Jak zachránit vztah procházející krizí

Michaela18

Já chápu, že chceš dát vašemu vztahu šanci...třeba chtěl "machrovat" a myslel si, že si tě tím získá.... uvidíš časem...snaž se, aby jste byli spokojený oba a uvidíš časem....ale jak pišu,chápu Tě. Drřím pěsti, aby jsi byla spokojená a štastná.

No jo, tohle dělá asi podvědomě každý, i já, taky se snažím být nejlepší... A pak jsem takový tele, že když jsem byla nspokojená a našla si bějakého kámoše jako ty, tak mu vše pěkne vyklopila, mě se ulevilo, ale jaký je jsem poznala až za hooodně dlouho a to byl pak průšvih... Takže nejlepší je, nic neříkat a když se zeptá, tak jen jo dobrý nemůžu si stěžovat a pak teprve uvidíš..

On na tebe nezapomněl, jen tě prostě teď trochu odsunul, buď v klidu a až bude po všem, tak teprve po nějaký době to začni řešit, pak stres nebude mít a uvidíš snahu... Ono je celkem těžký být milý a pozorný, když ti hoří koudel u pr...e a musíš pořád myslet na to jak se to blíží a ty ne a ne si zapamatovat tamto... Ale sama musíš vědět nejlíp, jaké to bylo před tím..

To já jsem furt, pořád myslím na to, aby ten můj brouk se měl nejlíp a já mu neubližovala... Jj nemám dost ostré lokty ve vztahu a to jsem si fakt nabila huu, ale tohle je vlastnost, která nevím kde roste...

Nemáš zač, ono je někdy fajn slyšet takový ten obecný náhled z druhé strany, ale řiď se jen tak jak to cítíš ty

Holky, pomoc!
Nikdy bych nevěřila, že sem jednou budu psát své starosti s krizí ve vztahu, ale plácám se v tom sama a nevím si rady.
Chodila jsem s přítelem, byli jsme spolu necelé 2 roky a před pár měsíci jsem se dozvěděla, že má malé miminko s bývalkou. Zažila jsem šok a přiznám se, že se mi zhroutily sny a plány o společném životě s ním. Jaký to je hajzl, lhář a podrazák atd.! Prostě jsem zklamaná a zoufalá. Jenže přítel taky. Milovali jsme se, společně jsme plánovali budoucnost, ale jeho bývalá přítelkyně se nechtěla smířit s tím, že ona není ta vyvolená (byli spolu asi 5 let) a že by si vzal mě (s ní jsem se nikdy nesetkala), jednou využila příležitosti, kdy on byl opilej a svedla ho. Společní známí mi její povahu dost jasně vylíčili, proto věřím, že toho je schopná. Prý je bezcitná a sobecká, nejen to. Ovšem přítele se nezastávám, i on na tom má svůj podíl viny. Jestli už tehdy plánovala dítě nebo to byla blbá náhoda, to ví jen ona. Byli spolu jen tehdy, ale stalo se. Otěhotněla.
S přítelem jsme k sobě byli vždy hodně upřímní a otevření, a i ted mi řekl vše, jak se co stalo. I když přiznávám, že to bylo pro mě dost bolestné slyšet. Nic moc si z té noci nepamatuje, od té doby se alkoholu nedotkl, má vůči mě strašný výčitky. Jeho chyba, že když na chvíli procitl ze stavu opileckého bezvědomí, neshodil ji ze sebe. Prostě se s ní vyspal. Alkohol, vzrušení a živočišná potřeba v tu chvíli převládly.
Ze je jeho bývalka těhotná, a že otcem je on, mu řekla pozdě, až ke konci druhého trimestru, kdy už se s tím nedalo nic dělat. On dítě nechtěl, teda ne s ní, ale najednou bylo na cestě. Zhroutil se z toho, ale mě ze strachu nic neřekl. Lhal mi, abych se pravdu nedozvěděla, moc se bál, že mě ztratí. Pak se mu narodilo to škvrně a není pochyb, že je otcem. Pravdu mi řekl, až když už věděl, že tak nemůže mlžit dál. Jeho neustálé psychické vyčerpání jsem přikládala problémům v práci, ale prý nevydržel mi dál do očí lhát, prý by z toho zešílel.
Jenže ted co? Zklamal mě, zradil, podvedl a lhal... Neumím popsat, jak strašně se cítím. Ztratila jsem k němu důvěru, vím, že mě nadevše miluje a že všeho velmi lituje, ale já to nedokážu překousnout. Nevěru bych byla schopná odpustit, miluji ho, ale nedokážu přejít existenci toho dítěte. Vím, že to mimino za nic nemůže, objevilo se na světě ani neví jak, ale já se tomu škvrněti nedokážu podívat do očí a asi mi do konce života bude připomínat přítelovu zradu. Bývalka samozřejmě prská, že se k ní můj přítel nevrátil a zůstal se mnou... On by se rád na výchově taky trochu podílel, protože "tý ženský" prostě nevěří. Ničí mě pohled na jakýkoliv miminko a zžírají mě představy a úvahy, co by, kdyby.... On je z dítěte nadšenej (což věřím, že je nepopsatelný držet svou vlastní krev v náruči), ale zároven je strašně smutnej vůči mě. Za to, jak mi ublížil a vůbec.
Oba nevíme, jak dál. Příliš mě miluje na to, aby o mě přišel. Prosí mě o druhou šanci, ale já nevím, co mám dělat a jak se k tomu všemu postavit... Jsem zoufalá. Poradíte?

