Ahoj, potřebovala bych poradit..potřebuji slyšet názor někoho z druhé strany, nebo někoho kdo třeba zažil něco podobného.
Jsem s přítelem skoro tři roky, máme se moc rádi, avšak ta počáteční zamilovanost už mezi námi není. Jasně, je to normální, ale přítel je můj první "vážnější vztah" a taky první kluk, se kterým jsem spala. Je mi 18, příteli (říkejme mu Sam) 20. Předem se omlouvám za "slohovku" ale je těžké o tomhle psát stručně.
Mám nejlepšího kamaráda (říkejme mu Adam), kterému je 21. Známe se čtyři roky. Byla jsem tehdy s rodiči a bráchou na horách, kam si on vzal pár kamarádů včetně Adama. Již od první chvíle jsme si padli do oka, trávili spolu čas, psali si po nocích i když jsme měli pokoje naproti sobě. Po příjezdu domů nebyl den, kdy jsme si nenapsali, neustále se mi ozýval a tak nějak jsem na něm viděla, že se mu líbím, i on mně. Za několik měsíců, ani nevím proč, jsme si psát přestali. Za nějakou dobu jsem se od jeho kamaráda dozvěděla, že si našel přítelkyni. Bylo to pro mě velké zklamání. Byla jsem do něj zamilovaná. Časem jsem si našla přítele také a na Adama se snažila zapomenout.
Neuběhla dlouhá doba, a Adam se mi ozval. Napsal tehdy, že slyšel že mám přítele, tak nějak spíš bral než chápal, že jsme si přestali psát, ale že by si přál, abychom byli kamarádi. S tím jsem samozřejmě souhlasila, nechtěla jsem ho ztratit.
Začali jsme se vídat, chodit ven a trávit spolu čas. Oba jsme zadaní, a také jsme to respektovali a byli opravdu jen nejlepší přátelé, i když pocitově to bylo jinak.
Jednou když jsme se viděli, řekl mi, že ho teď docela mrzí že tehdy, když jsme byli oba nezadaní byl srab a neřekl ať někam spolu jdeme.. to mě opravdu překvapilo.. přece jen, říct tohle když má přítelkyni..
No, a asi od té doby to celé tak nějak začalo. Choval se jinak, ne jako kamarád. Neustále mi říká, že mě má strašne moc rád, že je šťastný že má takového člověka jako jsem já.. docela paradox, že po takové době kdy jsem do něj byla zamilovaná a toužila po něm, se mi to začne plnit..ale mám přítele. Navíc, bohužel kvůli škole, práci a našim partnerům se nezvládáme vidět víc než párkrát do měsíce.
Jednou když jsme spolu večer byli na procházce, políbil mě. Strašně moc jsem mu chtěla říct, ať toho nechá, že jsme oba zadaní, ale nešlo to.. tak moc jsem chtěla aby mě líbal..
Parkrát jsme potom byli u něj doma (bydlí pořád s rodiči) , koukali na filmy, objímal mě, tulil se ke mně..ale k ničemu nedošlo. Bylo to krásné.
Až potom, za nějakou dobu, když jsme byli u něj, jsme touze podlehli. Vyspali jsme se spolu. A byl to nejúžasnější sex jaký jsem zažila. Se Samem býval taky super, ale asi ne až tak.. nyní spolu spíme opravdu málo, taková ta touha už mezi námi bohužel není.
Jsem z toho fakt zoufalá, nevím co si myslet. Vím že mi dřív i říkal, že tu svou miluje, ja mu řekla že miluju Sama.. tak proč tohle všechno dělá? Když by mě teda chtěl, proč mi nic neřekne? Asi bych kvůli němu nebyla schopná opustit přítele, mám ho stále moc ráda, vím že on mě miluje a taky vím že bych mu tím ublížila a to nechci. Záleží mi na něm. Ale co mám dělat, když jsem zamilovaná do dvou chlapů současně? Bojím se, že kdybych Adamovi něco řekla, mohla bych ho ztratit i jako kamaráda..a to bych nezvládla. Nikdy jsem lepšího kamaráda neměla. Ale taky nechci zahodit několikaletý vztah, ještě k tomu v nejistotě, že by nám to s Adamem vydrželo.
Vím, že jeho vztah s přítelkyní již není jako dřív, i v sexu prý nic moc, ale nikdy nemluvil o tom, že by ji chtěl opustit. Nevím co dělat.. asi si každá z vás řekne, že jsem hodně mladá, život mám před sebou, žádné závazky.. ale opravdu to není lehká situace. Neustále o tom musím přemýšlet, trápím se, v noci nemůžu spát. Mám výčitky i kvůli tomu sexu s Adamem, ale zároveň to bylo něco tak krásného.. já prostě nevím. Vím že jeden vztah by měl skončit. Ale nedokážu být ani bez jednoho. Mám je ráda oba. Nevím už jak dál, nemám se moc komu svěřit..
Budu vám moc vděčná za jakoukoli radu i názor. Předem děkuji
Poslat SZ
