Nikdy jsem si nemyslela že se ocitnu tam kde jsem.. na rozcestí v horším případě ve slepé uličce.
Dnešním dnem jsem ukončila práci a ocitám se ve slepé uličce a nevím jak dál, možná čekám, že si tu někdo prošel stejnou situací a jeho příběh mě nakopne... Snažím se to brát sportovně, ale při psaní mám slzy v očích.
Chci práci, jsem mladá je mi 22let, mám maturitu v kosmetické oboru - který dělat nechci, nevěřím v uplatnění se. Bavila mě angličtina odjela jsem po škole do Anglie, kde jsem to "nezvládla" a po měsíci odjela domů, pak jsem nastoupila jako pokladní do nejmenovaného obchodu s oblečením, tam jsem skončila po roce a půl s totálním vyhořením, zjistila jsem, že práce za pokladnou není to pravé pro mě, do práce jsem chodila věčně nas*aná - o problémech v kolektivu ani nemluvím. Po měsíci a pul jsem si s nadšením našla další práci, operátorku zákaznické linky.... kterou jsem dnešním dnem ukončila, za těch pár dnů jsem byla zákazníkama poslaná tolikrát do míst světlu vzdálených a nazvaná slovy mému jménu vzdálených, že už to prostě nešlo.
Nepředstavuji si práci s velkýma penězma a limuzínou, chci dělat něco, kam bych do práce nechodila vzpruzelá, co by mi šlo a bavilo.... po všech těch pohovorech ztrácím sílu - buď nemám zkušenosti, odbornou způsobilost, nelíbím se. Ač to na vypsání mích emocí tak nevypadá tak jsem pozitivní bytost, nápomocná, věnuji se kreslení - amatérsky, miluji čaj a sbírám čajové obaly, cvičím sem tam jógu, přes sezonu běhám a jezdím na kole, hodně čtu rozvojové knížky, a vždycky mě bavila angličtina. Proto si udělám kurzy kreslení a dodělám si angličtinu, třeba najdu uplatnění v tom co mě baví.
Jaké jsou vaše příběhy, jak jste se dostali ze slepé uličky? inspirujte mě!
Poslat SZ