35+ bez partnera, bez dětí...

to Margie A teď babo raď - být srab a vrátit se zpátky do vztahu, kde vím, že nebudu šťastná, nebo být sama a hledat?
---
Víš, doporučuji knihu Jeronýma Klimeše: Partneři a rozchody
http://relax.lidovky.cz/rady.asp?t=KLIMES
Jinak obecně, jsem starší a vidím věci z odstupem, vy to teď prožíváte, ale napíšu vám takovou osobní úvahu, hlavně pro ty mladší:
Nechoďte s chlapem osm, deset let, to nikam nevede, tomu se říká předrželý vztah!
Buď se po pár letech vezmete a máte děti a jinak z toho kouká stejně jen rozchod. Jenže ženská má jiný čas než chlap. CHlap si ve třiceti i ve čtyřiceti klidně najde nějakou pětadvacítku a pořídí si rodinu do roka. Ale ženská s chlapem chodí od osmnácti, v dvacetiosmi se rozejdou, ona se z toho rok dva vzpamatovává a najednou je jí třicet a teď co. Na výběr jsou jen ženatí, rozvedení nebo podivíni, nic ve zlém, ale je to tak.
Přitom biologické hodiny se rozbíhají a teď se ženská začne rozhlížet a vidí, že už moc času na děti a td. nemá. Tím zpanikaří a je to leda ještě horší, protože chlapi neradi slyší první noc v posteli hned o děťátku, to je bezpečně odradí.
Takže ať se vám to líbí nebo ne, ženská musí uvažovat prakticky a držet se svého biologického času, který jí říká, že první dítě by měla stihnout do třiceti. Protože ono i když budete mít konečně partnera a budete chtít dítě, tak to nemusí jít! A čím jste starší a čím víc chcete, tím míň to jde. Prostě vše v tomto směru hraje proti nám. Proto je pro ženy výhodné snažit se mít dítě před třicítkou, aby bylo dost času na vše, kdyby byly problémy.
Sama jsem měla první dítě až po devíti letech snah, pokusů a nezdarů, takže vím, o čem mluvím. A mít dítě, to je jediná věc, za kterou stojí za to jít, protože práce a kariéra je pomíjivá, jednou půjdete do důchodu (i když se vám to teď nezdá) a za pár let si v práci na vás nikdo ani nevzpomene, kdežto rodina je jediné, co bude vždy vaší jistotou a děti- to je naše pokračování.
Tak jsem vám tady do toho vstoupila, snad vám to bude k něčemu, třebas to pomůže alespoň těm, které chlap už osm deset let tahá za nos. Rozejděte se s ním vy a uvidíte, že jestli o vás stojí, nabídne vám ruku natotata, jen aby o vás nepřišel.

