Jak si zvýšit sebevědomí

Dělejte to, co vás činí štastnými a milujte se

I když to bude znít divně, tak na mně dost působí to, jak jsem oblečená. Takže když si dám záležet, a vezmu si něco, v čem se cítím pohodlně ale zároveň se sama sobě líbím, a když si dám záležet s úpravou vlasů a make-upu, tak mi to sebevědomí určitě zvedne
A taky dělám "domácí úkoly" - např. když jsem pozvaná na návštěvu k někomu, koho moc dobře neznám, ale vím např. že trávil delší čas v nějaké exotické zemi, tak si dopředu o té zemi něco načtu. Pak už i vím, jak se dotyčného ptát (na co), což taky tu konverzaci nějak rozproudí...
Jasně že to nejsou univerzální rady, jak udělat z "outsajdříka" lva salónů, ale trochu to pomůže...

Já se taky cítím dobře, když se hezky obléknu a nebo když si nakoupím nové oblečení,
tak mám hroznou radost, že zapomenu na nějaká trápení...
Pak to vyšumí a mám potřebu zase něco novýho koupit, ale to sem asi nepatří, to
je spíš prostě závislost na nakupování.. Asi na to založím téma

Jo, outsajdřík jsem už od školky. Kdybych věděla, jak dopadnu, že budu bez práce jako nějaký darebák, řekla bych už ve školce mamince, ať se mnou dojde k panu doktorovi. Momentálně se cítím jako bezdomovkyně. Pěkné obleční prostě nemám, není na něj, u kadeřníka jsem nebyla, ani nepamatuju, vlasy téměř dosahují k pasu, ale netěší.

Vosmajdo, ty zníš jako reklama na ne-sebevědomí! Kolik je ti let? Už jsi zkoušela psychologa? Je jich hodně na pojišťovnu, tj. "zadarmo"... Tam bys myslím měla začít. Protože (nic ve zlém, taky jsem to zažila) když jdeš např. na pracovní pohovory s tímhle životním pocitem, určitě si tě nevyberou... Ale spravit jde všechno, jen jde o to, opravdu začít...

Téhle věte nerozumím. Co má lékař společného s nezaměstnaností? Sama jsem nezaměstnaná.

Reaguji na Diplomka:
Protože je to tou nesmělostí a to chtělo léčit už ve školce. Takhle mají naději na práci spíš ti darebáci, než já. Tenkrál ale nikdo nemohl vědět, co bude za dobu, že se stát nepostará, že se lidi budou starat o sebe sami.

Tebe by měl podržet manžel!Pěkně mu řekni,že tě to trápí,že potřebuješ pohladit a ukonejšit,potřebuješ povzbudit,protože je ti smutno ze situace která nastala a pokud není úplný pařez pařezovič,tak tě vezme do náruče a pošeptá ti,jak jsi skvělá!

Konejší mě tím, že mě každý den posílá hledat práci. I když už mám po Novém roce dvě naděje. Rasovina, ale přece jen, práce by to byla. A bojím se jít na pracák. Jdu zítra, to je třetí den, ale prý paní, co šla včera, už skoro vynadali.

za co jí vynadali?
Než dojdeš na pracák,tak si uvědom,že oni jsou tam pro tebe,jsou tam proto,aby ti pomohli!Pokud se nebude úřednice chovat slušně,tak si na ní můžeš jít stěžovat k její nadřízené.Navíc mají team psychologů a různých poradců,kteří tam jsou právě proto,aby pomáhali zdrceným lidem vyhozeným z práce!Ty nejsi žebrák,chceš se stám klientem úřadu práce a bez nezaměstnaných by úředníci na pracáku byli bez práce stejně jako jsi teď ty.Pamatuj si to.

Vosmajdo, nic ve zlém, ale v tomhle vidím tendenci vinit ze svých problému jiné (maminku, že tě nevzala k doktorovi, dobu, že je zlá, stát, že se nepostará). Práci rozhodně nezískávájí apriori darebáci, ale sebevědomí lidé. A jasně, společnost na úrovni se stará o hadnicapované, ale člověk by měl chápat, že se především on sám musí starat o sebe! Takže přestaň skuhrat, že když tě maminka nevzala v dětství k doktoru, je všechno ztracené. Každý někdy zažije v životě krizi. No a ti, kdo sami za sebe převezmou odpovědnost, mají mnohem větší šanci se s tím poprat a porazit ji.

Ještě mi nedá nereagovat speciálně na tento příspěvek. Promiň, ale jen hlupák může být překvapen, že se má postarat sám o sebe!!

Reaguji na June:
Jo, každý zažije v životě krizi, že třeba ztratí práci, ale já už zažívám nehoráznou krizi, plácám se v tom rok: krátký poměr, pak pracák, zase krátký poměr a pak pracák. Jak dlouho tohle můžu vydržet? Když teď třeba už nebude práce žádná? Mám dvě děti na VŠ a zažívám obrovský tlak od manžela, i nemocná tchyně se pořád ptá, zda už hledám. Hledám od prvního dne nezaměstnanosti, přestože se tolik stydím někde otevřít pusu. Zažila jsem to už v únoru, pak v červnu taková úleva, že toto snad už nebudu muset, a ono zase.

Vosmajdo, tvůj problém není ani tak v samotné práci, jako spíš ve tvé rodině. Nic ve zlém.