Zdrobněliny

tak teď se se málem smíchy připochc***

Když jsem prvně slyšela slovo manža, nebyla jsem si jistá, zda nejde o oděvní doplněk... Ale když mi nedávno kamarádka telefonovala, a sdělila mi že "mimíšek se nám počurinkal" tak se mi z toho mírňounce zdvihnul kufříček. Upřímně lituji cizince, i pokud umí slušně česky, musí mít někdy dojem, že jsou na Marsu.

bývala som alergická na to, keď chlap, namiesto toho, aby bol "macho" ako sa patrí, používal zdrobneliny. Ja som sa ale (platonicky) zamilovala a zrazu mi nevadí, keď objekt mojho záujmu, ktorý vobec nie je zženštilý, v konverzácii so mnou používa - a teraz slovenské chuťovky - Ako sa ti bežkalo? Čo robkáš? víkendík, teraska...

Bože, čo dokáže zaslepená láska!

Tak to jo, ale to já nechápu jako zdrobnělinu. Zdrobněliny pro mě jsou např. Tereza = Tezerka, Jiří = Jiříček Samozřejmě Jiřímu říkám Jirko, ale nevidím to jako zdrobnělinu.... Takže tak jsem to myslela

Jinak se společným jménem to mám stejné Vendulo mi říká pravidelně snad jenom tchyně. Ale můj pocit je takový, že mi tak říká, protože mě zrovna dvakrát nemusí a tím oslovením mi to vždycky připomene

Osobně zdrobněliny z principu nesnáším, když čtu, slyším výplody některých lidí - to je pořád miláček, postýlka, lásečka, mocinky atd. atd. Stejně jak už to někdo psal - zadeček, bříško... Brr. Jasně, stane se to každému, ze srandy, z recese taky nějakou tu zdrobnělinu použiju. Nebo na naše zvířátko taky občas ,,rozkošně" promluvím
Jinak, jsem Tereza, a jak tu holky psaly, když mi někdo řekne Terezo, divím se tomu, přijde mi to tvrdé. Ale jde hodně o intonaci, já si u lidí hodně pamatuju, s jakým tónem moje jméno vyslovují. Nejčastěji je to Terka, Tery, kámoš mi říká Terčič (to mi přijde super, tak mi nikdo nikdy neříkal) a jeden Teruš, Terezko. Naši Terko, Terezko. Třeba se mi líbí na jménu Eliška, že i takhle vyslovené je příjemné, a nemusí se vymýšlet všemožné tvary. I když já nejčastěji ke kámoškám používám Eli. A co se týče klukovských jmen - Martinovi Martine, Jiřímu Jirko, Ondřejovi Ondro atd. Ale třeba mám spolužáka, kterému zásadně říkám Jaroušku (a se mnou i víc lidí) - protože to prostě k němu jde, k tomu, jaký je. Pro mě záleží na tom, jaký ten člověk je, co se k němu (podle mě) hodí + jaký k němu mám vztah.

slyšel jste to někdo v reálu? Já ještě (díkybohu) ne.

Reaguji na Kaja555:
Já to slýchávám třeba když citují SMSky v rádiu. A málem mě z toho vždycky trefí

No, já docela často - když jedu do práce ve stejnou dobu, kdy jedou puboši do školy. Zrovna dneska se tam dva okusovali a když holka vystupovla, tak z ní vypadlo : "Broučínku, já tě tak mocinky lovískuju!"
No co vám budu povídat - šla jsem do kolen

bych ji asi přetáhla kabelkou až se mi ježí vlasy

Reaguji na anniette: Co třeba Marťa, Marťas?

Ach.

Reaguji na anniette:
Soused je Martin, doma mu říkají Maťko/Maťo Jeho otec je Slovák, možná proto, nevím .