No, já jsem se v 25ti letech rozešla po 7mi letém vztahu s přítelem , který sice od počátku vztahu takříkajíc tlačil na pilu a chtěl potomka, ale já poměrně brzy viděla, že máme každý jiné hodnoty a sbírala sílu k odchodu. Takže párkrát rozchod až v těch 25ti natrvalo. Nejprve jsem se bála kroku do neznáma, ale nakonec jsem si 3letou "samotu" užila. Při zaměstnání dělala školu, jezdila s partou na kola, chodila za kulturou a poznávala lidi. Bylo to nesmírně očistné , osvobozující a cenná zkušenost v tom, že vím, že dokážu být sama a svět se nezboří. A to podotýkám, že nápadníci byli, leč mi nepřišli vhodní , tzv. z bláta do louže . Dopřávala jsem si "luxus" možnosti výběru a vyčkávala. Dnes mi je 35 a 8mým rokem žiji s manželem v bezdětném vztahu. Pár let jsme se o mimčo pokoušeli, ale nějak se přirozenou cestou nezadařilo. Nervozita a dusno , která po tu dobu panovala, by se dala krájet a vztah se pomalu odehrával jen mezi měřením teploty, papání vitamínů a těhotenskými testy. Samozřejmě trochu přeháním, ale kdo něco podobného absolvoval, ví, o čem mluvím. A ještě ty "kecy" okolo : "A vy nechcete miminko ?! ... "Každá NORMÁLNÍ ženská už má v tomhle věku jedno nebo alespoň dvě děti a TY NIC ?!" .... . Prostě hrůza.A to nemluvím o tom, že jsme předělávali dům a máme dva psy. Takže logicky každý odvozoval, že : "No jo, to oni se musejí nejprve materiálně zabezpečit" .... a nebo usuzovali , že si místo dětí pořizuji psy.... (ale to , že ty psy by člověk asi měl i kdyby měl děti 3 ..., to už neřeší....). Každý okolo rodil o sto šest a v početí nás přeskočili i ti, co to před časem ani neplánovali .... Jelikož manžel má z předchozího manželství 16ti letou dceru, má pokračovatele rodu zajištěného a dalšího potomka vlastně "nepotřebuje".Bude bude , nebude nebude - jak říká. Nakonec jsme si řekli, že nám asi dáno není a dáme si ve snažení pauzu. Musím říci,že obzvlášť mně , se nesmírně ulevilo. Ten tlak a úzkost zmizel. Docela chápu a lituju všechny ty manželky panovníků ve středověku, kdy MUSELY počít a především syna - následníka trůnu ! Pravda na umělé oplodnění nedošlo, protože k tomu jsem prostě ještě tak nějak nedospěla a nemyslím si, že je to odsouzení hodné .... . Tak nějak mám prostě nutkavý pocit, že co není dáno, to není dáno. Prostě příroda asi ví, co dělá a nemělo by se proti ní jít ... S tím jsem , ZATÍM, srovnaná. Co mě ale delší dobu trápí, je nucená samota čili osamění. Většina kamarádek samozřejmě ty děti má .... Buď jsou před, na nebo po mateřské dovolené a mají naprosto jiný denní rytmus. Tudíž na to, abychom spolu kdykoliv zašli do kina, na vínko, zašly cvičit nebo jely na dovču ...., prostě není kdy a nebo pochopitelně jedou s rodinou. Samozřejmě , mám manžela. Ale jsou věci, které se prostě probrat nebo dělat s manželem , při dobré vůli nedají. A ten můj, má navíc časově náročné povolání a plno zálib . To já taky, ale co si budeme povídat, kamaráda, byť otce od malých dětí, vždy na nějaký volejbal, ryby nebo pivo "uhne". Ten po večerech doma být nemusí ..... .

Tímto činím dotaz, zda neexistuje KLUB OSAMĚLÝCH BEZ/DĚTNÝCH NE/MANŽELEK nebo něco na ten způsob . Po přečtení příspěvků shora, mám takový vtíravý pocit, že těch osamělých , byť třeba zadaných nebo s odrostlými dětmi, je víc a "založení" něčeho podobného, kdy se budou podobně "postižené" setkávat a pořádat nějaké akcičky ... , JE zapotřebí .... . Hned bude život veselejší

Miinka:

Já tvojí kamarádku chápu a myslím si , že na ní útočí jen ženy co jí závidí.Vždyť může být šťastná žena i bez dítěte, když jí to tak vyhovuje.Každá jsme jiná.Nechápu některé maminky co se na bezdětné ženy co děti mít nechtějí dívají přes prsty a jěště do nich rýpou jedovatými poznámkami.(Vždyť je to každého věc zda dítě chce či ne.

Přesně tak, znám takových rejpalů několik (já tedy děti mám, tak do mě rýpají jen ve smyslu, kdy budu mít další) a prý že nechápou, jak může žena nechtít dítě kvůli karieře nebo aby si mohla dovolit jezdit 3x do roka na dovolenou nebo chodit po zábavách. Vždyť je to přece každého věc, ať už má jakýkoli důvod, proč děti (případně i manžela) nemít a neznamená to, že bude její život méně šťastnější a méně naplněnější.

