, tak se jí budu snažit pomoct aspoň jinak..např. hlídáním toho psa.
Jinak kontakt jsem s ním zkusila přerušit, ale tím, že se vídáme v práci, tak měl většinou možnost mě nějakým způsobem získat zpět. Přijde z ničeho nic, obejme mě, řekně, že mi dá na zadek (jakože zlobím) a já jsem zase chycená. Rozcházím se s ním prakticky každý týden, takže pak nakonec víkendy trávím sama, on mě nechá vydusit a v úterý jako kdyby se zase nechumelilo. I když řekla bych, že ty intervaly, kdy s ním nemluvím..se docela zkracují. Přitom, když mi přišel na nevěru..., tak se mohl zbláznit... Já jsem si bláhově myslela, že to se mnou skončí, ale on naopak...začal přitvrzovat a slibovat. Je to prostě typ majetnického, sobeckého chlapa...a sebe radši ani charakterizovat nebudu

Absolutní souhlas...já se tak snažím i chovat, ne že ne...přijde mi, že jsem uražená vlastně neustále...ale on taky. Spíš bych měla umět jako princezna odejít

..tak kéž bych dokázala dojít tak daleko jako ty . Jsem už tak z toho všeho vyčerpaná, že mám pocit, že už nemám sílu. Problém je v tom, že pro mě to byla ta největší láska, kterou jsem kdy zažila. Já jsem se takhle do žádného chlapa nikdy nezamilovala a taky nám to strašně klapalo v sexu. Nikdy jsem z žádného chlapa nebyla tak hotová jako z něj, klepaly se mi kolena, pomalu jsem omdlívala a při sexu jsem myslela,že blahem umřu. Ne,že on sám by byl tak úžasný, ale asi ta potvora CHEMIE. Je v něm určitý kus opravdovosti, na druhou stranu dokáže být citlivý, láskyplný.., ale jakmile si o něco řeknu, tak už to bere jako nátlak a stáhne se. Dneska kolem sebe vidím spoustu chlapů, kteří si na něco hrajou, šamponci, pro které je důležitej vzhled a to jak působí...a já na to moc nejsem. Asi hledám nějakého rytíře, kterej v dnešní době neexistuje. A můj problém taky je, že já bych chtěla normálního chlapa, bohužel se na mě lepí takoví ty frajírci, kteří si myslí,že když přijedou bavorákem, tak mě ohromí. Ale na mě tohle prostě nefunguje

děkuju...přesně o to se snažím. Snažím se naplnit všechen ten volný čas. Ale jsou to jen záplaty. Jsem "takhle" sama už 3roky a je to hrozný. Možná bych to zvládala lépe, kdybych se kvůli nikomu konkrétnímu netrápila. A taky, kdybych měla kamarádky, které jsou na tom podobně jako já - samy(ne,že bych jim to přála). Vzhledem k mému věku jsou všechny zadané, těhotné, nebo čerstvé maminky. Takže se snažím chodit cvičit 3x v týdnu, ale večery pak stejně povětšinou trávím doma sama .
Každopádně moc ti fandím, aby to tvému příteli vydrželo napořád a uvědomil si, že největší štěstí je mít vedle sebe milujícího člověka a moct mu tu lásku opětovat a hýčkat si jí. Drž se

Luciferko, jak jsem to tak přečetla, mám stejný názor jako holky, co ti psaly. Ten chlap ti nemá co nabídnout. Ta chemie, jak píšeš, největší láska, kterou jsi zažila, někdy nestačí a vidíš, že i přesto se trápíš. Vidíš, že za ty roky, co jste spolu se nic nezměnilo, on se nezměnil, ba se mi zdá, že ani žádná snaha od něj. Ví, že když ho "vyhodíš" nebo se s ním "rozejdeš", tak že když za dva dny příjde, obejme tě a řekne, že TY zlobíš /vůbec nepřipouští nějakou svou chybu/, tak že ho vezmeš zase zpátky. Ví, že to nemyslíš vážně, a proto si je sebou tak jistý a s tebou oře. Podle mě, to není chlap pro život. Nebo ty si dovedeš představit mít s ním děti, spolehnout se něj? Na to mysli.
A to, že je ti smutno, nechceš být sama není důvod, proč zůstávat v takovým vztahu, když jsi nešťastná. Musíš si říct, jestli ti on a ten vztah stojí za to. On je spokojený a určitě ví, že ty ne, že ti něco vadí a přesto se nesnaží alespoň něco změnit. Myslím, že se s ním zahazuješ a utíká ti čas, kdy bys mohla potkat někoho, komu by na tobě opravdu záleželo, jak už bylo někde výše psáno.

To mi tak připomíná ten tehdejší vztah! Jenže postel není všechno. Taky jsem si na to musela přijít sama. Prožila jsem vztah, kde byla hnací silou hlavně vášeň, prožila jsem vztah, který byl o rozumu a ani jedno nebylo správné. Teď mám vztah, kde je srdce i rozum vyvážené, přítel to cítí taky stejně. Vím, že je mi s ním dobře v posteli, že se vyřádíme, přitahujeme se a zároveň vím, že se o něj můžu opřít, že se o mě postará, že si spolu dokážeme povídat a máme společné zájmy.

Vidím to úplně stejně. Dělá si z Tebe srandu, ví, že to nemyslíš vážně, že stačí zabrnkat na tu správnou strunu a Ty zase vyměkneš. Má Tě totálně na háku.

Jenže tím, že se urazíš, absolutně nic nevyřešíš. Pokud spolu nejste schopni konstruktivně komunikovat, tak to opravdu nemá smysl. Není Ti dvacet, abys měla čas hrát takovéto hry.

Věř mi, že ještě existují. Jen asi vysíláš špatné signály a přitahuješ k sobě tyto typy. Doporučuji Ti přečíst si knížku Tajemství přitažlivosti srdce.