Bulteriér

http://www.blesk.cz/clanek/nejpes-psi-svet/135057/ 50-nejkrasnejsich-buliku-souteze-nejpes-2010.html

Kochejte se dámy...

Tak jsme si pořídili po dlouhém zvažování a ježdění do chov.stanice bulteriera a jsem zklamaná a nešťastná. Jsou mu 3 měsíce a už po nás pěkně agresivně vyjížďí. Já bych ho hned dala z domu, ale manžel nechce...že to dáme.

Reaguji na Niki07:
to snad ne, vždyt je to miminko, ještě si na vás zvyká. Jinak pes se chová k tobě tak jako ty sama mu to dovolíš, a ve třech měsících máš ještě všechny možnosti otevřené. Pokud si s ním nebudete vědět rady, najděte si vychovatele, který vám s výchovou pomůže, ale dát ho pryč jako kus hadru se mi zdá trochu přehnané

Dej ho pryč dokud je štěně.Jestli jsi zklamaná ze štěněte,tak velkého psa se budeš akorát tak bát a bude to k ničemu.Někdo prostě nemá na výchovu takových psů.
Já třeba vím,že bych takového psa nevychovala /byl by z něj rozmazlený vedoucí rodiny,který by nás jednou sežral/ tak mám psa malého a i když poslouchá,tak je to malý drzý tajtrdlík.

Agresivně Je to štěně, ještě donedávna si upevňoval svou pozici mezi sourozenci a teď jste vy jeho nová smečka. Nevím tedy, co přesně znamená u vás vyjíždění, ale po nás štěně ridgebacka vrčelo a štěkalo ve stejném věku a teď je to největší mazel.

Ale né. Co to je za přístup? Pořízením štěněte jste se stali zodpovědnými za jeho život a výchovu. Není to věc, je to živá bytost. Navíc ho máte teprve pár týdnů.

Jasně že to dáte. Najděte si v okolí někoho, kdo vyučuje výchovu psa pozitivní motivací a uvidíte, jak to půjde Štěňátko to bude bavit, vás taky a uvidíte, jak se vám bude měnit před očima. Nejhorší je přežít první rok.

Bulteriér je tvrdohlavec a bude vás testovat, kde jsou vaše hranice....ale které štěně ne, že? Ovšem zabalit to, po tak kratičké době, no pardon

Stále stejný. Je hodný. Hodně se toho naučil, ale jak přijde např. na utírání pacek...vrčí a vyjede po mě on byl jedináček, takže bez sourozenců. Já vím, že to je mimino, ale počítala jsem s tvrdohlavým kámošem. Nemyslela jsem se ho zbavit jako kus hadru, ale dokud je malý, tak ho dát někomu, kdo to bude zvládat lépe než my, než z toho bude ******. Nemyslím si, že bych byla jemná. Nic mu neodpouštim a snažíme se být důsledný. Zkoušíme rady od psovoda co cvičí psy a nic moc.

Hlavně když po mě jde, ožene se..tak nevím, jestli ho dát na místo nebo se mu postavit, kdo z koho...ale on mě fakt kousne manžela už kousl. Rady nějak prostě nezabíraj. Je mi pak spíš všechno líto, to že mu věnuju tolik času na procházkách po polích....jsme na baráku, takže i prostor má a odvděčením mi není večer pomazlení jako od druhý čubiny, ale ještě mě pán sežere

Reaguji na mishka:
No ono to vypadá směšně, když píšu, že je agresivní. Ale už mu je skoro pět měsíců a když se takto postaví a vrčí a kousne když chci na něj znovu sáhnout. ..do smíchu mi moc není.