Ano, máte pravdu, ale ono to pořád je a bude, že někteří lidé rýpají a taky je jisté, že pokud žena nemá dítě a pociťuje to jako bolestý problém, může i nevinná poznámka být chápána jako narážka...
Ale já jsem psala spíš o tom, že ženy mají jinak nastavený čas a měly by o dítěti přemýšlet včas, protože většina žen pak tak či onak bolestně po dítěti touží, tí spíš, když ví, že už ho mít nebude...
A vše v životě má svůj čas, takže vaše vrstevnice děti mají a přirozeně se baví o dětech, žijí dětmi a vy jste mimo. A pak časem mají vnoučata, baví se o vnoučatech a vy nemáte nic.
Píšu to trochu natvrdo, jen abych vám, kterým je kolem třiceti, připomněla, že vám bude taky čtyřicet, přestanete být plodné a pokud děti chcete, pokud chcete prožit život se vším všudy (protože porod a dítě vás uvedou do jiné fáze života), musíte na to myslet včas. To je realita.
Ne kariéra, ne pohoda a užívání si života, ale trochu praktického uvažování, protože muži mohou mít děti i v šedesátí či sedmdesáti, oni to mají jinak, jim čas tak neběží.
Uvažujte a buďte sobecké - ve smyslu toho, co chcete vy a co pro život potřebujete vy a věřte mi, že dítě je přirozená potřeba většiny žen, třebas o to ani nevědí. Já, než jsem měla dítě, tak jsem dělala ramena, že vlastně ani nevím, zda to chci, ale dnes chápu, že to byla zásadní klíčová věc.
Radím vám ze zkušenosti, jak si poradíte vy, to už je na vás.

[quote=oskarovaa]Uvažujte a buďte sobecké - ve smyslu toho, co chcete vy a co pro život potřebujete vy a věřte mi, že dítě je přirozená potřeba většiny žen, třebas o to ani nevědí. Já, než jsem měla dítě, tak jsem dělala ramena, že vlastně ani nevím, zda to chci, ale dnes chápu, že to byla zásadní klíčová věc.
Radím vám ze zkušenosti, jak si poradíte vy, to už je na vás.

no jo, ale kde vzít tatínka a nekrást

to Alchymistka:
no jo, ale kde vzít tatínka a nekrást ..

Být sobecké, tím myslím, že by stálo za to ke vztahu přistupovat rozumově a kapku "vypočítavě" pod vlajkou toho, co chcete. Jistě nemyslím vrhnout se na vybraného chlapa a říci mu, že chcete děťátko, to zákonitě chlapy odradí
ale myslím, že kolem většiny z vás nějací muži jsou a i když to není ta "pravá, úžasná láska", někdy stojí za to začít vztah spíš přátelský nebo rozumově založený. Pak, když příjdou děti, je dost jedno, zda za tím původně byl rozumový kalkul nebo horoucí srdce , noční vstávání, nemoce, absolutní změna režimu a stylu života, zodpovědnost, to vše převrátí dosavadní klídeček naruby a překoná se to spolehlivostí a spoluprácí partnerů, zamilovánost je tu k ne moc čemu.
Já vím, mně se to mluví, ale taky jsem měla v mládí pocit, že to nevyjde. Ale pak jsem partnerovi jasně formulovala své představy o tom, co čekám já a za jakých podmínek budu dál pokračovat (a vzdálila jsem se na čas). Přitažlivé síly zapůsobily a byla svatba a děti atd. Takže neztrácet čas a jít za svým. Za tím, co cítíte jako potřebné, vždyť je to v nás zcela přirozeně zakódované po tisíciletí.

a to Kytka: "Dnes mi je 35 a 8mým rokem žiji s manželem v bezdětném vztahu. Pár let jsme se o mimčo pokoušeli, ale nějak se přirozenou cestou nezadařilo. Nervozita a dusno , která po tu dobu panovala, by se dala krájet a vztah se pomalu odehrával jen mezi měřením teploty, papání vitamínů a těhotenskými testy. Samozřejmě trochu přeháním, ale kdo něco podobného absolvoval, ví, o čem mluvím...."