(pozn. smekám před těmi, kteří to vydrželi dočíst až do konce...)

x7nina
tak to je hodně silný kafe...jak je to dlouho, co jsi se to dozvěděla? tady vůbec nevím jak poradit. je mi jasný, že tě to musí strašně bolet. nevím, jestli bych dokázala zkousnout, že přítel má miminko s jinou (v době když už je se mnou). fakt nevím... možná bych tomu dala čas, nějakou dobu se nevidět a oba uvidíte. třeba to nakonec vezmeš jak to je a bude to zase všechno dobrý, třeba to nepřekousneš. já na tvým místě bych asi chtěla být nějakou dobu určitě sama...

Jsou to tak 2-3 měsíce a pořád se tím trápím...

Hmm, je to ještě hodně čerstvý, to je jasný že se trápíš... Přečetla jsem si zprávu ještě jednou, chápu to dobře, že momentálně spolu nejste? Mluvili jste s přítelem o tom, jak by si to představoval? Ve vztahu k tobě a mimčo+bývalka?

Ahoj, tohle musí pro tebe být uplně hrozná situace, ale myslým si, že by byla škoda ten vztah zahodit....z toho co píšeš mám pocit, že se hodně milujete a to že ti přítel lhal je podraz, ale dá se to i pochopit, přece jen je to chlap a asi mu nedošlo, že takový problém jako mimčo se musí jednou provalit....když se člověk vžije do jeho situace, tak to pro něj muselo být strašný...Pokud by si byla schopná to mimčo překousnout (asi pro ženskou není nic těžšího) a zkusit si na to zvyknout, naučit se stím žít, tak si myslím,že by to šlo...tvůj přítel si ještě jednu poslední šanci zaslouží, to že má o nechtěné dítě zájem mi napovídá, že nebude špatný charakter... udělal sice obrovskou chybu...každý ale chybuje...upřimně si myslím,že by s tím žít šlo, ale chce to čas, než by si přítel získal zpět tvou důvěru...

x7nina
Teď jsem si četla příspěvek od tebe i v jiném tématu. Nevim nevim, ale už jak říkaly holky tam, tak pokud ti byl nevěrný i ze začátku vztahu (období největší zamilovanosti), tak bych ho teď asi zase tolik nešetřila. Kdyby mi na sebe najednou vyklopil tolik věcí, ne jen jednu nevěru a z ní pak plynoucí důsledky, tak se obávám, že bych to nerozchodila... samozřejmě, jak se rozhodneš je jen na tobě. já jsem prostě taková, že pokud mou důvěru někdo opravdu zklame, tak už jí zpátky dát nemůžu...

Jsme spolu, ale už to není co dřív. Chtěl by se mnou zůstat a řekl, že mám času, kolik potřebuju na rozmyšlenou, jestli mu dám nebo nedám druhou šanci. Zatím je to tak v průletu. A mimčo? Ona se i s dítětem na chvíli stáhla do ústraní, do začátku srpna odjela daleko odsud, za svými rodiči. Ale co pak, nevím... Přítel samozřejmě to mrně finančně zajistí, ale rád by se i podílel na výchově, tzn. vídat ho, nechávat si ho někdy u sebe. Z toho, že bude vídat i bejvalku, strach nemám, za to, co mu udělala (schválně o těhotenství mlčela), ji z duše nenávidí. Ale to, že bude mívat dítě u sebe znamená, že s ním budu přicházet do styku i já. A toho se bojím. Už takhle tu zoufale brečím, jen když to píšu. Co pak, až to tu bude v reálu? Jde mi o to, co ted s tím.

