Zdrobněliny

To je pravda, měla vytáhnout bič a seřezat ho jak psa. A řezat tak dlouho dokud budeš opodál souhlasně kývat hlavou. A pak jsi jí měla doporučit, aby na něj příště pořádně zařvala... on pak už bude hodnej a ona se už nebude mít čemu divit.

Ale to se toleruje, protože to jsou miláškové a mimískové - hlavně pejsci. A aby to bylo stylový, oblečeme je do růžovoučkých hadříků... a taky nějaká sponečka by se hodila.

Reaguji na tamaris:
Nejsem zastáncem toho, že by se děti měly hned bít, to ne, ale ono pořádně je někdy okřiknout fakt nezaškodí. My jsem taky první dostali vynadáno a když jsem neposlechli ani tak, tak jsme dostali na pr*del. A příště už jsme to neudělali. Tak mi prosím nevkládej do úst něco, co jsem neřekla. Prostě pokud chci dítěti vynadat, nebudu mu sladkým tónem říkat, že mu dám na prdelku
Jinak nejsem ani zastánce šišlání na zvířata ani jejich navlékání do růžových kombinéz.

No, tak pořád lepší toto:

(Jakoubek naštěstí neměl třeba patnáct let...)
...než když slyším některé maminy řvát na dítě sprostě, to mi hlava nebere. A kolikrát jsou to maminy "šik", nastrojené, děcka jak ze žurnálu a je to samé "do p...edele nech to", "já tě zmlátím", "ku.va už na to nesahej" apod.

Když matka zareaguje, jako ta zmiňovaná, tak se najde někdo, kdo řekne to, co Ty. Když nezareaguje vůbec, řeknou, že je jí dítě a jeho chování lhostejné. Když na dítě zařve, řeknou, že je to hysterka, co nezvládá výchovu. Tihle vnější pozorovatelé budou mít vždycky názor na to, co vidí a vždycky budou mít zaručenou radu na to, "jak by se to mělo dělat". A abych nebyla úplně OT, zdrobňování slov, pokud mluvím na dítě (i pětileté) je pro mě daleko přijatelnější, než šišlání na zvíře.

Jo to je pravda,i s tím jsem se venku setkala.To je lepší to šišlání a zdrobněliny.

A s tímto jsem se dokonce setkala na vlastní kůži,když kluk zlobil v obchodě a dostal lehce přes p*del se někteří lidé koukají jako že ho snad týrám a když ho jindy nechám tak,tak zase že ho nevychovávám
Tohle už neřeším a vychovávám si své děti po svém-podle situace mluvím na ně jak zdrobněle tak i tvrdě...Lidi okolo neřeším.
Na našeho psa ale nešišlám,to mi přijde takové divné.
--------------
Ale jak jsem předtím psala,kdyby 5tileté dítě dělalo velký cirkus a jeho máma na něj takto vyhrožuje zdobněle,tak by mi to opravdu přišlo tak nějak podivné,ale nevíme jak se k němu chovají doma...Tuto situaci těžko soudit.
--
Znovu opakuji,koukněte na Primu na Prostřeno,tam opravdu zdrobněliny používají všichni

Mě teda nejvíc dostala otázka z jednoho "maminkovského webu": Myslíte, že by naše tuleníčko s manžou mohlo nějak ublížit mimískovi? ...fakt peklo

Reaguji na ewule:

jestli bude mimisek po matince,tak už mu neublíží nic

v Prostřeno jedna paní typu padesátiletý diblík vytrvale opakovala, že dá péct "krojsantíky". zkuste hádat, co to vlastně pekla řekla to asi dvacetkrát během pěti minut, vážně mi z toho vstávaly vlasy na hlavě.
no a ta mladá holka včera...to snad ani nemohla myslet vážně.

škoda, že jsem to neviděla. Já pořád "naživo" moc zdrobnělin neslyšela.

já teda musím říct,že je někdy používám...není to tak,že bych to používala,tak extrémně,jak tady píšete....třeba sem naposled volala příteli,po práci a říkala sem mu,že mě po 10-ti hodinách sezení v práci bolí prdelkaale spíš se tomu smějeme...s kamarádkou řikáme,že jdeme na víncko...to mě teda spíš vadí,když slyším hele a viď,to se mi přímo otevírá kudla v kapse

Napadlo mně, že se ale ve spoustě profesí používají zdrobněliny jako "profesní žargon". A to mně osobně nevadí- číšník vám přinese řízeček, barman natočí pivečko, paní v uzeninách nakrájí salámek...

chudáček žlučníček.

No tak to sedí.
Já se přiznám, že zdrobněliny taky občas použiju. Většinou ve slově ,,zadeček,, nebo na psa ,,prdelka,,. Nejsem na to pyšná, ale vždycky mi to nějak vypadne z pusy ani nevím jak

Tak jsem se tady při pátečku zase zachichotinkala
Krásný víkendíček vám přeju, kočičky, muck muck muck