No, to je to, o čem mluvím i já. Já vše také prodělala - osm let pokusů, ale proto se musí začít dřív, abyste na případné pokusy měly ještě biologický čas! Taky po třicítce se schopnost otěhotět každý rokem rapidně snižuje a to vše je realita a vědecká fakta.
Proto nechápu, že řada dnešních mladých žen před tím zavírá oči a říká si: "no, co, do třiceti si užiju a pak se uvidí..." Ale pak vidí ony samy, podnikají možné a nemožné, buší na zavírající se dveře a tím se vše ještě zhoršuje.
Píši to vše snad spíš pro ty mladší, aby pochopily, jak znovu opakuji, že my, ženy máme jinak nastavený čas pro zakládání rodiny než mají muži. My prostě musíme začít dřív, už proto, abychom se vyhnuly rokům léčby neplodnosti, taky člověk může potratit a je zase na začátku.
Přeji vám, ať se to žádné z vás nestane, ať vám to vyjde.

oskarovaa
myslím, že tady holky nemají nějaké šílené nároky.

Vážně si myslíš, že život se vším všudy - znamená mít děti? Já si to teda nemyslím, znám několik žen, které děti nemají, nechtěji a jsou šťastné a nejsou to žádné čerstvé třicítky. Většina žen kolem nich děti má a pokud se do nich nenavážejí, je jim to jedno. Vážně jsou ženy, které o děti nestojí. Jinak já dítě mám a rozhodně jím nežiju. Navíc nikde není psáno, že když máte děti, že se na vás nevykašlou a vnoučata uvidíte. Moje kamarádka se svou matkou nemluví nemluví od 18 let, tedy už je to taky 18 let, vnoučata v životě neviděla. Jsem sice mladší než vy, nemám tolik zkušeností, každopádně nemůžu s vámi souhlasit

oskarovaa
myslím, že to jsou moc silně volená slova, realita je o něco lepší. Také píši ze vlastní zkušenosti. Oslava mých narozenin a opomění vzíti si pilulku mělo důsledek, že příští mé narozeniny jsme slavili ve třech. Těhotenství neplánované, v mém věku absulotně z naší strany vyloučené, každý z nás má z předcházejícího vztahu již své dítko dospělé. Ale stalo se. Vše přirozenou cestou. Negativný výsledek odběru plodové vody rozhodl, že máme krásného rošťáka. Jsme šťastni a dokonce přítel mi nedávno potěšil milou odpovědí, že je hrozně rád, že tu antikoncepci beru jako vitamíny (což znamená nepravidelně). Ale proč to vlastně vše píšu....samozřejmě celé těhotenství jsem byla pod důkladným dohledem odborníků u Apolináře v Praze. A jaké bylo pro mě šokové poznání...velkého počtu nás starších rodiček, neuvěřitelné. Takže holčiny, paní, dámy nikdy není pozdě. A jestli Vaše tělo a zdraví to dovoluje, tento věk není překážkou, není to o věku, ale stylu života.
P.S. Musím ještě dodat, že naštěstí jsem vinař a tvrdý alkohol jsem vyzkoušela snad během svého života 3x (z toho jednou stvrzuje má fotografie v galérce), nebyl v den zplození. Vše souhra šťastných náhod...krásných náhod.

Prosím Tě, a kolik jim je? Víš, chtěla bych silná slova- nechci děti- slyšet od stárnoucí ženy po menopauze, když už není možnost volby a krize středního věku na krku.

M.

Souhlasím. Osobně neznám padesátnici, která by žila "pro sebe", musí to být šílená dřina.
A navíc pánové se množit chtějí.
Já proto bezdětným ženám nemám nic- svět je přelidněn.
M.

[quote=Maria]Prosím Tě, a kolik jim je? Víš, chtěla bych silná slova- nechci děti- slyšet od stárnoucí ženy po menopauze, když už není možnost volby a krize středního věku na krku.

Jedné je čerstvých 38 let, druhé 51 let, u třetí si nejsem jistá - asi 52-55 let. Nemusíš tomu věřit, ale jsou ženy (páry), které po dětech netouží.

Bezdětné páry , osobně si myslím, že tento výraz přísluší spíše ženám, neodsuzuji.
Ale zcela je nechápu (samozřejmě když se nejedná o zdravotní problém), snad i lítost, nevím. Pro mě jsou děti smyslem života,to dětské pohlazení, ta představa, že až budu "hrát s krtkem karty", že jsem dala někomu život. A ty ženy, které po dítěti netouží, necítí biologické hodiny, je dobře, že ani o to neusilují, není nic nejhoršího, než nemilované dítě.