Fóbie ze sexu, porodu a těhotenství

Fóbie ze sexu a porodu. Při myšlence na to, že budu rodit mám velké panické stavy a deprese... přemýšlím i o sebevraždě. Čím více o tom přemýšlím tím více mě to děsí..

Prosím neodsuzujte mě. Vždy jsem měla z porodu hrůzu, ale říkala jsem si, že je to problém mého budoucího já. Sex mě bavil a vždy jsem si ho užívala (mám stálého partnera 5 let). Jelikož pracuji ve tří-směnném provozu a hormonální antikoncepci jsem brala jak lentilky rozhodla jsem se (pod nátlakem mamky), že teda vyzkouším nitroděložní tělísko. V den zavedení jsem měla velkou hrůzu, ale odhodlala jsem se ke gynekologovi jít. Skoro nic mi neřekl a šli jsme na to. Problém byl, že se do mě nemohl dostat a tak sestru poprosil o nějaké nůžky (příjde mi, že mi čípek na féra rozstřihl) najednou jsem ucítila šílenou bolest, srdce mi bušilo jako o život a na půl minuty jsem přestala slyšet. Když to konečně bylo hotové - seděla jsem na židli a šíleně se mi motala hlava .. vyslechla jsem si jeho moudra a šla jsem. V kabince jsem málem zkolabovala a viděla rozmazaně .. Vyběhla jsem z kabinky, příteli se udělalo zle a nevěděl co se mnou dělat. Měl o mě šílený strach ... takhle to bolelo asi ještě 5 hodin potom.. A pak to začalo .. 2 měsíce jsme spolu nespali (jelikož to kvůli bolesti nešlo). Při MS mi bylo na omdlení. Pak se to ustálilo ... já se začala sexu velmi bát.. Přítel do mě penis zasunoval jen trochu, jelikož na doraz by to bolelo. Od té doby je sex jiný .. Po půl roce jsem sebrala všechnu sílu a rozhodla se, že si tu zrůdnost nechám vyndat. Vyndání naštěstí nebolelo. Beru znovu hormonální antikoncepci. Od té doby, ale trpím velkými bolestmi při MS. A také mě bolí čípek po sexu, někdy i při sexu. Sex prostě stojí opravdu za nic. Rozhodně to není chyba partnera. Začínám mám mít velký strach z gynekologů a hlavně z porodu a otěhotnění. Bohužel mě moje fobie natolik ovlivňuje, že mám po sexu vždy velké deprese a strašně mi buší strachy srdce (pocit - jako by se na mě přítel vykašlal, smrt partnera, smrt blízkého = takove pocity me ovládaji). Jelikož jsem měla zase záchvat strachu a paniky tak jsme se s přítelem dohodly, ze k HA budeme používat ještě kondomy. Dřív byl hodně proti nim, ale když vidí jak mě strach ovládá rozhodl se, že to aspoň zkusime. Každopádně mám v plánu vyhledat psychologa. Rozhodně nechci nikdy zažít porod ale chci se aspoň zbavit panickych strachu a depresí po kazdem sexu. Vcera jsem v praci nemyslela na nic jineho. A malem jsem se pozvracela, kdyz jsem si představovala jak me doktori nastrihavaji (při porodu) a podobně ... myslim ze tyhle pocity nejsou normalni. Poslední dobou hodně čtu o tom jak porod probíhá - když si vybavím nástřih hráze - je mi opravdu na zvracení. Mám strach, že mě zase budou mrzačit. Také jsem četla, že nástřih postoupí každá druhá. Také jsem četla spousty příběhů o tom jak třeba doktorka zatáhla za dítě, když matka nebyla připravená a roztrhlo ji to celí klitoris, anální otvor, čípek a dělohu. Z téhle představy, že mě dítě tam dole totální rozerve je mi zle. Díky zavedení tělíska si už dokážu představit tu bolest.. navíc gynekolog říká, že jsem velmi úzká (partner není nijak extra vyvinutý a i tak je jeho penis ve mě na těsno). Každý den na to myslím. Ovládají mě šílené deprese a panické stavy. Přemýšlela jsem o tom, že se sexem skončím úplně. Nebo, že přestanu chodit ke gynekologovi, jelikož má strach, že do mě bude zase řezat. Přijde mi jejich přístup nelidský - jako - stejně budeš rodit tak to vydržíš. Děti mám ráda, ale tohle si tedy nechci protrpět. Uvažovala jsem i o adopci. Příteli je to jedno, ale bojím se, že mi to jednou vyčte. Mám strach z okolí - moji matku trefí, když řeknu, že nechci být těhotná. Vím, že každá se bojí porodu, ale já z toho mám šílení stavy depresí - kdy přemýšlím i o sebevraždě.. začíná se mi nechutit můj pohlavní orgán (začínám se jí štítit). Děsí mě představa, že po porodu budu zmrzačená. Už teď si neužívám sex jako dřív. S přítelem se uspokujeme hlavně orálně. A po porodu už by ani to nešlo. Za prvé se bojím jak by mě nástřih případně totální roztrhnutí pohlavního orgánu dole zmrzačilo a za druhé, když už teď tělísko zničilo můj sexuální život nedokážu si představit co by dokázal porod. Čím dál víc je mi z toho na dně... čím více o tom přemýšlím tím více se sama sebe štítím, tím více se bojím sexu a těhotenství. Připadám si úplně ztraceně

nicoletedel

Fóbie ze sexu, porodu a těhotenství

Priateľov pes

Dítě v 17ti letech

Vztah s přítelem se nikam neposouvá - dilema

Jak se vyrovnat s nuceným potratem

Manžel mě zbil

Váš příspěvek