x7nina
Tady asi není s čím radit, budeš se s tím muset rvát sama. Vím je to hnusný, ale jen ty sama musíš zjistit jestli jsi schopná příteli odpustit, tuto nevěru, nebo zahodíš dosud fungující vztah plný lásky. Ale co mě zaráží je, že by bejvlaka měla až takové štěstí a hned napoprvé by otěhotněla? Je vážně to mimino přítele? Neuhrála to na něj, jen proto že si myslela, že ho získá zpět.? Tímto bych se taky začala zabývat. A pak přikláním se k názoru, že by ti možná pospěl aspoň víkend bez přítele. Vyraž někam a vyčisti si hlavu. Musíš si uspořádat priority, někde sama v klidu a v pohodě. A nevěš hlavu sluníčko opět vysvitne

tak já radím pokud spolu bydlíte, jděte na chvilku od sebe. udělejte si každý v sobě pořádek. hlavně ty si musíš být jistá, jestli dokážeš třeba v budoucnu se k dítěti chovat jako k vastnímu, když se budete podílet na výchově atd. hlavně se musíš rozhodnout jestli to dokážeš zvládnout a už to nikdy nevytáhneš - nebudeš vyčítat atd, protože pokud byste se později k tomu měli opakovaně nějakým způsobem vracet, neměl by vztah smysl. já za sebe říkám, že já osobně bych to nedokázala. další věc je potom až budete mít svoje děti... vážně nevím, v tuhle dobu bych to řešila ,,odpočinutím si od sebe". vyraž někam ven, jděte s kamarádkama někam do klubu se bavit, nebuď sama...

Ano, je skutečně jeho. A vím, že za to nemůže, už jsem to psala.

Ale to malé za to nemůže a má právo vídat svého otce, pokud otec chce. Nemyslím si, že nebudeš schopná se s tím smířit. Musíš to brát z té druhé strany , že je to kus tvého přítele..ať chceš nebo ne, a pokud to malé nepřijmeš Váš vztah nebude mít dlouho šanci

x7nina:Ahojky zdravím Tě i ostatní.Tak jsem si četla tvůj článek co jsi tu psala a musím Ti říci,že tohle je fakt síla.A chápu,že se cítíš zrazená,podvedená.Ale tohle si musíš ujasnit prvně ty v sobě-jestli jsi schopná sama mu odpustit a jestli má vůbec cenu v tom dále pokračovat.Jestli Ti za to stojí!Ale z toho jak píšeš usuzuji že jsi do něj hodně zamilovaná.Já osobně bych nejspíš neodpustilaPro mě základem vztahu je právě ta důvěra!Když bych věděla že důvěřovat nemohu -tak bych nemohla nadále v ten vztah ani věřit do budoucna.Upřímně,brala bych to jakou hroznou zradu,kdyby se to stalo mě!A pravda je taková,že by jsi to dítě musela přijmout a smířit se s tím co se stalo...otázkou je jestli by to např. neudělal i jindy-(další nevěru mám na mysli).Já myslím,že jestli chceš ten vztah zachránit-tak né jen ty ale i on!A rozhodně pro mě není omluva to,že byl pod vlivem alkoholu! Já bych potřebovala asi na chvíli od něj odejít a nebo naopak on od tebe!Abych si to mohla v klidu ujasnit a popřemýšlet jak dál.Chce to čas aby jsi si to srovnala v hlavě a v srdciBud budeš schopná příjmout tu situaci a skousnout vše okolo a nebo ta určitá nenávist v tobě bude silnější a nebudeš schopná dál pokračovat ve vztahu. Přeji hodně štěstí

x7nina
Ahojky, dovolím si i já přispět svojí troškou do mlýna Asi nejsem ta pravá, kdo by měl radit někomu jinému ohledně vztahů, protože sama se v tom trošku plácám, ale na druhou stranu člověku se druhému radí líp než když jde o něj samotného..
A asi se budu opakovat, ale teď mi přijde nejdůležitější, aby ses sama pokusila srovnat s nastalou situací a promyslet si, jestli Váš vztah s partnerem stojí za udržení a jestli jsi vůbec schopná mu odpustit a začít zase důvěřovat.. Alespoň trochu, protože bez důvěry to nejde.
Teď je to opravdu jenom o vztahu mezi Vámi a další společné budoucnosti a mimčo v tom nehraje takovou roli. I když se Ti to v téhle chvíli možná tak nezdá, ženský mozek je na děti nastaven a při kontaktu s nimi začíná pomalu "měknout", i když nejsou vlastní. Začne fungovat chemie, ať chceš nebo ne, a ty si k tomu děcku určitý vztah vytvoříš, ač Ti to teď možná přijde jako sci-fi. A čím to dítě bude menší, tím to půjde rychlejc. Příroda je mocná čarodějka
Ale základem je opravdu udělat si jasno sama v sobě a ujasnit si, co dál chceš a s tímhle Ti žádná na dálku neporadíme.. Já osobně nevěru teoreticky odsuzuju, ale jak se zachovám v praxi netuším, spíš mám pocit, že budu zkoušet odpouštět .. Teda doufám, že mě to nepotká ..

vcelka
Pro informaci přidávám trochu dat k otěhotnění "na jeden styk" : mladá zdravá holka je mezi 20.-25. rokem nejplodnější, šance, že při pohl. styku otěhotní je kolem 25%, mezi 26.-30. rokem je to asi 20% ... když se k tomu připočte fáze menstruačního cyklu, resp. ovulace, dobrý psychický stav, věk partnera a dostatečný počet a určitá kvalita spemií, není udivu, že někdo otěhotní už jenom při pohledu )